Das Weiße Band - Eine deutsche Kindergeschichte
Das Weiße Band - Eine deutsche Kindergeschichte
Le Ruban blanc
Il nastro bianco
The White Ribbon
Biela stuha
Režie:
Michael HanekeScénář:
Michael HanekeKamera:
Christian BergerHrají:
Ulrich Tukur, Susanne Lothar, Rainer Bock, Christian Friedel, Leonard Proxauf, Leonie Benesch, Burghart Klaußner, Steffi Kühnert, Michael Schenk (více)Obsahy(2)
Tajemná historie ožívá ve vyprávění bývalého venkovského učitele, který byl přímým svědkem podivných událostí, jež se odehrály několik měsíců před vypuknutím první světové války v jedné severoněmecké vesnici. Vše začalo jednoho letního dne. Jediný doktor v kraji byl zraněn při pádu z koně. Následoval baronův synek, kterého našli zbitého před dveřmi zámku. Podivné a zdánlivě neopodstatněné násilné činy narůstají a s nimi i napětí ve vesnici, kde si lidé pomalu přestávají věřit. Přísná výchova a pevná společenská hierarchie se začínají otřásat ve svých základech a na povrch vyplouvají tutlané konflikty mezi chudými a bohatými, zneužívanými posluhovačkami a jejich pány či dětmi a přísnými rodiči. Až pozdě začne být obyvatelům vesnice jasné, že násilí se rodí přímo v jejich středu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (412)
Hanekeho filmy mám osobně velmi rád, mají jistou chladnou atmosféru nezúčastněného pozorovatele v kontrapuntku k silnému příběhu, spočívající v pohledu na mezilidské vztahy, především jejich "retardace", úchylky. Bílá stuha od úvodních titulků navozuje tuto chladnou a stísněnou atmosféru a vyvolává v divácích silné očekávání, které atmosféře nádherně napomáhá. Samotný film začíná pomalou roztmívačkou na statický pohled do krajiny doprovázený voice-overem vypravěče - právě tyto dva prvky jsou nejdůležitější v celém filmu. Hanekeho tradiční statická kamera vytváří onen již zmíněný chladný, odosobňující pohled i atmosféru - žádné násilné rychlé střihy, jen pomalá jízda stále sledující pohyb ve filmovém okénku. Voice-overový vypravěč dodává ještě mrazivější pocit v divákovi(zkušeném), protože jako homodiegetický vypravěč nám vypráví scény, ve kterých sám figuroval (často doprovázené popisem jeho myšlenek a pocitů), ale i "intimní" rodinné mikrosituace, odehrávající se zdánlivě v bezpečí domova, skryté před pohledy sousedů. K vypravěči nutno ještě podotknout, že on sám nepochází z vesnice, ve které se "příběh podezřelých událostí" odehrává, ale je "cizinec", k vesnici nemá jiný než pracovní vztah, opět neosobní. A v tomto duchu je film Bílá stuha vyprávěn. Haneke nám odhaluje morálně zkaženou vesnici, ve které není nikdo svatý. Hříchy otců se přenášejí na děti, které jediné působí jakousi čistotou, ale nic netrvá věčně, i bílá stuha se po jisté době sundá. Na závěr bych jen podotkl, že Bílá stuha je opravdu silný, "intelektuální" film, ve kterém všechny filmové složky pracují na maximum. Jen někteří diváci mohou postrádat jakousi závěrečnou katarzi, ale jak proč? Je to "jen vyprávění" o jedné vesnici, jejích zkažených mezilidských vztazích očima "cizince", učitele. ()
Myslím si, že jsem těmto netradičním způsobům vyprávění celkem nakloněná, ale tohle se dle mého názoru tedy opravdu nepovedlo. Doslova jsem se nudila. Když už něco začínalo být trochu napínavé tak se to utlo! Střih! Jiná scénka. Bylo to neuvěřitelné předvídatelné. Už od začátku jsem tušila jak se to bude vyvíjet...jestli lze vůbec toto slovo v souvislosti s tímto filmem použít. To nebylo vyprávění. To byl soubor obrazů,které spojovalo učitelův komentář(mimochodem on a ta jeho Eva byla asi nejtrapnější část filmu). Příliš mnoho postav a příliš mnoho promrhaného času "hluchými" scénami. Podle synopsí je asi právě to,co tu kritizuji to, čím je tento film tak výjimečný. Výjimečný opravdu je, ale v tom špatném slova smyslu. ()
Řada nešťastných příhod podle M. Hanekeho. Sonda do života rakouské vesničky začátku 20. století ukazující několik jejich obyvatel, kde někteří z nich, navenek občani k pomilování, jsou doma tyrani a úchyláci. A někteří, u kterých by to nikdo něčekal, se naopak dokáží chovat jako lidi. Největším překvapením byl pro mě doktor a jeho upřímný projev porodní bábě. Musím pochválit hlavně kameru, její statické záběry, pro Hanekeho klasické záběry mimo děj nebo jemné barevné filtry s umělým šumem, která mě dokázala někdy opravdu překvapit a proto se nedivim její nominaci na Oscara. A některé dětské role, hlavně ty nejmenší, byly opravdu k pomilování. Opravdu působivé. ()
No film to teda fakt není lehký.Skoro si říkám:a ted machruj.Od Hanekeho sem předtím viděl jen Funny Games USA a nelíbilo se mi,protože podle mě Haneke tlačil až moc na pilu a dialogy mi přišly až moc nucené a ani trochu reálné.Tohle chce chvíli čas než člověk pozná všechny charaktery a film ho opravdu vtáhne a začne zajímat.Každopádně temné podtony a pocity že tu něco není v pořádku jsou viditelné hned.Haneke nehodlá nosit vysvětlení na stříbrném podnose a radši mistrně naznačuje i pomocí odstupu a vypravěče,kterým je mladý venkovský učitel.Staromilská ''přísná'' výchova rodičů s jejím vlivem na utváření osobnosti dětí,touha mstít se i když si opravdu nejsme jistí vinou dotyčného člověka,sobectví,neschopnost odpouštět a sadistické potěšení ze způsobování utrpení druhých mnohdy slabších.At' už fyzické nebo psychické.''Proboha proč jednoduše neumřeš?''Opravdu skoro geniální film který by podle mě asi natočil Lars von Trier kdyby byl němec.Silný film který sledovat bylo jako opravdu číst knihu,jak přesně vystihla Larelay. ()
Brutálně dobré. A chytré. ()
Wunderbar... a Míša se definitivně stává nejlepším německým režisérem naší doby (vím, konkurence není zrovna veliká) ()
Depresivnost? V mém případě se transformovala v nudu. Rozhodně je to pěkně natočené, to je fakt, pár pamětihodných scén se tu najde, ale jako celek je to slabé. A když je konečně konec, tak se divák nic nedozví - což v tomto případě je myslím dost na škodu. ()
Plytká sondáž do obyvatel nějaké vesnice mě neohromila, nepobavila. Chybělo tomu něco podstatnějšího než jenom to, že tam zmlátili pár fakanů. Atmošku to má ovšem dobrou. Víc se mi od pána režiséra líbila Pianistka. ()
Hodně syrové. Velmi pomalu ubíhající děj, kdy jeden záběr trvá i několik minut. Nemohu říct, že by se mi film nelíbil. Naopak. Precizně propracovaná psychologie postav, černobílá kamera, děsivě mrazivá atmosféra, strnulost, vážnost a závažnost na mě dýchala po celou dobu sledování filmu. Všichni ve vsi byli svým způsobem magoři - nad každým by člověk mohl strávit hodiny přemýšlením. Ve filmu vlastně není jediná radostná chvíle. Otevřené konce nemám vůbec ráda, natož u tak silného filmu. Přesto musím dát vysoké hodnocení, protože tento snímek je jedinečný. 80%. ()
Som neskutocne potesena, ze este stale existuju reziseri, ktori ma vedia prijemne prekvapit a natocit film podobneho charakteru. Biela stuha je naozaj kvalitny pohlad do zivota dediny kdesi panubohu za chrbtom, ktora sa sice snazi zit podla veskerych krestanskych pravidiel, no napriek tomu sa v nej deju hrozostrasne veci. Michael Haneke neponuka odpovede, len naznaky, a je na divakovi, co si z nich vyvodi. Vyborne herecke vykony, skvela praca s kamerou, zaujimavy namet - pre mna jeden z najzaujimavejsich filmovych pocinov v 21.storoci. ()
Naplno souhlasím s nominací na Oscara a s pochybnostmi též s okupací Evropských filmových cen (kdyby se stal nejlepším evropským filmem toho roku Předčítač, nepochyboval bych vůbec), snad i mně Bílá stuha ukázala, že se dá dnes v Evropě (výslovně: v němčině) natočit film, který má cenu (však i palmovou Cenu získal). Čtyři hvězdičky dávám už jenom z důvodu toho, jak mi to připomnělo Bergmana. Pouze čtyři hvězdičky dávám proto, že mi to připomínalo Bergmana až příliš - samotná idea Hadí vejce (1977), tajemné zlo-činy Náruživost (1969), farářovo chování biskupa z Fanny a Alexandra (1982), lékařovo zase faráře z Hostů Večeře Páně (1963). Jo a zapomněl jsem, "tak nám zabili Ferdinanda" - to bylo ze Švejka, ne? ()
neskutocne sklucujuce.excelentny snimok! ()
Mocný Haneke a jeho náhled do lidskosti. Temné, hořké lidskosti. ()
Jak film plyne, odkryva nam vypravec - mistni ucitel - pribehy, ktere se udaly v pomerne kratke dobe v jedne nemecke vesnicce tesne pred zacatkem prvni svetove valky. Jsou to pribehy plne nasili, pomsty, zloby a zavisti. Film nam ukazuje, jak je samo ve filmu receno, pocatky a zarodek neceho, co prijde o par let pozdeji. Ponizovani, urazky, fyzicke tresty a celkove tzv. "prusacka vychova"... Temer dve a pul hodiny uplynuly jako voda v tajemne cernobile atmosfere strachu, kdy divak vlastne nevi, kdo je vinikem, jen muze tusit.... ()
Další děsivý, znechucující, pokřivený, depresivní ale rozhodně výborný snímek Michaela Hanekeho, který na vás zanechá velice silný tísnivý dojem, zvláště pokud si ještě navíc přečtete zdejší recenze (brilantně inteligentní závěry místních rozumbradů shrnul cinefob). Člověk neví jestli se má spíš smát nebo brečet. Je vidět, že i celkem polopaticky podaný a jednoznačný film může být absolutně nepochopen... Lidstvo je tupé a zločinné, platilo to vždy a platí to i dnes.... ()
Haneke nám předkládá postupný rozklad společnosti, který vzniká z přemrštěné snahy vychovávat, trestat a psychicky terorizovat děti za nesplnění pokynů. Společnost založená na těchto principech se snad ani nemůže divit, že se to jednou otočí proti ní. A že se děti začnou pomalinku mstít dospělým. 80% ()
Na jakože detektivní zápletku nalepil učitelův hlas a vydal se do desátých let hledat kořeny zla. A fanoušci artfilmu jsou spokojeni. Tedy jak kteří. ()
Mrazivě dokonalé. Jsou filmy, při nichž máte neodbytný pocit četby knihy. Zjednodušeně by se dalo, říci, že takové snímky vlastně de facto převádějí literaturu na stříbrné plátno. Platí to Bílé stuze stejně tak dobře jako třeba o Plechovém bubínku, jen s tím rozdílem, že na počátku Bílé stuhy žádná literární předloha nebyla. Režisér Michael Haneke (autor slavné Pianistky) se do svého posledního díla pustil s velkou náruživostí. Kameru zvolil vhodně černobíle, což kvituji jen s nadšením, neboť černobílý obraz ještě umocňuje atmosféru doby, kdy se příběh odehrává. Jedná se o roky 1913 a 1914, tedy krátce před vypuknutím krvavé první světové války. Příběh je umístěn do středně velké německé vesnice, která je na první pohled obydlena poklidnými obyvateli. Běžný chod tamního života naruší až záhadná nehoda místního lékaře. Lékař měl v oblibě projíždět se na svém koni, ale někdo jej o tuto radost připravil pečlivě namotaným drátem (nebo to byl vlasec? Teď nevím..). Nehoda vzbudí ve vesnici velkou pozornost, nicméně ta je záhy odvedena jinam, neboť podobných "nehod" se děje nějak více... Na film by šlo nahlížet jako na určitou anatomii zla, popřípadě hledání příčin zla v (nejenom) německé společnosti počátku dvacátého století. Režisér Haneke se tak možná snaží přijít tímto svérázným přístupem na příčiny úspěchu nacismu a šíleností, které následovaly během jeho vlády. To je jedná možná interpretace filmu. Ukazuje nám, že v podstatě každý má svoji "13. komnatu" a že za dveřmi našich domovů se ti docela slušní lidé - jak je známe - stávají občas chladnými a bezcitnými bestiemi (takové německé předválečné Twin Peaks...). Všechny výše naznačené atributy film nabízí celkem bohatě, danou atmosféru vytváří pozvolna, nenásilně, takže divák může mít pocit, že je sám jedním z obyvatel vesnice. Bílá stuha je - troufám si říci - vynikající film, který ve Vás bude rezonovat ještě dlouho po závěrečné scéně. Bezesporu jeden z nejlepších evropských filmů posledních několika let. ()
Nuž takto nejako sa rodí zlo. Na tej dedinke sú vidieť všetky zlé vlastnosti, ktoré na konci filmu povie pani barónka svojmu manželovi. A keďže moje skúsenosti z práce z deťmi potvrdzujú, že najdôležitejšie je EQ, ktoré tak veľmi chýbalo hlavne mužským predstaviteľom, výsledkom bola nakoniec vojna. Plnému hodnoteniu zabránil nejasný koniec, kde som sa nedozvedel, kto to bol vinník. Ale možno to bol zámer tvorcov.. ()
Související novinky
Festival íránských filmů
5. ročník Festivalu íránských filmů proběhne od 13. do 17. ledna 2016 v pražských kinech Světozor a Bio Oko, nově zavítá také do kina Lucerna. Od 19. do 20. ledna se potom festival už podruhé… (více)
OSCAR 2010 - výsledky
Většina filmových fanoušků bude nejspíš z “prohry” Avatara zklamaná. Není ovšem na škodu, že dala Akademie přednost filmu, který nejenže nebyl ani v nejmenším zamýšlený jako \"oscarový\", ale jeho… (více)
Zlaté Globy - výsledky
Kvalitní lidová zábava a boj za ekologii porážejí „vážné umění“ – tak by se daly shrnout výsledky hlavních kategorií Zlatých Globů. Všechny finanční kino-rekordy bořící Avatar se stal nejlepším… (více)
/nutno dočesat/ Bílá stuha, či kde jsou kořeny nacismu alias kam se vytratila lidskost, jejíž absence generuje nelidskost alias msta až do čtvrtého pokolení alias pečlivé schovávání kostlivců ve skříni. Z té dusivé odlidštěné atmosféry není úniku, prostupuje celou společnost. Propast mezi biblickými odosobněnými idejemi (v příznačně izolované vesnici, kde se novověká paradigmata nestihla ještě ujmout) hlásanými skrze středověké myšlení nebo metody a na druhé straně lidskými touhami, zdá se být nepřekonatelná. Tento společenský pat musel být vyřešen. Sociální změna byla neodvratitelná. Skutečně pořádky se změnily, byť to mělo velice hořké intermezzo, které spoléhalo na renesanci stávajících idejí, které prohloubily jen vnitřní osobní, ale i společenskou depresi. Frustrovaný národ, který hořce prohrál 1. světovou válku, byl uvržen reparacemi do bídy, která již zmíněnou propast ještě více prohloubila. Tento rozkol mezi touhou a uspokojením byl spalující motivací k rychlým změnám, které chybně pojmenovaly domnělého nepřítele společnosti a tedy i vlastní hledání příčiny. Toto pochybení zrodilo ze zoufalství na vlně populismu nadčlověka a skutečný původ nemocnosti duše národa byl pojmenován v relativním akademickém klidu až po 2. světové válce. ___ Těžké existenciální drama z pusté oblasti bývalého (a již i v době vyprávění zaniklého, byť fungujícího v Německém císařství, resp. Německé říše v pořadí druhé) Pruska, kde lidé, závislí na jediné baronské latifundii, striktně žijí ve jménu tradičních křesťanských hodnot a kde čest a morálka sehrávají prvořadou roli v odkazu na přísnou luteránskou minulost. A jak to tak bývá dodržování těchto principů je nutný jistý sociální status, jinak je to jen nedostižná kulturně-sociální póza, kterou pošlapávají tradiční existenciální problémy a lidské slabosti. Přetvářka pramenící ze schizmatu chování společnosti a osobního názoru, pocitu, spokojenosti - tedy vysoké mravní postoje pro oko veřejnosti ladí s dokonale padnoucím šatem na jedné straně a perverzní násilí spojené s nepotlačitelnou frustrací jako ukryté podhoubí či tikající sociální hrozba na straně druhé, bez rozdílu společenského stavu. Prudká jednání jinošské horkokrevnosti na jedné straně, nebo obratné davové manipulace na druhé, rozdmýchává plameny příkoří, bolesti, smutku, zloby, ale i životní nudy v ohnišni bipolárně rozdělených skupin obyvatelstva, prioritně postavených na majetkové diferenci nespokojených chudých sedláků a čím dál nervóznější nižší šlechty. ___ Haneke odpírá divákovi mnohé konkrétnosti a nechává ho i po závěrečných titulcích v nejistotě. Nesdělí vše, protože ani postava učitele - vypravěče se vše dozvědět, jako ostatně každý o čemkoliv na tomto světě, nestihla. Takže je zde prostor pro spekulace, resp. pokud by to nebylo ve filmu, řeklo by se na vesnici pro drby. Divák musí také podezřívat inteligentní a vnímavé děvče Kláru (, která mohla rovněž manipulovat i s dětmi) a vzít spravedlnost do svých rukou, jak to udělala i s ptáčkem svého otce. Otce se rodina bojí, říkají mu pane otče a nikdo se mu do očí nedovolí odporovat, ale za jeho zády jsou mu/resp. pro jeho hanbu schopni provést snad cokoliv. Takovéto prostředí musí nutně generovat silné vnitřní boje, které svádí každý člen rodiny. Záleží na individuální psychice, jak se s tím vypořádá. Je známo, že mnohokrát v historii se takto profilovali sérioví vrazi, kteří např. vraždili podle nějakého vzoru, který z duše nenáviděly a jenž si často přinesly z dětství, nebo mladého věku, kdy je lidská psychika velice citlivá. Takovou osobou mohla být Klára, která na zlo nejen ve své rodině začala být alergická a mohla provést toto i lékaři s drátem, který jel na koni, protože se velice "vybraně" choval ke své dceři a milence. Pokus obměkčit otce přímo nalezl jeho nejmenší syn, který mu daroval svého ptáčka, o kterého se staral a na kterém mu záleželo. Zde je vidět, že nositel citu, které ještě suchá, přísná, rigidní a dogmatická společnost emočně neutvrdila, tak jsou děti, kteří jsou sto vnějších projevů bezelstných a odzbrojujících emocí, které dokážou obměkčit i ten nejtvrdší kámen. Ačkoliv to otce dojalo, tak nesmí ztratit tvář. Tento militantní způsob výchovy, zdá se být poněkud podivným, pokud společnost vyloženě nechce vychovat vojáky jako ve starověké Spartě, nebo mladé pruské brance. ___ Výtečný nápad s trestem v úvodních minutách, kdy otec postihne celou rodinu za prohřešek svých dětí tím, že na ně působí kolektivní vinou, prostřednictvím které za vás trpí vaši nejbližší - váš otec (trestající - otec, který takto působí jako skutečná autorita a tím nedovolí pochybovat o banálnosti prohřešku a zároveň všemu dodává na nevyhnutelnosti), vaše milující matka, nebo malí sourozenci a celá situace se tím umocňuje. I kdybyste si plně neuvědomovali situaci, tak Vám hlad fyzicky nedovolí na celou věc zapomenout. Zároveň jste ponížení před celou rodinou a potupa vrcholí, když si musíte osobně dojít pro předmět svého fyzického trestu. Psychologicky intenzivní šok, němě a poslušně přijatý (zajímavé srovnat s dnešní dobou, která je v tomto směru diametrálně odlišná a plná vzdoru proti autoritám i v rodině) střídá dlouhodobě a chladně působící symbolické stigma v podobě stuhy, které přenese toto psychické břímě i ven, mimo zdi domu, k očím veřejnosti, kteří se vnitřně tážou na symboliku. Pro děti těžko rozklíčovatelné pocity, které si jako mladiství jen těžko plně uvědomují, resp. nejsou schopni pochopit, ani tedy i důsledkům svého chování předejít, protože jsou konfrontování s mnohem zkušenější a vzdělanější osobou, se svým otcem, který z dopadů jednání celý počin, chápaný jako velmi tvrdý výchovný prostředek, zinscenoval. Celá situace je k dokonalosti přivedena tím, že otec se ještě od trestu osobně distancuje, protože přijímá trest za hříchy svých dětí jako Ježíš, zde hladověním. Obratná rétorika otce, který vystupuje jako soudce, nekompromisně hájí a dle svého přísného svědomí odsuzuje i sebemenší odchýlení od nejvyšších mravních principů. ___ Zapamatování hodná je např. téměř následující scéna, kdy se dítě ptá zvědavě na smrt...postupně si uvědomuje, co znamená, ale nechce si připustit, že by to tak mohlo skončit a výslovně se ptá své sestry, kdo všechno zemře...pořadí osob, na které se dotazuje je úměrné důležitosti, kterou hrají v jeho životě - začíná neznámou paní, pokračuje, přes otce, sestru, sebe a nakonec matku. Odpovědi živí jeho obavy a zmar, následně (po odpovědi s matkou) shazuje talíř s jídlem ze stolu. Upřímný a dojemný (vzhledem k jeho nevinnosti i věku a důležitosti přijaté skutečnosti, která se promítla v jeho tváři a se všemi následky, díky kterým rázem přehodnocuje, i když nevědomky, svoje priority) je fakt, že si váží matky více než sebe, jako by si plně uvědomovalo, že on by nebyl tím, kým je, před a po smrti matky - tedy jako kdyby jistá jeho část zemřela. Velice dojemný okamžik. Haneke je brilantní symbolista. ...zajímavé je, jak se lidé vypořádávají se ztrátou milované osoby, ať už násilí, vztekem, nebo tvrdou dřinou na polí... "vzorové" ukončení vztahu doktora s jeho milenkou/sousedkou, jak z deseti rad z dámského společenského časopisu, které náhle přeruší, když ho zrovna sexuálně uspokojuje a v jedné větě ji sděluje, že s ní byl, protože kurvy jsou odsud daleko, že by klidně obskočil i krávu, či že může být klidná, že se mu vždycky hnusila...a po jejím krátkém tklivém monologu, ve kterém sděluje svůj názor, vše doktor zakončuje slovy a znuděným tónem: "panebože, proč jednoduše neumřeš!"... zajímavé je, jak se lidé vypořádávají se ztrátou milované osoby, ať už násilím, vztekem, urážkami, nebo tvrdou dřinou na polí... takto by se dalo pokračovat...Haneke se s tím nepáře, zobrazuje vše bez příkras, dysfunkční lidské vztahy řeší radikálně, žádná přetvářka v tomto směru...___ Idylický "Babičkovský venkov", jak si ho mnozí ještě snad dnes vykreslují, dostává na frak v konfrontaci s filmem jako tento, nebo Je třeba zabít Sekala, nebo s Kuře melancholik, nebo s Krávou ... atd. atd. Civilizace je (, byla a vždy bude) na venkově v pokleslém stavu. ___ Hodně silné 4 hvězdy. () (méně) (více)