Hugo a jeho velký objev

Tohle bylo jak 126minutovej francouzskej polibek od tý nejkrásnější holky světě. Já měl Mártyho vždycky rád, pacholka jednoho mafiánskýho, ale po tomhle mu do pracovny snad přinesu láhev wisoura. Hugo a jeho velký objev je taková postupná vtahovka, film totiž umí užasně pracovat se svou stopáží a se srdcem každýho človíčka, co má rád filmy, kinematografii, snění a dobrodružství. Ty krásný pocity, který jsem měl během závěrečných titulků, mimochodem moc krásná hudba se nedaj ničím vyvážit. Užasný, každej záběr má svůj smysl. Dokonalý v detailech a ještě dokonalejší v celku. (07.02.2012)

Ked sa tak divam na filmografiu Martina Scorseseho, nikdy by som nepovedal, ze by som sa dockal od neho na tak krasny film, akym je prave tento, mimochodom film produkoval aj Johnny Depp. Podla traileru to sice posobi, ako detsky film, ale nie je tak uplne len pre deti, skor vdaka mnohim dialogom by sa mohli deti chvilkami aj nudit, ale mne to ubehlo ako po masle. Musim pochvalit aj 3D kameru, pretoze to tentokrat bolo krasne natocene a 3D zabery boli krasne vyuzite, kamera si lietala vo vzduchu alebo cez okna, ako aj animovana VIANOCNA KOLEDA (2009) od Roberta Zemeckisa. Hudba Howarda Shorea taktiez splnila svoj ucel a aj dobry vyber hercov, predovsetkym maleho Asa Butterfielda, ktory svojho Huga zahral velmi presvedcivo, hlavne v emotivnych scenach, akoby ten mechanicky robot bol jeho skutocnym vlastnym robotom. Mimochodom zahral si i vo vojnovej drama CHLAPEC V PRUHOVANOM PYZAME (2008) syna nacistickeho dostojnika, ktory pomahal zidovskemu chlapcovi za plotom koncentracneho tabora. Vidiet Judea Lawa, ako slubuje svojmu synovi, ze opravi mechanickeho robota mi hned pripomenulo Spielbergovu sci-fi A.I. UMELU INTELIGENCIU (2001), kde si sam zahral robota :-) U mna ma Hugo 100%, jednoducho pre mna velke prekvapenie a potesenie ukazok zo starsich filmov v kine. ________ Asa Butterfield - (Hugo Cabret) +++ Ben Kingsley - (Georges Méliès) +++ Sacha Baron Cohen - (Staničný inšpektor) +++ Chloë Grace Moretz - (Isabelle) +++ Ray Winstone - (Strýko Claude) +++ Emily Mortimer - (Lisette) +++ Christopher Lee - (Monsieur Labisse) +++ Helen McCrory - (Mama Jeanne) +++ Jude Law - (Hugov otec) +++ Martin Scorsese - (Fotograf) +++ Produkcia: Martin Scorsese, Johnny Depp +++ (Videl v 3D kine 18.02.2012) +++ (21.02.2012)

Některé sny se plní. Filmová kouzla se prolínají s realitou, skici s vypiplanými obrázky poletují vzduchem a Martin Scorsese vzdává poctu počátkům kinematografie bez toho, aby se v nich fanouškovsky batolil nebo naopak křečovitě pokoušel stát se klasikou. Hugo se zdá být vyspělou pohádkou o klukovi a jeho velkém dobrodružství, aby se nakonec proměnil ve fascinující cestu skrz lidskou fantazii a odhodlání. A ten nostalgický uragán vzpomínek na dětské knížky i filmy a fascinaci nedosažitelnými světy mě dokázal strhnout plnou silou. (25.02.2012)

Osobně Huga chápu nejen jako barvitou exkurzy do dětského stavu kinematografie, ale rovnou jako výzvu k návratu do dětského stavu prožívání filmu, k bezelstné bezprostřednosti, či chcete-li k prvotnímu snění, v němž nás obrazy oslovovali na té “nejprimitivnější” (a přesto tak plné) úrovni. Samozřejmě, nevinné oko neexistuje; avšak nevinnosti nazírání se lze přiblížit dočasným zapomenutím omezených nároků dospělosti. V této logice zpřítomňuje Scorsese minulostí odváté časy*, kdy se nám film ještě dokázal doslova zabořit do nepřipraveného oka. Přímo, cíleně, hluboko. Vyzývá nás, abychom film vnímali jako šanci, skrze niž se duše spojuje s přesahující rozlohou kosmu, abychom se na proudy jisker a oblaka pyrotechnického kouře v Mélièsových féeriích dívali jako na počátek úsvitu a vření mlhovin, protože tak se ohlašuje dětská obraznost. Již mistrovsky zinscenovanou úvodní scénou nás vede k tomu, abychom na uplývající dění upírali fascinovaný pohled nadšeného snivce (a jevilo se nám tudíž jako pohyb-zázrak), nikoli krajně jednorozměrný pohled distingovaného skeptika-dospělce, který se zdráhá přiznat, že jej nějaké umělecké dílo – nedej Bože – dojalo k pláči. Fiktivní filmový historik („nevyléčitelně cituplný vědec“) René Tabard se dostává do Mélièsova ateliéru jako okouzlený malý chlapec, nerudný nádražní inspektor musí oživit vytěsněné vzpomínky na nešťastné dětství, a vzkřísit tak odumřelý soucit… s dětstvím jako takovým. (...) (17.02.2012)

Tenkrát to sirotci neměli vůbec jednoduché. Byli považováni za zloděje, plivače na zem a za různé pochybné existence. Nikoho neměli, nikomu nepatřili, snažili se přežít. Pokud vám zemře i druhý rodič, máte šanci se dostat do sirotčince nebo se vás v lepším případě ujme opilý příbuzný. Hugo žil v hodinách vlakového nádraží a snažil se opravit jediné, co mu zbylo po jeho otci - mechanického mužíka. Asa zahrál Huga fantasticky. Ten jeho žal nad ztrátou deníku s nákresy mě dojal. Film vnímám jako určitý hold průkopníku kinematografie a vynálezci stop triku Georgesi Mélièsovi. (14.11.2014)