Náš vůdce

Nenápadný německý film, přehlížet ho by byl ale sakra pořádný hřích. Zvláštní pedagogický experiment bývalého bouřliváka a nyní učitele občanské nauky a tělocviku se zvrtne a smete vše, co mu stojí v cestě – hlavně pak slabší jedince. Kdo by čekal, že pokus sázející na pospolitost znudění studenti odmítnou podstoupit, je hrubě vedle. Opojná chuť moci je nadmíru lákavá. Lehce předvídatelný příběh pomalu graduje do neodvratného, leč trochu přepáleného závěru. Do té doby nám ale mladý německý režisér Dennis Gansel předkládá velmi sebejistou, živoucí a promyšlenou metaforu o vzestupu, aneb jak se i v 21. století dá poměrně snadno (někdy vážně až moc snadno) vytvořit diktatura plná hesel a opojení z nadřazenosti. Daří se mu to i díky reportážní kameře, slušnému soundtracku i živému výkonu Jürgena Vogela a neokoukaných teenagerů, s Frederickem Lauem v čele. Od/z téhle hry o manipulaci a poslušnosti se holt těžko odchází, stejně jako od Ganselova filmu.. (10.03.2012)

Můj osobní film roku 2008. Přitažlivý moderní filmovou řečí & obsahově a myšlenkově neskutečně hutný. Obdobný sociologický pokus se skutečně odehrál v šedesátých letech v Americe - jak ale režisér Gansel příhodně ukazuje převedením děje do současnosti - nic není nemožné a bylo by chybou myslet si, že fašismus je jednou provždy záležitostí učebnic dějepisu. Záverečný projev učitele Wengera (v podání výtečného Jürgena Vogela) je dechberoucí... a co následuje po něm - je plně nevyhnutelné. Po odchodu z kina se mi hlavou honilo milion otázek s jednou zásadní odpovědí - ten film musím vidět ještě jednou! (30.05.2008)

Velmi zajímavý snímek, ukazující, že někdy stačí méně, než málo a je zaděláno na megaprůšvih. Stačí mít ideu, podsunout "správné" myšlenky "správným" lidem, a dílo je hotovo. Ale jak se dá zabrzdit naplno rozjetý expres, který se původně měl jen tak poposunout? Napovím vám: těžko. Uvěřitelnosti příběhu napomáhá nejen to, že jeho základ tvořily skutečné události, ale i to, že herci odvedli velmi dobrou práci - a navíc, mládež je přeci tak ideálním terčem podobných experimentálních hrátek, včetně schopnosti předávat "slovo boží" dál a dál prostřednictvím všech myslitelných i nemyslitelných komunikačních prostředků... (08.02.2011)

Neskutečně jsem si zamiloval podobné filmy. Die Welle je mrazivě poutavý příběh, při němž jsem celou dobu trnul v napjatém očekávání hrůzou z příchodu věcí budoucích... A přitom to celé vzniklo tak nevinně, a o to více je ústřední příběh dokonalý: učitel, v srdci punkový anarchista, nedostane možnost přednášet na škole své téma. Téma, jemuž rozumí a má jej rád: anarchie. Drze mu jej přebere jiný kantor, a Reiner pak dostane od ředitelky za úkol představit žákům autokracii... A na tomhle to potom celé staví, jelikož Reiner si ve své zaslepenosti pomstou neuvědomuje (vidí totiž, že látku v jeho podání žáci přímo "žerou", namísto od poslouchání nudného tlachání jeho staršího kolegy o něčem, čemu nerozumí), jak se postupně situace vyostřuje. A když je už příliš pozdě, nedopadne to nejlépe. Vážně bezvadný film, po jehož skončení jsem dlouho přemýšlel, a to mám na této kultuře nejradši. Jak vtipně pak zní poznámky žáků ze začátku filmu jako "Fašisti byli zlo, dnes se to již nemůže stát!", když pak člověk na konci snímku čelí neúprosné skutečnosti. Může se to stát. Jedinou výtku trochu "mimo mísu" směřuji k anotaci českého distributora, která v tomto případě vyzradí absolutně celý děj a obsah filmu... (07.07.2009)

Tak konečně naše škola vybrala nějaký kvalitní film, na který nás poslala. Zfanatizování a zmanipulování studentstva je sice dost urychleno pro potřebu 100 minutové stopáže, ale svůj účel plní. Vlna nepřekvapí, vyústění je odhadnutelné v podstatě od začátku, ale stejně je posledních dejme tomu pět minut opravdu silných. (07.11.2008)