Náš vůdce

Tvář fašismu, tvář samovlády, kterou jsem z vlastní zkušenosti nikdy nepoznal, mi zpočátku připadala v tomto příběhu nemožná a nevěřil jsem tomu, že lze i dnes u tolika lidí v jedné třídě zmanipulovat hierarchii hodnot a zvrátit myšlení. Je to příběh s výraznou fašizující systematičností a bez nadsázky s faktickým obdivem ke kultu osobnosti v postavě učitele. Čím jsou učitelem inspirované metody tak přitažlivé? Když požaduje přísnou kázeň a poslušnost, uniformitu, a také se vzdání všeho co jste doposavad měli rádi? Už to samo je pro mnohé přitažlivé, aby nosili stejný šat, a chtějí se vzdát vlastní identity, aby jim někdo říkal, co mají dělat, a někdo rozhodoval za ně. Koneckonců, pro ty hledače štěstí, které to tak duchovně uchvacuje být v područí nějakého magora a vyhovuje jim vymývání mozků, asi jiné řešení není. Je to taky určitá paralela života, která je ovšem scestná, když se mnoho lidí rozhoduje jak se přizpůsobit světu. V pomyšlení, že je něco takového možné a zjistit, že to jde, je tedy síla. Asi je i možné, že mezi blbosti lidského ducha patří i schopnost nevidět věci nebezpečně zřejmé. Děj se snaží objasnit specifika samovlády v experimentu, který má stále stejnou temnou tvář i když převléká různé stejnokroje. Ani sebelépe bělostnější košile nezakryje její nelidskost. Charakter postav v příběhu se mi zdál malinko zjednodušený a svádí k pochybnostem, že by bezmyšlenkovité uctívání učitele tak lehce probíhalo? Tím nechci snižovat hodnotu filmu, který je nepochybně po mnoha stránkách pozoruhodný a může se také opřít o skvělý výkon hlavního představitele Jürgena Vogela. A konečně poslední postřeh, co tedy zbývá napsat? Film je nadprůměrný, který mě určitě podnítil k zamyšlení o existující hrozbě a je tak trošku alarmující pro dnešní demokracii. (06.03.2009)

Je mi líto, nevěřil jsem. Historka o manipulační transformaci jedné třídy v malou fašistickou skvadru sice není nikterak nepravděpodobná, avšak trpí přílišnou urychleností a absencí hloubky. Přerod třídy i dílčí přerody jednotlivců nezanechají žádný dojem možná proto, že všechny postavy zůstávají hrubými šablonami. Pokud se tlustý hoper, učitel a blonďák dají i na konci filmu nejlépe definovat slovy tlustý hoper, učitel a blonďák, je asi něco špatně. A že stádo nepříliš individuálně zdatných ovcí může brzy kráčet za schopným pastýřem, to přece víme taky. Zdejší ukázka balíků, kteří po dvou dnech vandalsky běhají po městě, čmárají gigantická loga na výškových budovách a ustrkují nesouhlasící, prostě přesvědčivá není. Možná jako názorná ukázka manipulace, určitě ne jako samostatný film. Všude omílaný závěr je i přes odpovídající výsledek odhadnutelný od poloviny filmu. Náš vůdce tak sice o něčem vypovídá a nenudí, sílu však nemá žádnou. 5/10 (09.02.2009)

Tedy, popravdě, německá kinematografie mne stále nepřestává (příjemně) překvapovat. Že režisér Dennis Gansel od upocené teenagerské komedie Holky to chtěj taky dojde k téhle univerzálně platné filmové studii vzniku a procesu utváření totalitního systému, to by mne nenapadlo ani v těch nejodvázanějších představách. (On už ale ve svém předešlém filmu Napola / Hitlerova elita naznačil svou touhu pojmenovat mechanismy iniciování moci...nyní se jen posunul z historické do (nepříjemně) hypotetické roviny...) Odvaha a především míra vypořádání se se svou vlastní temnou minulostí je skutečně obdivuhodná (a o to citelněji je znát její absence v naší společnosti). ,,Takže vy si myslíte, že diktatura v Německu by už nebyla možná, jo?" ,,Rozhodně, už jsme se přece poučili..." Die Welle dává bohužel přesnou odpověď - v každém společenství je množství citově frustrovaných, vnitřně nejistých, osamělých, duševně nevyrovnaných a sociálně neukotvených lidí dost velké na to, aby se něco takového stávalo stále znovu, záleží jen na míře dané konkrétní lability... Dennis Gansel přitom nezachází nikam do extrémních, ani utopických fikcí (ač se to může zdát paradoxní i absurdní) - jeho film je totiž adaptací proslulého románu Američana Todda Strassera (publikuje pod literárním pseudonymem Morton Rhue), která vychází ze skutečného sociologického experimentu na jedné střední škole v Palo Alto v Californii v roce 1969. Tenhle příběh se tedy nějak podobně v Americe udál. (Američtí vědci vůbec v dané době - během války ve Vietnamu - podrobovali svému zkoumání velmi zajímavé cílové skupiny, jejichž výsledné efekty a závěry z nich plynoucí byly skutečně deprimující - viz třeba známý Stanfordský vězeňský experiment, který se uskutečnil jen o dva roky později, tedy v roce 1971...) Podobné filmy: Experiment, Klass, Klub rváčů (20.01.2009)

Tento komentář obsahuje spoilery (pro těžce nedovtipné jedince)! Když chcete mládeži ukázat výhody demokracie a zároveň konkrétně demonstrovat, jak fuj-fuj je diktatura, neměli byste být příliš schopný učitel. Protože zatímco skupina "anarchie" pod vedením nudného prófy pospává, vaši žáčci "autokracie" už dychtivě hajlují v uniformách. Stádní efekt je mocný čaroděj a se zdatným manipulátorem v čele je zaděláno na pořádný průser. Přesto se mi nechce věřit, s jakým nadšením a rychlostí by banda zhýčkaných spratků podlehla přísné (z jejich svobodomyslného hlediska) buzeraci. Vážně si na západě smradi s učiteli tykají a přijde jim nehorázný požadavek vstát, když s nimi mluví? Sedět tiše, vzpřímeně, s rukama za zády a titulovat drába "soudružko učitelko" by se jim určitě líbilo, mazánkům;-). Jakkoliv bylo jasné, k čemu film spěje, příliš mi to moralizování a odsuzování nevonělo - což je zvláštní; vždyť být tady stále totalita, dávno bych fárala v Jáchymově a nepotřebovala po nocích světelný zdroj... Každopádně si u mě germáni trochu spravili reputaci, koukalo se na "Die Welle" nečekaně dobře. 75% (08.02.2011)

Zajímavý film, to zcela jistě. Zblbnout masy není až tak složité a zblbnout třídu teenagerů asi také ne, to těžší je už je spíše zaujmout a to se jejich profesorovi gymplu Rainerovi Wengerovi dokonale povedlo....Film se volně inspiroval záležitostí, která se stala na jedné ze škol v Kalifornii v sedmdesátých létech. Také tam probíhal stejný experiment, (žáci nechápali kolik lidí se nechalo zblbnout nacismem) také tam nakonec učitel odhodil klobouk a kouzelnou hůlku a vysvětlil žákům, že byli obyčejně zmanipulováni. I tam to někteří nesli těžce, ne tak jak v tomto filmu (nebudu spoilerovat). Postava Rainera Wengera by si jistě zasloužila mnohem větší prostor. Vůbec nechápu, proč zrovna on na konci...... Vždyť kantor obstál na jedničku jak výkladem, tak se závěrečným projevem a vysvětlením... ,,děsím se myslet čeho bychom byli schopni''... On přece nemohl za to, že po škole běhal ozbrojený lehce nevyrovnaný jedinec. Co bylo ve filmu neskutečně hluché byli samotní členové Vlny. Nikde nebyl totiž definován její účel, její náplň, její myšlenka, program... Vizuálně se sice členové lišili od ostatních, nějak se zdravili, nějak se nazývali, ale to bylo vše. Jaké poselství vlna nesla. Co na konci žáci oplakávali? Jen tu sounáležitost? Jistě, ta pro některé byla důležitá, zvláště pro ty, kteří se na prahu dospělosti cítili osamělí, odstrčení, diskriminovaní... Ale také to nemohlo být jen pro ty grafity a vylepování samolepek... Prostě tady jsem cítil díry v uvěřitelnosti příběhu. Základní schéma bylo však na jedničku. Experiment, zápal, první pochyby některých jedinců, fanatičnost i pád toho celého. Závěrečný úlek Wengera - a co dál, byl také skvělý. Za mne je to jen za 3 a půl bílé košile, jen kvůli tématu zvedám hodnocení nahoru... * * * * (22.12.2014)