Ágora
Agora
Režie:
Alejandro AmenábarKamera:
Xavi GiménezHudba:
Dario MarianelliHrají:
Rachel Weisz, Max Minghella, Oscar Isaac, Ashraf Barhom, Michael Lonsdale, Rupert Evans, Homayoun Ershadi, Richard Durden, Yousef 'Joe' Sweid, George Harris (více)Obsahy(2)
Píše se rok 391 po Kristu a Egypt se nachází pod nadvládou upadajícího římského impéria. Násilné, náboženské nepokoje pronikají ulicemi Alexandrie až za brány slavné městské knihovny. V jejích zdech zůstává uvězněna i vynikající astronomka a filozofka Hypatia (Rachel Weisz), která je i se svými věrnými stoupenci odhodlaná knihovnu bránit. Dva muži jsou ale odhadláni bojovat nejen o záchranu veškeré moudrosti antického světa, ale také o lásku krásné Hypatie. Vtipný, bohatý a privilegovaný Orestes (Oscar Isaac) a Davus (Max Minghella), mladý otrok, který se zmítá mezi tajnou láskou ke své paní a vidinou svobody, kterou by získal, kdyby se přidal k nepřátelským křesťanům… Film Agora vypráví nejen o moudré Hypatii a jejím životě, ale také o době, kdy ze starověkých chrámů odcházeli staří bohové a nastupovala nová náboženství. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (764)
Agoru hodnotím za lepší tři hvězdičky už jen proto, že mě skoro nenapadá, co bych měl komentovat. Film je snad perfektně zvládnutý, docela i autentický (jen na mě ta architektura působila možná moc monochromně), ale hlavně obsahově originální. Asi jsem jinde neviděl, že by bylo křesťanství zpodobeno tak negativně jako tady. Což je rozhodně plus, alespoň jsem si hlouběji uvědomil, že za zástěrku náboženství, ať už je jakékoli, se schovají veskrze negativní pohnutky vždy. Otázkou je, zda to my můžeme po více než patnácti stech letech pochopit - myslím, že ne. HUDBA: Dario Marianelli - ve filmu hodně zapadla, jediná zapamatovatelná je zpěvačka snažící se napodobit Lisu Gerrard, vtipné. Hudba o ničem. ()
Lidské dějiny se skoro s pravidelností opakují. Po době rozkvětu a výstupu na vrchol padá lidstvo zase do temnoty a bahna (mimo jiné, docela by mě zajímalo v jaké fázi jsme teď). Filmů s tímto pohledem by mělo vznikat více. Nic není černobílé a vždy je třeba znát obě strany mince. Skoro se mi chce napsat: "Co Bůh stvořil, do toho se člověk neser!" ()
Po prudkém rozčilení nad některými zdejšími "kapacitami" na historii a po následném uklidnění pozměňuji svůj komentář. Nechal jsem se unést, ale jinak to s mou prudkou povahou nai nešlo. APELUJI na csfd uživatele, aby laskavě hodnotili film (ano FILM) a hodnocení největšího světového náboženství nerealizovali lacinými hospodskými štěky (nebojím se to tak nazvat). Málokdo z vás má na tuhle problematiku patřičné vzdělání, tak tu prosím skutečně ze sebe nedělejte hlupáky. Už ve školce jsme jako děti věděli, že každá mince má dvě strany. Netvrdím, že dějiny křesťanství jsou čisté, to ani náhodou, vypálení alexandrijské knihovny a třeba dobytí Jeruzaléma křižáky jsou velkou ostudou, ale žijeme v době, kdy lidé věří jen špíně a cnosti pro ně neexistují. Co by byla Evropa bez sv. Beneditka z Nursie? Co by byla bez sv. Severina, biskupa Vulfily, sv. Cyrila a Metoděje, papeže Řehoře Velikého a dalších a dalších. Křesťanství má na svědomí mnoho dobrého, ale to je asi některým z vás zbytečné vysvětlovat. S kýmkoli z vás se pustím do diskuse. K filmu - dočkal jsem se filozofické plytkosti a nudné podívané. No comment......... ()
Strhující historický výpravný velkofilm přesvědčivě zobrazující, že ze všech náboženství ponechává člověku normální rozum pouze bezvěrství. Jakákoliv ideologie ohlupuje a umožňuje páchat jakákoliv zvěrstva ve jménu svaté výmluvy -poslání, které seslal ten jediný správný Bůh. ()
Z môjho pohľadu síce zatiaľ najslabší Amenábarov celovečerný film, ale stále nadpriemerná záležitosť, pretože všetky jeho predošlé snímky považujem za naozaj výnimočnú záležitosť. Agora je "iba" veľmi pútavý a kvalitne spracovaný náhľad do histórie, z ktorej možno pozorovať, že sme sa do dnešnej doby zas tak príliš nezmenili, len naše vedomosti a kultúra išli kupredu, ľudská nátura však akosi stále zostala v dobách temna. __ Celkom sa mi do komentára hodí spomenúť pieseň mojej obľúbenej kapely, konkrétne pasáž, v ktorej sa spieva "Justifying violence, citing from the Holy Book, teaching hatred, in the name of God" . ()
Zajímavý film tím, že zlí jsou tentokrát křestani a ne zástupco starého světa, který je v tomhle světle spíš za ten novější. Ale od Amenábara jsem čekal trochu víc. Pro jeho folmografii je Agora asi tak tím, čím je pro Formana Goya. 70% ()
Sračkou typu náboženství, ať jest z kteréhokoli úhlu pohledu i z kteréhokoli bodu na lajně dějin točená, nemíním ztrácet víc jak čtvrt hodiny svého života. Amenábarovi to nerad dělám, ale tohle fakt ne. Řekl bych, ať se posilníte chlastem, když se budete chtít na toto podívat, jenže mám momentálně v krvi ještě tak dvě atmosféry ze včerejška a stejně to nepomáhá. Tohle kategoricky odmítám a silvestra si s tím kurvit nebudu. 10% za jeden rozmazanej cecek Rachel Weisz až na konci, kterej jsem tak tak chytl při proklikávačce. ()
Priznám sa, od tohto filmu som veľa nečakal, ale keďže môj najobľúbenejší žáner je historický film, tak som sa do toho pustil. A rozhodne neľutujem. Otázka viery a náboženstva bola vždy veľmi citlivá a chúlostivá a preto k nej treba pristupovať opatrne a s príslušným arzenálom argumentov na obranu svojich myšlienok. Režisér Alejandro Amenábar sa s týmito problémami popasoval viac ako geniálne a jeho snímok poskytuje verný a plastický obraz na danú problematiku. Dej nás vrhá do doby okolo 400 n.l., kedy sa v Alexandrii stretávajú tri veľké náboženstvá – veriaci, vyznávajúci pohanských bohov; kresťania a židia. Postupne sledujeme rast moci kresťanov na úkor pohanov a židov. Len tak na okraj, zaujímavé, ako ľahko sa z obete stáva tyran, praktikujúci oponentom všetko to zlé, čo nedávno bolo robené im. Z kresťanov, ktorí boli ešte pred pár desaťročiami prenasledovaní a mučení pre svoju vieru, sa stávajú takí istí tyrani, ba možno aj horší, ako boli ich prenasledovatelia. Vo filme je to niekoľko krát vypichnuté. Akonáhle sa stávajú povoleným náboženstvom v ríši, nastolujú svoje dogmy a akékoľvek pokrokové myšlienky označujú za čarodejníctvo a tmárstvo. Vo filme máme preto možnosť sledovať vznik doby temna a všetkých hrôz s ním spojených. Osobne sa mi veľmi páčil myšlienkový kontrast medzi fanatizmom (v tomto prípade reprezentovaný kresťanmi) a vzdelanými pokrokovými pohanmi. Napríklad v jednej scénke je nadhodená otázka neba a vesmíru. Kresťan-fanatik si vesmír predstavuje ako truhlu, kde dnom je zem a veko je nebo s hviezdami. Hypatia pritom v ďalších scénach dumá nad heliocentrizmom, kruhovým a elipsoidným pohybom planét okolo slnka... Pekný kontrast. Krásne vykreslená podstata ako dokáže fanatizmus v konečnom dôsledku potlačiť všetko racionálne, pritom v porovnaní s iným názorom, racionálnym, vyznieva bizarne až smiešne. V takýchto pohnutých časoch žije a pracuje matematička, astronómka a filozofka Hypatia. Zo všetkých síl sa snaží bojovať proti náboženským predsudkom a dogmám, riskujúc tak vlastný život... Hypatia tak predstavuje posledného mohykána antiky, ktorý sa zo všetkých síl snaží prežiť a zachrániť aspoň torzo myšlienok, ktoré tu boli oddávna ako dedičstvo našich starovekých predkov. Neubližovať, ale so všetkými žiť v mieri a pokore. Je to však boj márny a vopred odsúdený na prehru. A ako žena má ešte menšie šance. Hypatia to vie, ale nemá inú možnosť, iba vytrvať až do trpkého konca... Mne osobne sa veľmi páčil herecký výkon Rachel Weisz ako predstaviteľky hlavnej hrdinky. Postavu Hypatie zvládla bravúrne, ale ani ostatní herci vo filme veľmi za jej výkonom nezaostávali. Niekomu možno kresťania vo filme budú pripomínať súčasných moslimských teroristov, hlavne v scénkach kde dav kriči Haleluja! (Alah Akbar!), alebo aj tmavým ošumelým oblečením. Som si však istý, že takto konkrétne režisér nerozmýšľal. Skôr mu išlo o zobrazenie akéhokoľvek fanatizmu, či už kresťanského, moslimského... v plnej nahote a bez príkras. Páčila sa mi aj myšlienka ukázania božského pohľadu na konkrétne miesto –Alexandriu. Niekoľkokrát vo filme, po skončení jednej časovej línie a začiatku novej sa snímky postupne zameriavajú a približujú akoby z vesmíru až na konkrétne miesto dramatických udalostí. Podľa mňa to pekne zapadá do celkovej koncepcie filmu. Možno maličkosť, ale ktorá sa tak často nevidí. Medzi najväčšie zápory považujem, že sa miestami dej pomerne výraznejšie odkláňal od reality, mnohé bolo vo filme vymyslené, niekedy aj zbytočne. Je tu tiež zrejmý časový „nelogizmus“ aj keď nie až tak hrozný. Na druhej strane tieto nedostatky kompenzujú vedľajšie postavy, ktoré boli vo filme vymyslené. Hlavné jadro filmu a hlavné postavy ovplyvňujú iba minimálne a vo filme sú použité iba preto, aby dali príbehu nejakú logiku, aj keď vymyslenú. Mám na mysli hlavne postavu otroka Davida. A v neposlednom rade, film bol k Hypatii veľmi zhovievavý, jej koniec zďaleka nebol taký ľahký, v skutočnosti bol nepredstaviteľne krutejší, ale to by už možno bolo príliš a brutálna realita konca Hypatie by celkový dojem z filmu mohla iba pokaziť. Záver: Film Agora varovne dvíha prst nad náboženským fanatizmom a poskytuje veľa podnetov na zamyslenie. Je určený pre hĺbavejšieho, náročnejšieho diváka, pretože vo filme nenájdeme žiadne bombastické vizuálne efekty ani obrovské, kolosálne bitky ako sme u bežných historických filmoch zvyknutý. O to viac je tento snímok cennejší. Ide o príbeh, ktorý zaujme svojimi myšlienkami a rozhodne v pozornom divákovi toho veľa zanechá. Na druhej strane sa miestami dej výraznejšie odkláňa od reality, je tu veľa vymyslených, niekedy aj zbytočne, dotvorených prvkov. Tiež kostýmy by som hlavne u kresťanov volil iné, pretože skôr pripomínali radikálnych islamistov ako ranných kresťanov. Avšak tieto nedostatky nenarúšajú celkovú koncepciu a cieľ filmu, ja by som len niekedy zvolil inú formu. Ale to je len taká maličkosť v porovnaní s celkovým dojmom, ktorý film zanechá. () (méně) (více)
Nenápadně skvělé zfilmování největší tragedie v historii lidstva - potlačení racionálního myšlení náboženským dogmatismem a úpadek vědy na téměř patnáct set let. Smrt antické filosofie je zde soustředěná v osobě Hypatie, pokoušející se obnovit Alexandrijskou knihovnu a rozvádějící astronomický výzkum do dálek, které kvůli svému "kacířství" pak byly na mnoho století potlačeny a zapomenuty. Právě scény ve kterých objevuje a učí jsou na filmu tím nejzajímavějším (obzvlášť teď pro mě, když antickou filosofii právě studuji) - čirá oslava kritického myšlení, které se dobírá k pravdě přes nekonečnou řadu omylů a nepřesností. A do toho radostného bádání se za zdmi knihovny sbírá křesťanská lůza a v zájmu vlastní moci a zaslepenosti ničí vše co potká - ne bezdůvodně u ní režisér vidí podobnost se současným běsněním fundamentálních islamistů, ničících památky a vraždících vzdělanost. Btw není bez zajímavosti že vedle skvělé Rachel Weisz je tu ve své první velmi výrazné roli Oscar Isaac, který se teď po dalších deseti letech vyprofiloval jako jeden z nejlepších herců své generace. 9/10 ()
Konečně jsem spatřil klíčový obraz: Mladistvý otrok klečí u nohou filosofky Hypatie a podává jí bílý šátek, který ona opakovaně upouští k zemi, aby tak studentům demonstrovala důsledky centrálního postavení Země v kosmu. Zbývá několik otázek, z nichž postavení Země v kosmu není nejdůležitější. http://media0.webgarden.cz/images/media0:510a81013e3f8.jpg/LK02%20kopie.jpg ()
skvěle propracované historické drama. za mě 85% ()
Při Agoře se člověk nemůže moc bavit, sice poskytuje občasný oddechový čas, kdy se divák může opájet "historickými" reáliemi, které jsou nadmíru řezané (Egypt-Řecko-Řím) a žel ne tolik přesné (ale to vem čert, já bych to nepoznala:). Nemůže se bavit, protože Amenábar s fascinujícím zaujetím ukazuje náboženské potyčky (pohani, křesťani, židé), respektive kupčení s vírou, které přináší vždy politický vliv a nemenší to vliv nad masami (anebo sledujeme třídní boj, co o to, vždyť je to téměř to samé). Nad tím vším -a možná snad i ve středu- stojí ració: vědkyně Hypatie - osoba to sebestředně apolitická, asexuální a žel i ateistická, což ji nemůže nepřinést nic jiného než smrt. Přiznám se, slza mi ukápla, a to v okamžiku, kdy křesťané vtrhli do Alexandrijské knihovny a rozmetali ji na cucky. Jinak jsem si bádání nad pohybem Země, Slunce a planet nadmíru užívala. BTW: Viděno v okresním kině na téměř soukromé projekci ve třech lidech, jaká škoda, já bych na to poslala školy :( 80% ()
Věřit " v něco " rozhodně není na škodu. Stejně jako není špatné, samotné ( podstata ) náboženství. Problémem je, že se dá ( podle potřeby ) vykládat ( překrucovat ) různými způsoby a upravovat si je ku prospěchu svému. A jestli nám lidem jde něco dobře, potom je to určitě tato skutečnost. Nic na tom nemění ani pokročilejší doba a tudíž fakt, že člověk by měl být ( ve světle událostí minulých ) minimálně poučen. V rukou fanatiků zůstává náboženství ( víra ) smrtící zbraní. Že je samotné náboženství ( jeho historie ) protknuta spoustou krveprolití, to je holý FAKT. Na druhou stranu, shazovat veškerou vinu na náboženství, rozhodně není fér. Člověk ( lidé ) si nějakou tu záminku pro válčení vždy najdou. Že vám neříkám žádné noviny? Já vím, o to se ani nesnažím, stejně jako celý tento Amenábarův " historický " snímek s nesmírným filozofickým přesahem. Zjednodušené až na kost? Určitě, nicméně pořád je to to nejlepší za hoodně dlouhou dobu, o co se kdo pokusil a za to náleží A. Amenábarovi můj velký dík a obdiv. Co se snímku samotného týče, tak herecké výkony ( v čele s Rachel Weisz ), kamera, výprava, hudba, režie bez nejmenších námitek. Tady ( alespoň pro mě ) panuje naprostá spokojenost. Větu, která hodně vystihuje tento snímek ( téma ) pronáší Hypatia a zní: " Synesie, ty nepochybuješ o tom, v co věříš. Nesmíš.... JÁ musím. Náboženství versus filozofie ( věda ) jako taková. Pro mě ( jako zapřísáhlého ateistu) je volba jasná. p.s. závěrem si neodpustím jednu poznámku. Žít s takovou ženou, jakou byla Hypatia bych nechtěl. Představa, že by mi uprostřed milostného aktu bez řečí odběhla řešit teorii sluneční soustavy, by mě " lehce " znejistěla a nasadila brouka do hlavy, co dělám špatně :o) , nicméně DÍKY za každou takovouto ženu ( muže ), kteří " žijí svým způsobem a svůj život zasvětili vědě" , neboť nebýt toho, místo kliknutí vypínačem a sledováním např. tohoto snímku, bych s trochou nadsázky možná právě rozdělával oheň v jeskyni a šel si něco ulovit k jídlu. Já nejsem od přírody línej člověk, ale v tomto případě dávám přednost kouzlu lednice :o) 85% ()
Ze zajímavého námětu, postu režiséra a účastí mé oblíbené herečky se (ač jsem se tolik těšil) vyklubal docela rozporuplný a nákladný film. Na jedné straně dobře natočené, zahrané, pěkná kamera, kulisy, na straně druhé méně záživné, málo prokreslené postavy a menší prožitek ze zhlédnutí než bych si přál. Bylo mi celkem jedno co se tu s nima děje a to je velká škoda. ()
Něco na způsob dokumentu ukazujícího na nesmyslnost náboženství a jeho šíření. Zajímavá je pasáž úvah o heliocentrickém systému - co tehdy museli všechno řešit za problémy, před tím kloubouk dolů. Ale jinak je celý příběh jednoduchý, rozvláčný, neakční, podruhé bych si ho nepustil. ()
Běsnící křesťané vtrhávají do alexandrijské knihovny a hází na kupu veškeré vědění lidstva zapuštěné v pergamenech. Celý záběr se pomalu překlápí vzhůru nohama a nebesa jsou najednou níže než lidské nohy ušpiněné od hlíny. Svět se převrátil pod náporem víry. Z velkého nadhledu pozorujeme masu křesťanů připomínající hejno mravenců, jak zuřivě bere útokem baštu lidské moudrosti. Z vesmíru se celý svět zdá být klidný – nevidíme a neslyšíme jediného člověka. Lidský život je najednou tak „malý“…a víra…tak prázdná Alejandro Amenabar nenatočil další řadovou historickou podívanou, nýbrž výživnou glosu na téma víry, fanatismu, intolerance, kterou navíc obohatil i invenčním vizuálním přístupem alegorizujícím lidské počínání. Filosofie a vůbec celkové vědění zde stojí v opozici s vírou (v tomto případě křesťanství, avšak celkové vyznění lze pojmout univerzálněji) urputně nepřipouštějící alternativy. Agora je myšlenkově podnětnou podívanou, která degraduje povrchní atrakce, bojové scény zde nemají jen potěšit oko, nýbrž demonstrovat sílu zfanatizovaného davu, zbrklost lidského počínání ovlivněného emocemi, atd. Amenabar využil rozpočet nikoliv pro smyslové opájení diváka, nýbrž pro věrnou (přiznávám, značně diskutabilní toto tvrdit…) a uvěřitelnou rekonstrukci antického světa, aby stvořil adekvátní kulisu pro niternější příběh zahrnující vedle výše řečeného i střízlivou (avšak působivou) romanci. Spolu s hypnotizujícím hudebním podkresem se mu podařilo stvořit tu správnou atmosféru nelehkého života té doby a díky skvělým hercům člověk promine i rozhodnutí užít ve filmu neodpovídajícího anglického jazyka – natočením v latině by měl film ještě menší finanční potenciál. _____ Alejandro Amenabar natočil historickou podívanou, která se vzpírá běžným představám o žánrovém filmu, či ho spíše povyšuje skrze originální prvky a myšlenkovou hloubku. Celý příběh je velmi poutavě odvyprávěný a ani na minutu jsem se nenudil. Sledování Agory je rozhodně myšlenkově obohacujícím zážitkem. ()
(Granada, listopad 2009) Amenábarova Agora není jen dokonale propracovaným historickým velkofilmem jaký tu dlouho nebyl, ale především velkým příběhem konce klasické antické éry a nástupu dravého křesťanství. Personifikací těchto dějinných změn je matematička, filosofka a astronomka Hypatia z Alexandrie, která zastupuje staré tradice antické školy, novoplatonismu a aristotelského vědeckého odkazu. Alexandria kolem roku 400 n.l. je jedním z největších měst tehdejšího světa, ve kterém se prolínají doznívající egyptské náboženství, římská správa, židovství a nastupující křesťanství. A právě konflikt mezi starým a novým, mezi antikou a křesťanstvím, je hybnou silou celého filmu. Amenábar tu otevírá fascinující a naší civilizací zapomenuté téma, které relativizuje všeobecně přijímaný křesťanský pohled na tuto dobu: kresťanští vůdcové nejsolu prezentováni jako mučedníci, ale jako fanatici kteří se nezastaví před ničím a kteří jsou prvními šiřiteli evangelia mečem. Film otevírá diskuzi o zhoubnosti křesťanství pro filosofii, umění a vědu: obrovské znalosti antiky byly takřka na 1000 let zapomenuty a nahrazeny slepou dogmatikou, ženy byly téměř až do 20 století degradovány a potrestány za vyhnání z ráje a vývoj lidské civilizace se zastavil (teorie o oběhu planet, které rozpracovávala Hypatia, oprášili až Galilei a Kepler na konci 16. století). Agora je tak nejen nadprůměrným filmem, ale také důležitou relativizací dominantního křesťanského pohledu na dějiny. O tom, že pod sluncem se neděje nic nového, svědčí i zprávy, že film by na popud katolické církve neměl být uveden v Itálii ()
Agora mi připoměla ty neslané nemastné televizní a direct-to-dvd filmy ze starověku. Opravdu. Nebýt účasti hvězdné Rachel Weisz a kopání do křesťanů, tak pochybuji, že by si tenhle film zasloužil tolik pozornosti. Ano, nekomu se může líbit to, že tady křesťany zobrazují jako hloupé, tupé a kamenující stádo, někomu zase vyobrazení starověké Alexandrie. Ale tohle všechno mi Amenábar naservíroval prakticky bez emocí. Rachel Weisz se snaží dodávat ne zrovna pocitově založené Hypatii jakés takés kouzlo, ale zvedněte ruku, koho tahle postava chytla za srdce a (-spoiler-) na konci ji oplakával? Zaujme ale postava Oresta a ten chytrý nápad zarámovat děj hledáním toho velikánského astronomického tajemství. ()
Božská Ráchel v úlohe božsky geniálnej vedkyne Hypatie. Doporučujem všetkým slovenským a českým verným, blížneho svojho milujúcim kresťanom. Nič proti nim, ale pre objektívny obraz svojho náboženstva by sa im oplatilo trochu sa pozrieť na zúbok aj histórii. Prostredníctvom Amenabarovho historického filmu by si rozhodne neuškodili. Španielska produkcia pripomína veľké koprodukčné európske projekty, poprípade nákladnú HBO produkciu. Agora aj tak pôsobí veľmi výpravne, zato viac prirodzene ako CGI armády z Hollywoodu. ()
Související novinky
Zemřel herec Michael Lonsdale
Ve věku 89 let zemřel v pondělí v Paříži filmový a divadelní herec Michael Lonsdale. Informaci předala zpravodajská televize BBC s odkázáním na jeho agenta. Britsko-francouzský herec se narodil v… (více)
Amenábarův scenárista točí sci-fi
Mateo Gil, několika cenami Goya oceněný španělský spoluscenárista tří filmů Alejandro Amenábara – konkrétně Otevři oči, Hlas moře a Agora – se poslední roky pokouší i o režii. Po dobře přijatém… (více)
Film Agora si vybírá velké množství zajímavých témat. Jsou to vzestup křesťanství a násilný útlak ostatních náboženství, život Hypatii z Alexandrie, pohled na tehdejší vědu a její následný úpadek, biblické postavení ženy jako podřízené muži a mnoho dalšího. Tohle je téma tak obsáhlé, že by vydalo na mnohahodinový epos. Bylo chybou, že se film snažil vše obsáhnout. Sice se režisérovi podařilo vše pospojovat, ale ke smůle věci příliš povrchně. Pojďme si to trochu rozebrat. Snímek začíná rozpadem starých antických hodnot, zakořeňěných v tradici a suchém filosofickém poznání. Věkem zkostnatělý systém nemohl odolávat přílivu nového náboženství, které běžným věcem dávalo nové hodnoty. Byla to bouře, kterou nešlo zastavit. Cena za ní byla vysoká. Náboženské tlaky křesťanských fanatiků ve 4. století, které pronásledují tradiční starověký polyteismus a vlastně i celou starověkou kulturu, jsou smutným obdobím lidské historie. Vše lze zneužít k mocenským a politickým cílům. Zde to byla víra. O to tragičtější to zneužití bylo. Jestli se něco v antice ctilo, bylo to umění, filosofie a věda. S příchodem křesťanství se mnoho ztratilo. V náboženských válkách se během staletí ztratilo mnoho poznání. Jedinou učebnicí se mělo stát písmo svaté. Nerespekt k odlišné kultuře, nerespekt k historii, je nerespekt k samotnému člověku. Film postrádá dramatičnost, kterou toto téma nabízí. Povětšinu pouze sledujeme běh událostí, které nemají dostatečně silnou vypovídající hodnotu v myšlení lidí, kteří tyto události řídí. ….. Dalším silným tématem je přežívající tradiční římská aristokracie. Samotná postava Hypatii by vydala za vlastní film. Nejvýraznější filosofka a astronomka pozdního starověku. Symbol tehdejší ženské emancipace v mužském světě. Jako nevěřící pronásledovaná křesťany. Bylo zbytečné sledovat ještě příběhy dalších několika lidí. To nemohlo ve dvouhodinové stopáži dopadnout dobře. Tahle postava si zaslouží mnohem větší filmařskou péči, než jí bylo dopřáno. Její jednání ve filmu nevyznívá dost dominantně a přesvědčivě. Hypatiino bádání a snaha o proniknutí do poznání exaktních věd, lze svým ztvárněním přirovnat k nevinné radosti batolete, které je šťastné, když dokázalo udělat své první krůčky. To je sice vhodně navozený pocit pro náhled součastného diváka, jelikož představa dobové vědy o vesmíru připomíná v konfrontaci s dneškem dětskou naivitu, ale naprosto neodpovídá charakteru a důstojnosti postavy, kterou Hypatia musela být. Žena, která si dokázala ve své době získat uznání a respekt společnosti, musela působit mnohem rozhodněji a přesvědčivěji. Úcta k ní je ve filmu způsobena spíš věkovým rozdílem od jejích žáků, společenským postavením a tradicí než charakterovými vlastnostmi. Ta důstojnost tam nebyla a hlavně chyběl všeobecný respekt okolí. Ve filmu pak Hypatia v některých scénách působí spíš jako děvče hrající si na intelektuálku, než jako skutečná matematička a filosovka navazující na Platona. Po některých názorných „vědeckých“ experimentech jsem už jen čekal, zda se dočkáme tradičního zahradnického fígle s vytyčením elipsy (dva kolíky a špagát)a skutečně, dočkali jsme se. Mimochodem závěrečná hypotéza, že střídání léta a zimy je způsobena vzdáleností Země od ohniska elipsy, je též špatná. Země skutečně obíhá po elipse, ale téměř kruhového tvaru. Střídání léta a zimy je způsobeno natočením Země ke Slunci (úhlem dopadu slunečního záření). Nevím, proč tam ve scénáři je prezentována jako konečný objev, který téměř budí roli reality. Stejně přesně nevíme, jaká byla tehdejší skutečná představa. …….. Opakované záběry na Zemi z vesmíru mi přijdou jako zbytečná hra na efekt. Jako by v tom byla snaha nadchnout diváka pro snažení hlavní hrdinky, když toho film není schopen dosáhnout tradičními prostředky. To mi přijde jako hodně laciné. Další témata jsou boje o moc v Alexandrii pod záštitou víry a osudy Alexandrijské knihovny. Zkrátka film se dotkl řady zajímavých témat, ale žádné z nich nebylo uspokojivě dotaženo. Budu doufat, že některého z nadhozených témat se časem chopí nějaký dobrý režisér a dodá mu váhu a důstojnost, kterou si zaslouží. 59% () (méně) (více)