Il mio nome è Nessuno
Mon nom est personne
Mein Name ist Nobody
Moje meno je Nikto
My Name Is Nobody
My Name Is Nobody
Režie:
Tonino ValeriiScénář:
Ernesto GastaldiKamera:
Giuseppe RuzzoliniHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Terence Hill, Henry Fonda, Jean Martin, Geoffrey Lewis, R.G. Armstrong, Steve Kanaly, Leo Gordon, Antoine Saint-John, Piero Lulli, Mario Brega, Marc Mazza (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Zkušeného pistolníka Jacka Beauregarda (Henry Fonda) už nebaví být ustavičně ve střehu a dokazovat náhodným mladým puškám svou rychlost. Chce se jen sejít se svým dávno ztraceným bratrem a pak navždy odplout do vysněné Evropy. Do cesty se mu ovšem postaví vynikající střelec a vtipálek, který si říká Nikdo (Terence Hill) a má docela jiný plán ohledně Beauregardova osudu. Začíná záchranou života a končí pistolnickým soubojem dvou modrookých střelců v pravé poledne... Spaghetti western říznutý klasickou italskou komedií natočil v koprodukci Itálie, Francie a Západního Německa režisér Tonino Valerii, někdejší asistent režie u dolarové trilogie Sergia Leoneho. Jeho vliv je patrný zejména v úvodní scéně, namísto opisování jde však u Valerie spíše o poctu a dál se snímek ubírá vlastním směrem. Rozkročený mezi taškařicí nad nejznámějšími westernovými klišé a nostalgií nad mizející érou nespoutaného Divokého západu. (Česká televize)
(více)Recenze (265)
Ne nijak krvavý, spíše humorný a násilím zcela nezávadný western, přesto kvalitní a plnohodnotný jako třeba klasický western s Clintem Eastwoodem. Je to jeden z vrcholů Hillovy filmografie a jeden z těch zábavnějších filmů Henryho Fondy. ()
O tomto filmu se říká, že to byla Leoneho střela vedle. Já bych neřekl. On vlastně splnil to, co každý očekával s Terencem v hlavni roli - sranda, vtípky, rychlé ruce, pohoda, téměř bez krve. Byl jsem spokojen, myslím že dobrá kombinace.... ()
Zas tak jednoduche to neni. ()
Postmoderně experimentální western, z dnešního pohledu dobový výstřelek s ♫ hudbou citlivě přizpůsobivého Morriconeho ()
Tady asi někdo dělal narážky na Sama Peckinpaha a jeho Divokou bandu nebo co... ale to je jedno. K filmu: štval mě místama nesmyslnej děj, buď nenavazoval nebo bylo divny chování postav. Jednou se chtěli zabít, pak né, pak chtěli zabít někoho jinyho atd. Uplně zdlouhavy nebo zbytečny nebo nevtipny byly různý scény, např. ta s chlastáním v baru (zdlouhavá), zrcadla v domě hrůzy (zbytečná), chytání ryby haluzou (nevtipná), chcaní na veřejném urinálu (chch, ale když nad tim premejšlim, tak tohle byla docela prdel). Počáteční scéna v holičství byla jediná, která mě pořádně potěšila a byla čistokrevnej Leone. Ale Terence Hill se mi prostě do Leonovejch westernů nehodí - není drsnej, ale takovej šašek a jeho komediální výstupy jedině ruší atmosféru západu. Fonda a jeho Jack Beauregard je taky postava, která se někdy chová nevim proč tak tomu, ale jako vysloužilej hrdina s brejličkama má něco do sebe. Ale to jak ho Nikdo tlačí do toho utkat se s tou bandou, to je docela trapny. Vtipně pak vyznívá nápis: "Nobody was faster on the draw". A jinak poslední záběr ala prstění prdele tomu dá korunu, nebo spíš takověj anální rozměr, chch... ()
Nebaví... ()
V centru, na rynku. Hin se ukáže. Forma. Ležérní nonšalance, intelektuálské elegance. Hračička, rozvážná hlava. ()
snad první film na kterým jsem byl jako dítě v kině. Western ve kterým si ještě jednou a naposled společně zastříleli Henry Fonda a Sergi Leone..jo a Terence Hil, takže tak trochu mládí vs. nostalgie. ()
Blýskáš se jak vrata od bordelu... A pro velký úspěch ještě jeden citát: "Není pravda, že s přibývajícími léty přichází moudrost. Přichází jen stáří." ()
Škoda přepálené stopáže už tak typické pro Leoneho. Tenhle špageťák (rozuměj špagety western) je dobře koukatelný a to obzvlášť díky perfektní ústřední dvojce (Fonda by však měl hrát už jen záporáky), skvělým pistole soubojům a nejvíc, kvůli tak obyčejně geniálnímu hudebnímu rukopisu Morriconeho.... ()
Mé jméno je Nikdo jsem asi nikdy neviděl. Možná bych měl k filmu z nostalgie vřelejší vztah. Takhle jde o hodně natahované fylozofování a hraní si s pojmem legendy a pistolníka. Zajímavé to je a díky Hillovi i Fondovi má film světové parametry, ale nic extra se nekoná. Jen hudba Moriconeho je parádní a notoricky známé části jsem objevoval až nyní v původním filmu. ()
Hodne drzy. ()
Dost často se mi stává, že některý film po letech ztratí hvězdičku, ale u tohohle je to překvapivě naopak. Hodně netradiční western, ale "souboj dvou modrookých" je díky jejich hereckým výkonům velice působivý. Terence Hill v roli, které mu vždy pasovaly nejlépe, takže si to tady patřičně užil a Henry Fonda, který ve své poslední westernové roli opět exceloval, což u něj vůbec žádné překvapení není. Očima i rukama umí hrát jako málokdo a charisma by mohl rozdávat. No a když se k tomu připočte vynikající a skvěle padnoucí Morriconeho hudba, režisérský i námětový podíl "jakéhosi" Sergia Leoneho, výsledkem je moc povedený filmový zážitek, ve kterém se divák baví od začátku až do konce a nějaké nepravděpodobnosti i nelogičnosti v ani ne moc bohatém ději milerád odpustí. Zábava to byla docela povedená a některé scény jsou opravdu nezapomenutelné. ()
Klasické Leoneho "spaghetti" se prolínají s drsnou americkou školou v podání Sama Peckinpaha (jehož se tvůrci také neváhali zmínit), což se projevuje v mnoha zpomalených pasážích natočených v nezvyklých úhlech. To všechno je podbarveno tradičně výbornou hudbou Ennia Morriconeho, jenž v citacích klasických westernů také nezůstává pozadu. Na dobrý western je tu ale moc humoru, na dobrou komedii zase moc westernu. Ve filmu je spousta skvělých momentů, ať už vážných, komických nebo vyloženě parodických, ale celek působí až moc rozháraně. Henry Fonda je výborný, Terence Hill taktéž, ale dohromady jim to prostě nefunguje. I scénář budí dojem, jakoby byl na poslední chvíli přepsán kvůli účasti Terence Hilla. Zůstává tedy poněkud schizofrenní směsí "Podivného dědictví" a "Tenkrát na Západě". I když nedosahuje kvalit ani jednoho z nich, je to pořád hodně zábavný film...jenom měl trochu smůlu. Takže v hodnocení je trojka, ale zato dost silná a 100% zasloužená. ()
mne sa to vobec nepacilo vooobec asi tieto filmy nesu velmi moj typ ()
Film hlavně stojící na hudbě "Ennia Morriconeho", tím sme si všichni jistí. Ale nejsem si jistý jaký má film žánr, protože mě to připadlo jak dva filmy, které se prolínají. První film: western s Henry Fondou. Druhý film: švihlá komedie s Terencem Hillem. Tahle nejistota na co se vlastně divám mě jako diváka ničila a konečnou dramatickou scénu jsem si vůbec neužil i když HUDBA BYLA TAK DOKONALÁ jak v předešlích Leonových Eastwoodovkách. ()
Vtipný western z pera klasika. Hill s Fondou mají přesně rozdělené role, jako by jim byly psány přímo na míru. Bohužel ten konec jsem tak nějak očekával. ()
V době mého dospívání nepatřili mezi mé největší hrdiny superhrdinové, i když na mém vývoji také měli svůj podíl (nejvíce animované seriály The Batman a Spectacular Spider-Man), ale legendární dvojice Bud Spencer – Terence Hill. Tito dva italští zástupci komické násilnosti mě bavili ze všeho nejvíce jak ve dvojici, tak ve svých sólových štěcích. A zrovna Mé jméno je Nikdo je z těch jednočlenných projektů můj nejoblíbenější, přičemž je současně i nejvíce nedoceněný a to i přes to, že skýtá mnoho zásadních kvalit. Prakticky to je Leoneho ztracené dítě, jeho zásahy do stylu a režírování, jež předvedl u některých scén, jsou jasně rozpoznatelné a bezprecedentně unikátní, úvodní scéna u holiče s typickou atmosférickou táhlostí budující napětí eskalující do výborné katarze nominuji za nejzdárnější příklad. Sergiova stopa sahá i do širších koncepcí, referenční význam exaktně sekunduje tomu z Tenkrát na Západě, tedy konec široké epochy Divokého západu plné představ zromantizovaných hrdinů a desperátů, což implicitně souzní s kauzální motivací postavy Henryho Fondy, jež současně proniká do širších sfér mimo plátno do hercova osobního rozhodnutí (Henryho poslední western). Leone s Valeriiem také protlačili epizodickou formu vyprávění, rozdmýchávají už tak zajímavé motivy o další nuantivní metaforické částečky („pohádka“ o malém ptáčátku a kravinci), nebo přidávájí komornou humornost sedící k Hillovu herectví, avšak nijak nenarušující temnotu hlavní myšlenky díla. Soundtrack Ennia Morriconeho (R.I.P. mistře) jen umocňuje a podněcuje člověka vnímat nabízené nálady. Tonio Valerii se samozřejmě také nesmí opomenout, je to přeci jenom režisér, ale všichni víme, v jakém stínu tvořil a čí nápady na plátno přenášel. 9/10, dejte tomu šanci. ()
Ako namiesto pokojného odpočinku sa pištoľník môže rozhodnúť pre večnú slávu, ale cesta k nej je neľahká. Nechýbajú odkazy na slávne westerny, podobné hudobné motívy mi ich silno pripomenuli. Prvky ako z grotesky mi zase nahovárali, že tam chýba Bud Spencer, a nie že ide o westernovú klasiku s komediálnymi prvkami. Skôr ako príbeh ma zaujali veľkolepé scény so 150 banditmi. Možno som nie všetko pochopil, snád to, že ide o vytváranie príbehu vo fantázii účastníka, je správne. –––– Kdo chce dlouze žít, nesmí si život skracovat. –––– Teď už jsi Někdo a nebudeš mít čas na legrácky. ()
Bravurní podívaná s nezapomenutelným Henrym Fondou a Terencem Hillem, kterého zrovna dvakrát nemusím. Úžasná atmosféra divokého západu prošpikovaná střeleckými scénami, vtipnou kaší a Morriconeho notičkami. Co víc si přát? ()
Související novinky
Vzkříšené studio Titanus chystá pokračování Phenomeny
Pokud jste fanoušky klasické italské kinematografie a máte něco nakoukáno, možná si vybavíte i logo legendárního studia Titanus. Tato produkční a distribuční společnost byla založena už v roce 1904… (více)