Quiet room ni jókoso

Velice zajímavý počin o ženě, která žila v domnění, že se nějakým nedopatřením ocitla na nesprávném místě. Jednoho dne se totiž probudí v psychiatrické léčebně a pomalu zjišťuje co vše za tím stojí. ■ Líbilo se mi kolik pestrých okamžiků a barevných charakterů (zprvu ukrytých v černobílých ulitkách) tento nenápadný snímek ukrývá. Welcome to the Quiet Rooom je převážně komediální a i přesto, že je mi japonský humor ve značné části cizí, tak tady mi jako rušivý element vůbec nepřišel. Dokonce jsem žasnul jak byly přechody mezi komediální a vážnou stránkou skvěle zvládnuty. Ty působily přirozeně a neničily obsáhlost a hloubku dosavadních scén. (07.09.2015)

9/10 - Dojemný, příjemný a zábavný je tento Tichý pokoj. Příběh Asuky, která vzpomíná na šmodrchanici událostí, které ji dostali mezi opravdu roztomilé a bizarní postavičky v jednom blázinci je podán s opravdu velkým citem, ale zároveň neztrácí na pořádné komediálnosti. Vyzdvihnout je třeba také obyvatelstvo pokoje, Yuki Uchida v hlavní roli je správná sympaťačka se vším všudy, jindy dětsky rozkošná Yu Aoi překvapuje nevšední rolí a Satoshi Tsumabuki jako Komono i na malém prostoru naprosto válí. Vypadá to, že Japonsko válcuje hollywoodskou produkci i na poli komedií. (06.04.2009)

Film úsměvně vyšinutý jako Tetsu a obyvatelé psychiatrické léčebny (včetně sester a doktorky Shirai :), do které se dostane depresivní Asuka. O hořce vyznívající sekvence v něm není nouze, přesto z něho prýští uvolněnost a positivní nálada, jež ve finální fázi silně atakují diváka. Menší srovnání s Parkovou Cyborg Girl není už vzhledem k lehce legračnímu panteonu svérázných postaviček určitě mimo, leč na místě je konstatování, že Tichý pokoj má příběh, japonsky citlivé pojetí a formální hrátky v něm téměř nenajdeme. 9/10 (20.06.2008)

Psychedelické komediální drama z psychiatrické léčebny. Novinářka Asako se jednoho dne probudí připoutána na lůžko a vůbec netuší, kde je a co tam dělá. Začátek mi přišel strašně roztěkaný a chvíli mi trvalo, než jsem si na ten styl zvyknul. Hlavně v druhé půlce jsem se do filmu vnořoval stále hlouběji s tím, jak zjišťujeme, co se stalo. Silněji na mě působili dramatické části, ale ani jako komedie to není špatný a několikrát mě tichý pokoj pořádně dostal. Pokud se vám bude tichý pokoj líbit, tak se zkuste podívat na I´m cyborg, but that´s ok od Park Chan-wooka, který se rovněž odehrává v psychiatrické léčebně a i když je dost jiný, rozhodně je podobně svůj jako tichý pokoj. (19.04.2008)

Psychiatria pohľadom pacientky. Novinárka, ktorá má problémy so spánkom a stresom z dodržania šibeničných termínov uzávierky sa dopuje liekmi na spanie a pivom. Žije s uleteným tv šašom, ktorý výdatne vyhuľuje trávu, skrývanú v matrioške. Vyrehotaná prítomnosť muža a jeho ešte uletenejšieho kámoša jej kľudu nepridáva.  Navyše má traumu z materstva i detstva. Jedného večera sa niečo zlomí a hrdinka sa ocitá v tzv. tichej izbe - izolačke, pripútaná na lôžko.  Postupne sa zoznamuje s prostredím izby i nemocnice. To, čo sa javí ako neskutočné, šialené a paranoidné, vrátane chovania ošetrujúceho personálu, sa postupne napravuje nielen v jej mysli, ale rovnako aj v mysli diváka filmu. Pomáhajú jej nielen sestričky a lekári, ale hlavne jej spolupacientky. Niečomu napomôžu, niečo pokazia aj návštevy jej čudácky trpácky smiešneho partnera a jeho kamoša. Napokon i na prvý pohľad terorizujúce pravidlá oddelenia, či manipulatívno využívačné správanie niektorých pacientiek, sa ukážu ako v niečom užitočné. Odľahčenie množstvom dostatočne šľahnutých scén prispieva k plastickému obrazu toho, ako to liečebniach narušených duší vyzerá. Chcelo by sa povedať, že typicky japonsky šibnutých scén, lenže tu vzhľadom na prostredie, sú tie scény úplne trefné, , na rozdiel od mnohých iných filmov z rovnakého prostredia. (10.07.2021)