Daleko od hlučícího davu

Našťastie som mal možnosť, pár dní dozadu, vidieť pôvodný snímok : Ďaleko od hlučného davu ( rok - 1967 ), ktorý mal jednak brilantné obsadenie - ( Christie, Finch, Bates a Stamp ), a lepšieho režiséra - ( Jána Schlesingera ), a tak mám reálny dojem, akoby som porovnával MRAVCA so SLONOM !!! Veľká BIEDA, ktorá ani nemala vzniknúť ! V súčasnej dobe, sa nakrúcajú, pomerne často, rôzne kópie filmov, ktoré tu už voľakedy dávnejšie boli - ( Sedem Statočných, Ben - Hur, a čo sa z toho nakoniec vykľuje, to už dobre viem ! ), v tomto prípade som si sprvoti myslel, podľa hodnotenia na internetovom portáli : rotten tomatoes, že sa stal zázrak boží, ktorý by mal predčiť originál ? Naozaj, „zhnité paradajky” , udelili tomuto duplikátu, akejsi kópii, vyššie hodnotenie, ako originálu, hm... , silná káva, takto manipulovať s divákom, ktorý naivne očakáva, že to tak má byť, a nie je ! Strašne nevýrazné obsadenie a samotný scenár s réžiou, na mojich negatívnych dojmov, vôbec nepridávajú !!! Premárnená príležitosť, ale čo si Preboha živého, mysleli títo tvorcovia, že takto chcú zložiť, určitý typ - holdu, pôvodnému filmu ? Bohužiaľ, nedarí sa im to ! A už tobôž, takto sa to vôbec nerobí, vážené dámy, a vážení páni, áno, vy všetci pred kamerou, a samozrejme, za ňou !!! Viac - menej, povedal by som, že množstvo užívateľov, ktorí ohodnotili tento film, nevideli pôvodný, a tak udeľujú prepálené pozitívne hodnotenia, ktoré práve nemajú nič spoločné, s geniálnou klasikou, ktorá ma priklincovala do sedačky, takmer na celé 3 hodiny !!! Maximálne sklamanie, ktoré nevylepší, ani moja obľúbenkyňa Carey Mulligan !!! (06.01.2017)

Film stejný jako jeho hlavní hrdinka, zároveň feminní i feministický (čímž netvrdím, že jedno vylučuje druhé). Přitom film v dobrém slova smyslu klasický. Poctivě udělané kostýmnní velkofilmy z éry klasického Hollywoodu, k nimž Vinterberg odkazuje v rozhovorech, nepřipomínají jenom soundtrack a velké celky krajiny hrající všemi barvami, ale i přímočará výstavba příběhu nebo časté užívání zatmívaček. Vinterberg a Nicholls předlohu zbytečně nemodernizují, pouze zdůrazněním některých povahových rysů protagonistky a drobnými úpravami dialogů vyzdvihují to, co v ní bylo moderní už v době vydání (silná a nezávislá ženská postava). Díky vyjmutí postav ze širšího kontextu viktoriánské společnosti a potlačení třídního aspektu je film nadčasový a jasně zacílený. Sevřené vyprávění, dynamizované od začátku tím, jak se k sobě mají/nemají Oak a Bathsheba (namísto kladení otázky, který z nápadníků bude tím pravým), nedává oproti Schlesingerově verzi skoro vůbec znát, že Hardyho předloha vycházela na pokračování. Snaha o udržení svižného tempa (s dobře rozvrženými dějovými zvraty a uváděním nových postav) a zachování maximální semknutosti, která film zachraňuje také před sentimentalitou, akorát chvílemi vede ke zkratkovitosti (natočeného materiálu bylo původně podstatně víc a muselo se hodně stříhat). Zřejmě na začátku a na konci není dost zřetelné, že mezi událostmi uběhlo mnohem více času než pár hodin, což trochu snižuje věrohodnost rozhodnutí, která postavy činí. Zásluhou herců, především Carey Mulligan, jejíž Bathsheba je velmi současná a velmí sympatická i tím, jak je nad věcí (a filmu tak nechybí ani jemný humor), ale autenticita nikdy neklesne pod přijatelnou úroveň. Její míra je ve skutečnosti po celou dobu mnohem vyšší než v nejedné moderní romantické komedii, která se melodramatickým konvencím navenek vysmívá. Vinterberg konvence naopak respektuje, aniž by kvůli nim slevil ze svých dosavadních nároků na pravdivost. Jestliže Schlesingerovo zpracování bylo pouze velkolepé, toto je navíc uvěřitelné. Více zde. 80% (26.06.2015)

Původní snímek neznám, ale tohle zpracování mě naprosto vyhovuje. Herci jsou až na drobné vyjímky přesní a pobyt Michaela Sheena před kamerou jsem si náležitě vychutnával. Pan Herec. Podobně ne zrovna čitelnou romantiku navíc můžu. Není to jen o nekonečných zamilovaných pohledech kamkoliv se kamera šustne. Děj je určitě zajímavý a o Gabrielu Oakovi ještě určitě v budoucnu uslyšíme. 80% (20.10.2015)

Impozantně natočené, plné světla a prosluněných záběrů, ale přece jen o třídu méně intenzivnější, než třeba Jane Eyre. A ač se jedná formálně o velmi podobné filmy, které pojednávají o podobných věcech, Jane je přece jen dobovější, syrovější a autentičtější. U Madding Crowd je až příliš mnoho snových scén, které mnohdy nedávají ani moc smysl, spíš jsou pro potěchu oka. Možná se dá namítat, že to ve viktoriánské Anglii 19. století až tak moc nevadí, ale opak je pravdou. Schoenaerts je však vynikající jako vždy a zbytek tak nějak klape do rytmu. Určitě ne špatný pokus, ale ve stejném ranku jsou daleko zajímavější kousky. Mimochodem famózní hudba, která těžce vykrádá The Village. (16.04.2016)

Je to fakt moc pěkně natočený, ale je to blbost. Já osobně si myslím, že k tématu lásky by se měl vyjadřovat jen William Shakespeare a možná ještě Rosamunde Pilcher, ti umějí vykreslit romantickou linku par excellence. Thomas Hardy to nevychytal hlavně, co se hlavní hrdinky týče. Batsheba má působit emancipovaně, ale většinu času mě svým jednáním nutila tlouct hlavou o futra. Hned v začátcích filmu ji o ruku požádá sympatický ovčák a ona si mu klidně řekne ne, přitom jsme to mohli mít za deset minut čistýho času sfouknutý a já se mohla jít věnovat nějaké bohulibé činnosti – například výrobě krepových růží, ale to ona ne, musí se tam další hodinu čtyřicet rozhodovat mezi léty sešlým boháčem, kníratým oficírem a sexy mlčenlivým ovčákem. To Rosamunde protkne dějovou linku alespoň zákeřnou chorobou nebo návratem proradného bratra z ciziny, co se pak snaží podvodem získat všechen majetek, aby s ním následně dost neuvážlivě naložil. V tomhle případě ale jen čekáme, komu nakonec padne Batsheba do náruče (přitom nám láskou zkušeným je to hnedle jasný, žejo). (16.11.2015)