Ať vejde ten pravý

Scénář: John Ajvide Lindqvist .. Deprimující osmdesáté léta, mrazivé Švédsko, krvelační upíři. Zvláštní žánrová směsice laskavé dětské romantiky a churavých nechutností. Silné v táhlém, atmosferickém podání - kulhající v drobných nelogičnostech a občasné povadající sugestivnosti. Nic excelentního, ale pořád působivější než dementní Twilight. 70%. (17.01.2009)

Trošku jsem se k tomuto filmu tvářil skepticky, protože ta látka samotná, co se upírů týče, už je lehce omšelá. Každopádně autoři to asi tušili a vytvořili film, který má v sobě prvky upírského hororu a romantiky, což se nevidí každý den, ale také se na to zvláštně kouká. Popravdě, atmosféra je zajímavá, ale mně to nechytlo, celkově jsem tušil že z té absurdní atmosféry nic nevzejde, a taky to tak nakonec dopadlo. Nijak nadšeně jsem tedy pos končení filmu opravdu nevypadal, i přesto, že mám severské filmy hodně rád. Zase se musí pochválit snaha, se kterou Švédsko chtělo zabrousit do temnějších vod, a to se hodně cení, něco jako když u nás vznikl Tobruk. Tomu se prostě musí vzdát poklona. (01.04.2009)

Zasadenie upírskej tematiky do reálneho prostredia chladného severského sídliska je originálny a sľubný ťah. Keď však scenár ignoruje logické zákonitosti onej reality (neexistujúce reakcie okolia na udalosti – žiadni vyšetrovatelia, žiadna sociálka), prvotné nadšenie nahrádzajú rozpaky z bullshitovania diváka. A nachádzať poetiku v ‘čistom, na obojstrannej osamelosti založenom vzťahu’ dvoch dvanásťročných deciek, z ktorých jedno sa zabáva bodaním kudly do stromu a druhé vysávaním krvi z okoloidúcich dospelákov, je mimo moje emocionálne obzory. Výborné tu nakoniec zostáva iba zasadenie vizuálnych efektov do reality (zoskok z lavičky, výlez po stene nemocnice). (26.01.2012)

Mírné zklamání. Slibný námět byl rozvinut v nejistý výsledek, občas bolestně balancující na hranici hororu, dramatu, dětského filmu a komedie. Jako kdyby tvůrce měl v plánu dva filmy (chytrý a nedětský rodinný film ve stylu Most do země Terabithia a neakční upířinu sázející spíše na postavy a reálie švédských sídlišť), ale peníze měl jen na jeden. Atmosféru film má, bohužel jej shazují ony komické výstupy a nevěrohodně napsané charaktery, výsledný dojem tak zvedá především sympatické úvodní dětské duo a s láskou fanouška 70s italských hororů zpracované gore efekty. (43. MFF KV - 4.7.08) (13.07.2008)

Ideální film na rande pro náročnější diváky. Kluci dostanou působivou a krvavou podívanou, zatímco holky se budou dojímat nad osudovým "zaláskovaným" příběhem a přát šikanovanému chlapci štěstí. Náročnější diváci pak budou oceňovat, o nakolik pomalý a vyloženě klubový, depresivní film jde a jak je problematika děti a jejich pohled na svět citlivě uchopen. Problém spočívá v tom, že ani jedna linie není zcela uspokojivá, v každé se najdou logické lapsy v rámci fikčního světa a ani jedna se nevyhnula uchýlení se ke klišé a schématizmu (kluk musí být šikanovaný outsider, holka má problémy se svým "otcem" ad.). Jako experiment zajímavé, ale nefunkční, jako ozvláštnění žánrového filmu chytré, ale nedůsledné a ve výsledku nekoncepční. Bojovat proti jedné (americké) emo upřířeně druhou (švédskou) prostě nelze, zvlášť když ta první je mnohem lépe a neotřeleji natočena. (08.03.2009)