Vinyan

Z podobného soudku (atmosférou i rozložením "sil") jako Trierův ANTIKRIST, nad očekávání srozumitelné a surově podmanivé. Emmanuelle Béartová je neustále fascinujícím způsobem nádherná a i když byste tu a tam některý záběr ve filmu (ten je spíš psycho dramatem než hororem) prostřihli, těch jejích je pořád málo. Může to znít zvráceně, ale těm dětem v závěru (mimochodem herecky dost odvážném) jsem nepokrytě záviděl. II Scénář: Oliver Blackburn, Fabrice Du Welz, David Greig. 80% (22.06.2010)

Jsou dvě nejhorší věci v životě většiny žen: buď přestanou dávat její oblíbený seriál nebo jí zemře dítě. Jeanne, hlavní hrdinka tohoto filmu, přišla o syna při vlně tsunami a pěkně jí z toho šplouchá na maják. A tak neváhá spolu se svým lehce skeptickým manžílkem vysolit pěknou sumu peněz ne zrovna poctivě se živícím místním týpkům za účelem nalezení dítěte. Jenže nic není tak jednoduché a ani peníze nevyřeší vše... Vinyan je velmi zvláštní film. Spíš než jako horor se to ze začátku tváří jako drama v exotickém prostředí. První polovina je zároveň tím největším kamenem úrazu. Ne snad proto, že by byla málo „hororová“, ale proto, že je to nudné. Ono sledovat půlku filmu ženskou a jejího manžela jak se baví pořád dokola o tom, jestli jejich syn žije nebo ne, mě po chvilce snadno přestalo bavit. Jakmile se však pár dostává spolu se svými průvodci do divokých a neprobádaných oblastí Barmy, karta se obrací a z ukecaného dramatu se stává parádní atmosférické psycho, které nakonec excelentně graduje do naprosto šíleného závěru. Zvlášť ta děcka v džungli působila jako něco z úplně jiného světa. Je škoda, že s podobnou atmosférou nevyrukovali tvůrci dříve a místo toho nechali diváka víc než půl hodiny plácat se v depresích hlavních hrdinů. Potenciál zde byl, ale bohužel nebyl využit, takže hodnotím jako průměr, ačkoliv tak činím v podstatě velmi nerada. (01.01.2012)

Kdysi jsem film nedal celý. Včera jsem hodnotil 3 hvězdami, dnes jednu přidávám. Neuvěřitelně magický film, u něhož mi občas vadila rozlítaná kamera, ale ona do celku zapadala. Neřekl bych horor, byť žánrové prvky a motivy využívá. Příběh Jeanne a Paula je dramatem o hledání. Hledání syna, což je jen zástěrka, jelikož ve skutečnosti jde o hledání cesty k sobě. I pře ujišťování, že jeden druhého miluje, začínají se názory obou rozcházet. Jeanne vypadá, jako by magořila, pomátla se ze ztráty syna, a Paul naopak působí dojmem racionálního člověka, co pro změnu zachraňuje Jeanne. Alespoň si to myslí. Vše směřuje k logickému konci, kdy i Paul pochopí, že dál už není kam. Poddá se osudu, zatímco Jeanne se konečně usmívá.... Tedy jednoduchý film to rozhodně není.... (28.08.2021)

Nudná a rozvleklá historka o tom, jak na psychiatra zralá matinka s tatínkem pátrají po ztraceném synáčkovi v Barmské džungli a kdo jim pomůže, špatně dopadne. Film zábavný asi tak stejně jako noční přenosy z poslanecké sněmovny. Normálně bych neztrácel čas psaním komentáře, ovšem Subjektiv prý potřebuje zvýšit reputaci, tak:" Subjektive, tvé jasnovidné schopnosti jsou úžasné, neb si odhadl přesně závěrečnou pointu takřka třicet minut před koncem." :-) PS: Skrze jednoho udrbaného biologa se mi doneslo, že mě jeden zdejší salonní intelektuál osočil z nepochopení filmu. Na to mohu odpovědět jednak to, že určité filmy si chápání nezaslouží, jednak tohle. Tse! (06.01.2010)

Pětihvězdičkovým ohodnocením Vinyanu se stávám oportunistou a narovinu říkám, že za běžných podmínek by ode mě dostal o hvězdičku méně. Jenže pokud vůbec nemá Du Welzův snímek prvenství, pak určitě jde aspoň o jeden ze skupinky nejpodhodnocenějších celovečerních filmů, jaké se na databázi vůbec vyskytují. Může za to částečně i distributor, který se pokusil typickou festivalovku pro klubové publikum idiotským názvem Dobyvatelé barmské džungle prodat jako dobrodružný zábavný snímek, a částečně i žánrová škatulka hororu, která přiměla Vinyan zhlédnout i takové diváky, kteří dávají přednost Texaským masakrům motorovou pilou nebo Halloweenům. Tenhle kousek se zkrátka minul se svou cílovou skupinou, ale je hodně užitečný tím, jak krásně dokáže poukázat na dva problémy, které ovlivňují na databázi hodnocení. Vinyan má totiž prakticky totožný námět jako nepoměrně známější Antikrist od Larse von Triera. Dokonce by se chtělo říct, že kdyby vznikl o rok později, byl by Du Welz označen za plagiátora. Ve skutečnosti Vinyan přišel jako první a oba snímky vznikaly nezávisle na sobě, i když téměř souběžně. Vinyan je ale mnohem divácky vstřícnější a tam, kde Lars používá sled surrealistických obrázků, vypráví Fabrice Du Welz skutečný příběh s lineárně se odvíjejícím dějem a logickou stavbou. Du Welz sází na vyprávění obrazem, takže dialogy jsou minimalistické a jen dokreslující scény na plátně. Nicméně si dovolím tvrdit, že ke všem událostem režisér poskytuje svým divákům klíč a není na něm nic nepochopitelného. Je tak polopatistický, že to může některé zaryté intelektuály až odrazovat svou doslovností. Pokud tedy se objevují v řadě komentářů výtky k naprosté nesrozumitelnosti, zmatečnosti a úchylnosti filmu, je paradoxní, že Lars von Trier, který zašel mnohem dál, sklízí od masového publika alibistické tři hvězdičky a neutrální komentáře. Takže porovnání těchto dvou filmů jasně ukazuje na snobismus a konformismus mnohých, kteří se řídí podle hodnocení většiny, resp. těch, kteří jsou v rámci komunity považováni za autority. A za druhé svědčí tohle srovnání o tom, jaké postavení mají známá režisérská jména, kde jejich nové snímky bodují už ve spojitosti s autorským fanklubem, přízní médií a opět se snobismem. Za sebe můžu říct, že u mě Vinyan zvítězil na celé čáře a tu anabázi manželské dvojice na cestě ke sebezničení a pohled na postupný rozklad jejich psychiky jsem si, jakkoli to zní zvráceně, docela užil. Celkový dojem: 75 %. (17.05.2014)