Gomora

Tuhle Gomoru zničí zas jedině oheň a síra.. Garrone položil klasicky vystavěný spletenec gangsterských historek na oltář autentické deromantizace, kde akty „neorganizovaného zločinu“ (Camorra totiž má organizační strukturu spíše horizontální než vertikální) a všechno to zabíjení působí tak nějak všedně a odporně samozřejmě. Z filmařského hlediska jsem neměl problém ani tak s podstatou formy, jako se stylem jejího prosazení. Loňská lehce neo-noirová Suburra je nesporně divácky vstřícnější, ale záleží pochopitelně na tom, co při potápění v jezerech špíny preferujete.. (16.06.2016)

Velmi pomalé tempo, nevzrušivý dokumentární styl téměř bez akcentů a já si pořád říkal, o co vlastně jde a jak spolu všechny ty příběhy souvisí (prozradím, že mizivě, ale na tom nesejde)... Potom ale film skončil a během několika sekund se to ve mě všechno rozložilo a já seděl s otevřenou pusou a koukal až do konce titulků... velmi nečekaná katarze a silné plusové body...ten film chce trpělivost, odmění se za ní... 4,5* za to, že ani napodruhé se kouzlo nevytratí... (18.02.2009)

Určitě zajímavý námět, ani proti pseudo-dokumentárnímu zpracování nic nemám, ale první hodinu se to dost táhne. Skoro dvě a půl hodiny jsou pro podobnou formu vážně hodně, zkrátit to na 90 minut by bylo adekvátní volbou. Čekal jsem taky trochu více kontroverze, na druhou stranu je potřeba přiznat filmu poměrnou autenticitu. 60% (15.04.2009)

Autenticita je svatým grálem současné postmoderní kinematografie a Matteo Garrone je jejím veleknězem. Gomorra není ani tak film, jako spíš syrové a absolutně uvěřitelné dokudrama o životě v podzemí neapolské společnosti. Tahle podívaná je tak autentická, že má člověk občas pocit, že Garrone točil skrytou kamerou opravdové mafiány. City of Gods proti ní vypadá jako kašírovaná ochotničina. Nebude to rozhodně vyhovovat všem, není tu žádný příběh, děj, či zápletka, která by stála za řeč, Garrone se v adaptaci slavného Savianova románu zaměřil čistě na vizuál bez nějaké větší snahy o narativ....skoro by pod filmem mohl běžet titulek "Bez komentáře", jako u těch "tichých" pětiminutovek na ČT24. Tahle volně poslepovaná mozaika historek z italského podsvětí je ale pro mě osobně působivá velmi a z hlavy ji hned tak nedostanu. (06.12.2008)

Osobní poznámka: Před zhlédnutím filmu si zpravidla nedělám "research" o čem to celé je, v jaké zemi se to odehrává a kdo nakonec umře. Nedělám to proto, anóbrž se chci nechat překvapit. Jenže u Gomorry jsem na "překvap mě" efektu celkem krutě dojel. Protože než jsem se stačil jakž takž zorientovat v místě, čase a reálích, běžely závěrečný titulky... Jinak Gomora celkem pěkně (a myslím, že bez příkras) popisuje fungování organizovanýho zločinu - a bere to pěkně od podlahy, přes nejnižší pouliční verbež skrz několik hierarchických pater až k tzv. businessmanům. Jazyk je dokumentární, syrovej a bohužel taky dost nesrozumitelnej - možná toho chci příliš, ale když mě má film bavit, rád bych alespoň rámcově chápal, kdo je kdo nebo z jakých přičin se zrovna dějou nějaký události. Jinak je to stejnej zážitek jako čumet dvě hodiny do rozrytýho mraveniště. (16.01.2014)