Režie:
Denis VilleneuveKamera:
Greig FraserHudba:
Hans ZimmerHrají:
Timothée Chalamet, Rebecca Ferguson, Oscar Isaac, Jason Momoa, Josh Brolin, Javier Bardem, Stellan Skarsgård, Zendaya, Dave Bautista, David Dastmalchian (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Kultovní sci-fi dílo vypráví o mocenských bojích uvnitř galaktického Impéria, v nichž jde o ovládnutí planety Arrakis: zdroje vzácného koření - melanže, jež poskytuje zvláštní psychické schopnosti, které umožňují cestování vesmírem. Padišáh imperátor svěří správu nad Arrakisem a s ní i komplikovanou těžbu neobyčejné látky vévodovi rodu Atreidů. Celá anabáze je ale součástí spiknutí, z něhož se podaří vyváznout jen vévodovu synovi Paulovi a jeho matce, kteří uprchnou do pouště. Jejich jedinou nadějí jsou nedůvěřiví domorodí obyvatelé fremeni, schopní trvale přežít ve vyprahlé pustině. Mohl by Paul Atreides být spasitelem, na kterého tak dlouho čekají? (Vertical Entertainment)
(více)Videa (5)
Recenze (1 600)
Ty přirovnání k novému Společenstvu prstenu nebo Matrixu podle mě moc nesedí, protože tohle je mnohem, mnohem, mnohem méně divácké, protože to chce být spíš obdivovaný skrze měřítko než prožívaný skrze postavy. To mi ale vlastně nevadilo, protože taková vize tady prostě nebyla minimálně od Zběsilé cesty - a po šedesáti marvelovkách a nových Star Wars, které se potřebují každou druhou sekundu shodit, dojímat se sami nad sebou nebo ironicky mrkat až do poslední řady, je fajn, když se nějaký blockbuster hystericky nebojí, že na chvilku ztratí pozornost (přerostlých) dětí a neleze publiku do prdele. ()
Knižní Duna je v podstatě takovým Starwarsem o trůny, tedy základním kamenem a vzorem pozdějších parazitních hitů. Tudíž mě xmrti vyděsilo, že potřetí tento pilíř a klasika žánru monumentálních prostorových oper přistála ve spárech bestiálního uspávače hadů, zabijáka zábavy a sveřepého artového hnědopicha Penise, po jehož Blade runnerovi se mi chtělo těžce blade a moje prdel řvala po kruté pomstě. Šel jsem do toho tedy s předsudečným projekčním despektem a hlavou se mi už při úvodních titulcích honily rozličné roztomilé nápady, jak tu pak po tom narkoleptickém nudilovi verbálně rozmažu hovna. Tak nic, no. Ten Vilnéf totiž asi vysadil benzodiazepamy, přestal hodinu strnule čumět do jednoho bodu a pobrukovat si u toho Dedkendenc, a navzdory mému očekávání, že z toho bude ještě horší metadonové utrpení než památná Lynčova smaženice, zmákl více než důstojnou, přímočarou, svižnou, zábavnou a pompézní adaptaci! No adaptaci… Vzít a natočit 40 procent první knihy s tím, že možná někdy za pár let dodělám tu lepší část, pokud na to náhodou dá nejaký hodný židostrýček prachy, zrovna nebude pandemence nebo Šalamet do té doby nezmění pohlaví, to je něco, jako by na vás vletěla vilná luxusní flexibilní MILFka, za detailního popisování následného multiotvorového tornáda vás rozkouřila k nepříčetnosti, načež náhle vyplivla Orbitku a oznámila, že musí jít nutně do Kolbenky utahovat matice, aby měla na nájem, a že to možná dodělá a splní všechny ty lascivní sliby někdy takhle na jaře za čtyři až pět let. Čili vám zbydou akorát oči pro pláč, pro zmírnění napětí v očekávání si následně uženete tenisový loket a příště raději půjdete do nějaké méně okázalé figurantky se sice skromnějším hardvérem a schopnostmi, ovšem se zárukou plné návratnosti investic. Jako celek je to hodně působivé a naprosto adekvátní předloze, vhodně podtržené Dunivou hudbou, jen bych se tolik neposíral z těch jakože „megabrutalfajnových“ efektů jako někteří zdejší odborníci na vymačkávání jebáků z Penisova funklubíku pokryteckých nudofilů. Místy mi přišly spíše jako narychlo dodělávané v Malování a kdejaké Hvězdné války jsou o třídu výš. ()
Mám rád, když mě film přenese do úplně nového světa a udělá to tak věrohodně, že po pár minutách nepochybuji, že tam opravdu jsem. Myslím, že naposledy se to podařilo asi Avatarovi, a jsem rád, že to teď vyšlo i Duně. Jak jsou na tom lidé, kteří předlohu nečetli, nevím, ale já se na Arrakis cítil jako doma a tu nádhernou výpravu, architekturu, design lodí, kostýmy i přesně obsazené herce jsem si užíval stejně jako příběh, s nímž se tvůrci (za předpokladu, že bude dvojka) popasovali, jak nejlépe mohli. Kde jim dávala Herbertova kniha prostor k rozkošacení, tam rozkošacovali, kde mohli něco ubrat, tam ve vlastním a v diváckém zájmu ubrali. Ano, kniha je díky neustále tekoucím myšlenkovým pochodům všech postav o mnoho bohatší a leccos je v ní zřejmější než tady, nicméně neměl jsem pocit, že by Duně něco podstatného scházelo. Samostatnou kapitolou pak je hudba Hanse Zimmera, kterého musím po Není čas zemřít zase upřímně pochválit. Nedovedu si představit, že by druhý díl neměl vzniknout, a tak si to ani nepředstavuju a rovnou se na něj těším. ()
„ALE ARRAKIS JE ARRAKIS. A POUŠŤ POHLTÍ SLABÉ JEDINCE. MOJE POUŠŤ. MŮJ ARRAKIS. MOJE DUNA…“ /// Tohle bude ten typ filmu a vyprávění, na kterej musíte mít náladu. Nečekat bitvy lítajících talířů či řežbu svítících mečů, ale připravit se na zapojení šedý kůry mozkový, páč ne všechna poselství jsou vyřčena nahlas. Navíc se tady bere všechno a všichni strašně vážně. Čekal jsem, že vizuál zastíní příběh. Zbytečně. Baví mě jak první vypravěčská polovina, tak i ta druhá, pouštní a podivuhodná. Půlku filmu „dělá“ Zimmerova hudba. Hercům zase Villeneuve vtiskl neuvěřitelný charisma. Postavy zbytečně nežvaněj, hodně toho řeknou pohledem a gesty (někdy doslova) a takovej Chalamet je pro mě překvapení jako prase. Pak třeba i to, že Momoa (jako „Duncan“) je lepší než celej Aquaman. Když už jsem u herců – maskéři se kurevsky vyřádili! Taky mě překvapilo, kolik (těch známejch) si tady mírnix týrnix umře. Epickej zážitek, kterej těží z digitálního megalomanství a malejch detailů, jako je třeba „příchod“ červa, Ibadovy oči, Hlas nebo Ornithopter. Po dlouhý době jsem zase chtěl, aby něco neskončilo… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1965 napsal Frank Herbert, neznám. 2.) Miluju písek víc než vodu. Proto furt plivu. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ ** ()
Knižně je Duna tak ucelené dílo, že obsahem je opravdu hodně těžké předat veškeré autorovy myšlenky do takového díla, jako je právě film. Denis Villeneuve ale udělal vše pro to, abych z kina odcházel v dobrém rozpoložení a s pocitem, že jsem viděl něco naprosto jedinečného. Byť si ve filmu plno myšlenek divák musí uhlídat (pokud zná knižní předlohu) nebo domyslet (pokud ji nezná). Během čtení na mě kniha působila, jako když předává celou řadu ekologických poselství, což zde vlastně není. Naopak se jedná o artový sci-fi kousek s úchvatným vizuálem, malým množstvím akce a epickou hudbou z pera Hanse Zimmera. Ta sice není natolik přátelsky poslechová, jako u jeho dnes již klasických melodií, ale o to emotivnější je v průběhu celého filmu. A to především v kombinaci s úchvatnými záběry, kde scéna, to pastva pro oči. Doufám, že se filmu bude dařit, protože pokračování by si v podobném duchu jednoznačně zasloužilo. ()
Galerie (114)
Zajímavosti (97)
- Donald Mowat pôvodne uvažoval o vytvorení vlastných šošoviek pre modrooké postavy Fremenov, vrátane postavy Zendayi. Avšak supervízor vizuálnych efektov Paul Lambert a oddelenie vizuálnych efektov nakoniec pridali modré oči Fremenov digitálne počas postprodukcie. Mowat vysvetlil: "Najprv sme vytvorili niekoľko praktických šošoviek pre Zendayu a potom som si pomyslel, 'komu sa snažím klamať? sme na Strednom východe! Sú tam piesočné búrky, horúčavy a prach. Bola by to katastrofa!" (Pat.Ko)
- Stephen Collins, ktorý hrá harkonnenského vojaka, ktorý navrhuje vyhodiť Paula (Timothée Chalamet) z ornitoptéry, je nepočujúci. Toto je narážka na román, kde je vysvetlené, že Harkonneni si vybrali Nepočujúceho vojaka, aby dohliadal na zajatie Paula a Jessicy (Rebecca Ferguson), aby ho Hlas neovplyvnil. (Pat.Ko)
- Hudbu nahrával Hans Zimmer počas lockdownu. Zimmerov tím premenil jeho obývačku na štúdio vedľa izby jeho dcéry. Spomína si: "Povie každému, že trpí posttraumatickou stresovou poruchou z dúd, lebo je 5:30 ráno a ja ešte stále hrám a celý dom sa triasie." (Pat.Ko)
Reklama