Duna

„ALE ARRAKIS JE ARRAKIS. A POUŠŤ POHLTÍ SLABÉ JEDINCE. MOJE POUŠŤ. MŮJ ARRAKIS. MOJE DUNA…“ ///      Tohle bude ten typ filmu a vyprávění, na kterej musíte mít náladu. Nečekat bitvy lítajících talířů či řežbu svítících mečů, ale připravit se na zapojení šedý kůry mozkový, páč ne všechna poselství jsou vyřčena nahlas. Navíc se tady bere všechno a všichni strašně vážně. Čekal jsem, že vizuál zastíní příběh. Zbytečně. Baví mě jak první vypravěčská polovina, tak i ta druhá, pouštní a podivuhodná. Půlku filmu „dělá“ Zimmerova hudba. Hercům zase Villeneuve vtiskl neuvěřitelný charisma. Postavy zbytečně nežvaněj, hodně toho řeknou pohledem a gesty (někdy doslova) a takovej Chalamet je pro mě překvapení jako prase. Pak třeba i to, že Momoa (jako „Duncan“) je lepší než celej Aquaman. Když už jsem u herců – maskéři se kurevsky vyřádili! Taky mě překvapilo, kolik (těch známejch) si tady mírnix týrnix umře. Epickej zážitek, kterej těží z digitálního megalomanství a malejch detailů, jako je třeba „příchod“ červa, Ibadovy oči, Hlas nebo Ornithopter. Po dlouhý době jsem zase chtěl, aby něco neskončilo…   ///  NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1965 napsal Frank Herbert, neznám. 2.) Miluju písek víc než vodu. Proto furt plivu.       /// PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ***  NAPĚTÍ  ** (22.10.2021)

S knižní předlohou ani původním filmem jsem se nesetkal, ale na čsfd jsem zahlédl 85% a hnedle jsem měl vysoká očekávání. Musím říci, že vizuál byl opravdu skvostný, ale to je možná tak jediný důvod proč jsem to vydržel dokoukat do konce a rozhodě to jediné mohu pochválit. Vývoj je zoufale pomalý a obsahu je tolik, že se jen ztěží dají pochopit vztahy všech rodů a záměry jejich vůdců. Co je horší, sledování to bylo zoufale neosobní, neboť jsem si k postavám nestihl vybudovat téměř žádný vztah. Díky tomu jsem se tedy značně nudil během celého sledování a doufal v nějaké vysvobození ve formě akce. Přestože se v úvodní seznamovací části téměř nic neodehrálo, tak první akční scéna přichází až po hodině a půl a prokáže se býti zcela zmatečnou a můj dojem tedy nikterak nevylepší. Akční scény jsou totiž doprovázeny mnoha rušivými elementy, mezi které patří především blikající štíty, noční prostředí provázené neustálými výbuchy a nebo se alespoň odehrávají pod rouškou písečného prachu, takže vlastně stejně není nic vidět. Druhá půlka mi připadala téměř nekonečná a jakmile jsem se do toho začínal trochu dostávat, byl konec! A co hůř, k mému zděšení jsem se dozvěděl, že si pro nás režisér připravil ještě další dva díly ve kterých nás bude mučit. V danou chvíli nemohu posoudit, jestli to však dobrovolně podstoupím. Na konec dávám dvě hvězdy a vlastně ani sám nevím za co, protože jsem již dlouho nebyl z filmu takhle znechucen.... (28.10.2021)

Hele, dejme tomu, že většinu současných filmů nemusíte nutně vidět v kině. Jejich vizuální stránka není dostatečně zajímavá, či obrazově sofistikovaná, chybí jim něco, co by vám přivedlo mrazení v zátylku, takové to příjemné mravenčení, nemotivuje vás to vidět na velkém plátně, případně to jsou rovnou tupé omalovánky pro týnejdžery (ups, slyšel taky někdo Marvel?). Takže vám bohatě stačí velká TV doma, případně monitor, pokud jste opravdu nenároční diváci. Ale Villeneuvova Duna, ach bože, to je úplně jiná liga, to je film, pro který se staví velké sály a velká plátna. Takováhle obrazová epika tady nebyla od …… no možná od Nolanova Interstellaru, a co se týče uchopení génia loci pouště, jejich čarokrásných dun a rozpáleného písku, něco podobného tady nebylo celých 60 let, kdy měl premiéru – jak Steven Spielberg prohlásil „zázrak filmu“ – Leanův ´Lawrence z Arábie“. A i všechno kolem v Duně je triumf filmového designu, netuctová architektura velkolepých rozměrů, design interiérů, který dokresluje fantastické obrazové kompozice. A do toho neuvěřitelně dobrej casting, nejvíc nadšený jsem byl z Chalameta, přesně takhle jsem si představoval Paule Atreidese. Další důvody, proč tohle je film pro kino – mocná dunivá Zimmerova hudba (kvalitní audio set neprostou nutností) a pak prostý fakt, že Villeneuve rád točí v šeru, v noci, takže velká část filmu je potemnělá a tady si Villeneuve hraje se světlem a stíny a zlověstným příšeřím. Doma na počítačí uvidíte leda velký hovno. Takže vám závěrem dám takové malé, příjemné přátelské popíchnutí – pokud na základě toho zmíněného hovna chcete hodnotit takovouhle obrazovou epiku, tak jste idioti (bez smajlíku). (21.10.2021)

Denis Villeneuve je už overená stávka na istotu, že divák dostane kvalitný blockbuster pre dospelé publikum a aj keď si v poslednej dobe vyberá dosť náročné projekty, po novej adaptácii kultového Blade Runnera rovno nová Duna, čo sú ozaj pojmy, hanbu si nimi nerobí a zvláda ich s absolútnym prehľadom. S týmto univerzom nemám moc skúseností, videl som vlastne iba Lynchovu verziu, ktorá ma ale moc nebavila, to nie je režisér pre také projekty, ale látka je atraktívna a hlavne ponúka potenciál pre rozsiahle univerzum. A ten sa týmto prvým filmom zatiaľ darí využívať. Aj pre mňa ako neznalca je tu perfektne vykreslený svet alebo vlastne skôr vesmír s rôznymi civilizáciami, kde sa dá síce povedať, že sa tu toho dôležitého vlastne zase tak moc neudeje a aj to skôr v tej druhej polovici, ale ten scenár mi prišiel skvelo zvládnutý. Nikde sa neponáhľa, všetko má potrebný priestor, spoločnosti, postavy, aj vzťahy medzi nimi, bavilo ma všetko to spoznávanie a v druhej polovici už nastane hlavný konflikt a všetko si prejde vývojom. Poteší, že je tu mnoho postáv obsadených dobrými a aj niektorými mojimi obľúbenými hercami, pričom každá má svoj priestor a aj tie, ktoré sa nedožijú konca aspoň odídu štýlovo. Timothée Chalamet je čím ďalej schopnejším hercom, najviac ma potešila moja veľmi obľúbená Rebecca Ferguson, dvojica bojovníkov Jason Momoa a Josh Brolin a veľmi ma bavil aj Oscar Isaac. Ale dobrých hercov je tu dosť a ten zvyšok, ktorý sa tentoraz dostal ku slovu až neskôr sa určite viac prejaví v pokračovaní, takže sa teším. Dlhodobo sa mi páči režisérov prístup k akcii, vidno, že je u neho až na poslednom mieste, nedostáva toľko priestoru a ani sa nesnaží o žiadne ikonické scény, iba presne slúži na posun príbehu, čo mi v dnešnej dobe plnej digitálneho nevkusu nadmieru vyhovuje. Ale aj tak sa na ňu pozerá dobre, obzvlášť hlavný útok v strede filmu, alebo záchrana posádky transportéru pred červom sú výborne zvládnuté. Technicky je to bez akýchkoľvek výhrad, nádherný a prirodzený vizuál, ktorý sa síce odohráva v jednoduchom svete, ale mne to vyhovuje viac ako nejaké gýčové svety. Na všetkom si tu dali záležať, technike, aj interiéroch, mne sa to páčilo. Plné hodnotenie nedávam vlastne len kvôli absencii nejakých nezabudnuteľných a emocionálnych scén, ale to som úprimne ani nečakal. Presne na toto som sa tešil, skvelý zážitok od prvej do poslednej minúty, ktorý si ešte párkrát pozriem a teším sa na pokračovanie. 81% (26.01.2022)