Božský

Trochu jsem váhala. Současný italský film mě rozhodně zajímá, leč v politice nejsem tak kovaná a mafiánské filmy rovněž nevyhledávám. Leč doporučení byla četná, jméno režiséra zvučné a já nakonec podlehla. A nelitovala jsem. Zorientovat se nebylo jednoduché, ale myslím si, že na film není nutné studovat dopodrobna italskou politickou scénu. I nepřipravený divák si dokáže film velice dobře užít, protože si neptřebuje lámat hlavu srovnáváním skutečnosti a může se kochat dokonalým vizuálem. Komu se podaří vypořádat se přehledně s tématem tak komplikovaným a ještě to učiní s lehkostí a smyslem pro humor, to je zdatný scénárista a režisér. Je možné zabývat se seriózně politikou a do ničeho se nenamočit? Mít rovná záda a čisté svědomí? (15.03.2015)

Nadupaný film o politikovi a politike? Ťažko uveriť, ale ak k tomu prirátame pochybné kontakty politikov na podsvetie, mafiánske vraždy, intrigy, súdny proces, či výborný hudobný doprovod, tak vás tento film určite prekvapí. Ale to, čo robí tento film výnimočným je strih. Strih je jedna z najväčších režisérskych zbraní a kto to ovláda, má to na pol vyhraté. Tu je strih v kombinácii s hudbou tak neprehliadnuteľná zložka, že si to nevšimne len absolútny mulo. Nadupané sú už úvodné titulky, mňa najviac zaujal obesenec. Informácií je už v úvode toľko, že máte pocit, že sa vo filme asi stratíte. Nie. Kto si niečo o talianskej politike naštuduje vopred, bude pri sledovaní istejší, ale aj menej aktívny diváci sa určite nestratia. Na záver posielam do Talianska imaginárneho oscara za strih. 80% (12.10.2010)

I řekl si jeden človíček v městě Neapoli, že na zemi panuje neklid a nuda. "Paolo Sorrentino, jméno mé", pravil, když chtěl změnit médium s názvem: film! a dodal, že nám to natře. Jal se udělat kinematografii Božskou. Proč zrovna Božskou, to uživatel neví. V roce dvacet deset je ale člověk náročný, nikoliv Božský. Ve filmech se dloube, byť jim za mák rozumí. Krom tohoto faktu a představě, že italská politika je pro mě dutost, nevědomí, klinická smrt, narkóza, jsem do Il Diva šel. Hrdině a připravenej, trailerem nabuzenej. S láskou a úctou ke všem lidem světa pravím, že to bylo psycho! Divák sluduje, nemrká, nepolyká, konstatuje a utváří si názor. Super! Pak začně podupávat nohou. Proč? Hudba byla výtečná! Pak si začne poposedávat. Tempo totiž diváka ničí. Následně do sebe vlije poslední zbytek čaje s rumem a vážným, nenuceným hlasem řekne: Božský to film a sepne ruce dohromady. Hereckým koncertem Toniho Servilla ovlivněn. Konec, tečka! 85% (25.02.2010)

Božsky sofistikované. I keď si uvedomme takúto vec. Počas prvého skúmania vtedajších súvislostí (vnútroštátne machinácie, kariérizmus politikov, nepriestrelný mafiánsky vplyv, etc.) by si neznalec italského papalášského dvora rokov deväťdesiatich (to jest aj ja) mal pripraviť pero a papier. Mená informátorov, politikov, rôznych záujmových osôb sa sypú ako z roztrhnutého vreca, preto (keďže som ten peračník nechal doma) si bez prestojov rozšírim obzory ohľadom Andreottiho gavalierov a valím na projekčné kolo č. 2. Risknem to bez akýchkoľvek zvažovaní, pretože popri obrúsenej (kurva silnej) divadelnej mimike Servilla, s novým naratívnym modelom a režijne potentným mixom (od ničivo znepokojujúceho podmazu v predstavovačkách až po hromadné kamerové orgie) štyridsaťročného Neapolčana (Paolo Sorrentino) si viem domyslieť aký to len na mňa čaká: "colpo da maestro!"______Update=> Prvé sedenie ma zomlelo ako mlynček na mäso, síce som žasol nad unikátnym technickým prevedením, ale do plnohodnotného prežitku chýbalo kus informovanosti a asi aj vnímavosti. Po druhom pozretí vo mne kolujú už len samé superlatívy. Vedomosti rozšírené, pozornosť upretá a zo skúsenej šachovej partie o vplyvnosť som až netušene vzrušený, šťastný z dôslednej roboty. Nebudem to rozpitvávať, takto nejak si predstavujem film, ktorý sa zo začiatku zdá (alebo je) neprístupný, arogantný, náročný a pritom si to môže dovoliť, lebo tieto aspekty neskôr zúročuje k tomu aby (samozrejme pri zvýšenej percepcií) diváka absolútne odrovnal svojou sprostredkovateľskou nezaujatosťou, postmodernou invečnosťou, skrátka celoplošnou perfektnosťou. Klobúk dole. (15.04.2010)

Nevím. Celé mi to přišlo dost přitažené za vlasy svým projevem. Ale má to ten italský šmrnc. Celkově tedy průměr. (05.05.2020)

Napriek úvodnej vysvetľovačke kto je kto, je tento opus o najmocnejšom človeku povojnového Talianska pre netalianského diváka (a to nejaké znalosti o talianskej politike mám) takmer neuchopiteľný. Sorrentino tu síce buduje svoj typický štýl dlhých záberov bez strihu (párty a gratulácie sú asi najlepšou scénou) a videoklipovej štylizácie, kedy kombinuje kontrastujúcu popovú a rockovú hudbu s "nudným" prostredím politiky, výsledok je ale menej opulentný a vizuálne pôsobivý ako jeho neskoršie filmy. Na druhe strane oproti tematicky podobnému Silviovi je Božský násobne menej patetický a do seba zahľadený. (04.03.2020)

Umělecky složitě podaný prakticky dokument o lidech, o kterých jsem většinou nevěděl, že kdy existovali. Takové informace pro mne mají cenu zlata. (17.08.2010)

Po herecké, režijní i vizuální stránce je to nepochybně brilantní kus, a kdybych chtěl být objektivní, musel bych se za ty tři hvězdy nahoře stydět. Jenomže přemítaje o tom, co jsem si ze zhlédnutí zmíněného brilantního kusu odnesl, dospěl jsem jen k trojímu: totiž, že Andreotti je vskutku tajemný muž, že moc člověka korumpuje a že bych se neměl hrbit. Nic z toho není důvodem, abych film musel vidět znovu. (20.01.2011)

Fascinující podívaná, i pro člověka nezatíženého znalostí italských reálií. Sorrentinovi se zde podařilo nejen nechat vzniknout pozoruhodnému filmovému portétu Giulia Andreottiho, ale též obecně platnému snímku o fungování vysoké politiky a zákulisních dohod. V tomto smyslu bych se nebál tento film film přirovnat ke Coppolově mafiánské trilogii, s níž nese celou řadu podobností. Snímek samozřejmě stojí na herectví Toniho Servilla - kdo ho zná z jiných filmů, musí žasnout, jakou proměnu zde podstoupil - nejen jeho legračně odstávající uši, ale i kamenný výraz, za nímž skrývá veškeré emoce, vytváří neuvěřitený herecký výraz, který doslova omračuje. Marná sláva, ať to s tím hrbatým chlapíkem bylo jakkoli, nedá se mu upřít odzbrojující charisma, které tady zůstalo i po jeho smrti. Vytříbeně skvělý film, který mě dostal do kolen. (15.03.2015)

Forma několikanásobně překonává obsah, ale stojí to za to. Skvělé nasvícení, perfektní hudba a hlavně ne božský Andreotti, ale božská kamera. (03.08.2013)

Trefně to popsal uživ. Radek99.... REŽIJNÍ orgasmus. Já za sebe dodám... i KAMERAMANSKÝ, následně přetavený i v DIVÁCKÝ. Pro plné vychutnání si snímku je dobré, před jeho samotným shlédnutím, alespoň částečně se obeznámit s politickou situací Itálie v období ( poč. 50 let - zač. let 90-tých, postačí však 80.-tá léta ) a osobou jménem Giulio Andreotti. Paolo Sorrentino totiž neztrácí drahocenný čas s nějakým " seznamovaním se " diváka, ale rovnou ho vrhá do víru událostí. Vynikající myšlenkou se ukázalo, vložení popisných titulků s jednotlivými jmény postav, tolik důležitých pro samotný příběh. Razím heslo a zde se mi to pouze potvrdilo, že ( pokud je toho dotyčný schopen ), je dobré, pokud je režisér i zároveň scénaristou snímku. Potom může snáze tu svoji konkrétní a jasnou představu o daném snímku převést na filmové plátno. Co se týče snímku samotného, tak nejvíce ho vystihují slova ( již tady několikrát zazněla ) FORMÁLNĚ dokonalé STROHÉ dílo. Hlavní předností snímku je jeho dokonalé souznění obrazové a zvukové stránky, která spolu s precizní režií, navíc podpořenou vynikajícím úsporným, precizním, minimalistickým ( nevím, jaký nejvýstižnější výraz použít ) hereckým projevem Tonyho Servilla ( coby Giulia Andreottiho ) dělají pro mě osobně z tohoto dílka, jeden z nejpůsobivějších ( nejen ) politických snímků, za hoodně dlouhou dobu. Zda-li je to NÁHODA nebo věc PROZŘETELNOSTI ponechám na každém z vás :o) p.s. moc rád bych do rukou dostal původní scénář. Je patrné, že tvůrci byli " nuceni " dosti krátit. Tento snímek by si zasloužil stopáž min o 45min delší! Zcela upřímně, o kolika snímcích se dá toto napsat?! V drtivých případech je tomu zcela naopak...... 95% (19.09.2010)

dosť zvláštny biopic, i keď podľa mňa nepravý biopic, lebo sleduje naozaj veľmi krátke (i keď veľmi dôležité) obdobie zo života hlavného hrdinu a skrze neho sa skôr dozvedáme o situácii v krajine a o stave Talianska v danom období. veľa politiky a hustá sieť mien, intríg a vzťahov nech človeka neodradí, to by prišiel o skvostný výkon Toniho Servilla a veľmi esteticky prepracovanú (miestami obohatenú o nadhľad a odstup poskytujúcu iróniu ) formu plnú dravého a na podobný snímok netradične voleného soundtracku a vybrúsených kompozícií. niekedy (mne osobne - ignorantovi neznalému politiky a kontextu) forma prevážila nad obsahom, aby to ale vzápätí hlavný hrdina vzal do svojich rúk. (26.09.2010)

Chcete mať rýchlu a takmer bezbolestnú smrť? Dajte sa na taliansku politiku. Tu si môžete byť istí, že vás skôr či neskôr odkrágluje mafia. Žiadne trápenie v starobe na choroby, žiadne utrpenie na áre v dôsledku strelných rán, oni si dajú záležať, aby ste boli do pár momentov na pravde božej. Iba ak ste Giulio Andreotti, ten bol niekde inde a vlastne nikto nevedel, kde. Istí si ale môžeme byť jedným, že všetko je so všetkým prepojené a (takmer) každý s (takmer) každým. Film má určitý tragikomický nadhľad a nie je to spôsobené iba Servilovými vtipnými ušami, Sorentino vkladá do svojej mozaiky talianskej politiky (mafie) akýsi svojský humor napríklad už len tým, ako sa postavy pohybujú a niekedy tvária. Keď už je tá politika fraška, tak prečo nie. Vrážd tu ale máme viac, ako v ľubovoľnom akčnom filme. (01.10.2016)

Na politický čin svižné, vtipné, výstižné, realisticky ževraj dôverihodné... počin na česť a "odhalenie" božského Giulia Andreottiho... bezkonkurenčný Toni Servillo, taktiež super soundtrack no a celé toto vykonštruované divadlo s daným prevedením... klobuk dole 8/10 (10.02.2010)

Samozřejmě, že jsem slyšel nebo zaregistroval jméno italského politika Giullia Andreottiho, ale až tenhle film mi dal trošku ucelenější přehled o tom, jak ( možná) fungovala politika v Itálii pod jeho vedením a také jsem měl vůbec možnost aspoň trochu nahlédnout do jeho života a soukromí. Andreottiho mnozí lidé, milovali a ostatní také nenáviděli, kvůli možnému napojení na italskou mafii a zbavování se svých nepohodlných konkurentů v politickém a osobním životě. Zajímavý příběh se spoustou mrtvých, korupce, vydírání, který vykresluje ministerského předsedu zdaleka ne jako viníka a působí po celou dobu nestranně, což bych rozhodně ocenil. A jsem velmi rád, že u nás snad nebude nikdy možné, aby předseda vlády byl sedmkrát ve svém volebním období. Představa, že by někteří naši politici byli v téhle funkci tak dlouho, ta mi nahání husí kůži :) (25.10.2015)

Zasa som sa so svojim hodnotením dostal mimo priemeru, a nielen mojich obľúbencov. Napriek tomu nebudem hľadať vinu u seba. Film má dve hodiny, pozeral som ho od polnoci do tretej hodiny rannej a mnohokrát som musel vrátiť rekordér na miesto, ktoré som si naposledy pamätal. Čítať dve hodiny titulky filmu, kde väčšinu času na obrazovke tróni ušatý zmrd bez výrazu, bolo nad moje sily. Pamätám si na neho i na celú absurdnú politickú scénu v Taliansku v oných rokoch. Ale teraz máme u nás doma toľko podobných, že ma dávno minulé príbehy z Talianska nemohli zaujať. A okrem toho som nepochopil, načo bolo treba nakrúcať nudný film, keď stačilo z toho urobiť jeden článok do ilustrovaného časopisu. (01.08.2012)

O politice nevím skoro nic, o italské ještě o to skoro méně. Nicméně portrét kontroverzního politika Giulia Andreottiho je neskutečně režijně rozpohybovaný. Toni Servillo v hlavní roli dává na frak všem pokerovým hráčům, protože jeho výraz je absolutně neproniknutelný. Scénář Andreottiho neobhajuje ani neobžalovává, je to spíše taková patologická studie moci. Pokud vás politika zajímá, tak si k mému hodnocení minimálně jednu hvězdičku přidejte. A pokud vás zajímá filmová režie, nejspíš film uvidíte mnohokrát. Bravo, pane Sorrentino! (15.07.2008)

Náročný film, čo sa týka množstva postáv, udalostí, strán atď. Ale chytľavé, ako šľak. Zaslúžená oscarová nominácia za masky. 80% (03.01.2013)

Na Božského jsem se dost těšil, protože mě život Andreottiho hodně zajímal. Bohužel film se mi moc nelíbil, protože byl natočen moc zeširoka a vlastně jsem se o životě Andreottiho nic nedozvěděl. Jakým způsobem Toni Servillo zahrál svou roli to se jen tak nevidí a už jen díky tomu stojí film za podívaní. (01.09.2010)

43rd KVIFF 2008 - OPEN EYES - Otevřené oči, AUDIENCE AWARD - Divácká cena deníku Právo (Divácká cena: 1234) - 1.79/285 (22.08.2009)