Paříž, když to hoří

Taky budu patřit do tábora obdivovatelů. Paříž, když to hoří je námětem a trochu i žánrově blízká u nás hodně proslavenému Muži z Acapulca, Holdenův scénárista Richard Benson, to je Belmondův spisovatel Bob Saint-Clare - oba dva prožívají život skrze své právě vytvářené dílo. V obou snímcích najdeme prvky akce, romantiky a hlavně neskutečné parodování. Ovšem, Paříž víc staví na romantické zápletce a to nemusí každému vonět, jako zamilovaný pár jsou však Hepburn a Holden dokonalí, od začátku lze to nevyslovené vzájemné opojení pozorovat na Audrey, která mimochodem i v pětatřiceti vypadá pořád na dvacet. Zbývá vyzdvihnout povedenou hudbu, která zaujme od prvních záběrů, a přidat citát: Oh, what fun! Both of us having had giraffes as children.__ It's a small world, isn't it? (24.09.2009)

40 % - Nebýt Audrey, tak jsem to snad nedokoukal (to ne, já filmy z principu nevypínám:-) Po všech stránkách (s výjimkou Audrey:-) (Pod)průměrný film, romantika bez romantické chemie, osud hlavních postav mě vůbec nezajímal, stejně jako vyprávěný příběh, konec bez gradace. Pro obdivovatele Audrey asi povinnost, ale pro ostatní nezáživná záležitost. (18.03.2009)

Nie je to uplna hitparada, ale aj tak ma to velmi potesilo. Je tam Audrey, Holden a zopar vypecenych camei (Tony Curtis nema chybu). Je to o filme, paroduju sa tam Hollywoodske velkofilmy a robi sa sranda z europskych novych vln. Vlastne je to taky menej sofistikovany predchodca Altmanovho Hraca. Silnych 8/10 (19.11.2018)

Audrey by dokázala vnést šarm a krásu i na toalety na brněnském vlakovém nádraží. I když Holden zrovna nepatří k mým favoritům, nijak to Audrey nekazil. Překvapivě trapně však působil Curtis. Komedie je to především konverzační a s něžným úsměvem si střílí z filmového průmyslu. Přesto mi nasadila brouka do hlavy, jestli se opravdu nechal Shaw při psaní Pygmalionu inspirovat o skoro sto let starším románem, neboť se mi ta podobnost náhle zdá velmi realistická. (13.01.2024)

„Ten bizarní objekt na obzoru je Eiffelovka. Nechal jsem ji tam přestěhovat, aby mi připomínala, kde vlastně jsem. Pokud vám vadí, tak ji samozřejmě dám zase odstranit.“ Film, u něhož se vyplatilo dát mu s odstupem času (u mě 5 let) další šanci. Napodruhé to už totiž šlo „plavně“ a já se moc bavil. V první řadě mile (a úmyslně) přehrávající hlavní dvojkou, kterou bylo radost pozorovat (třeba ve vzduchu!), v druhé zpracováním, které jsem si užil mnohem víc než prve. Dělání si srandy ze scenáristů, sílící sebeparodie, různorodé narážky, vtipné paralely, epizodní camea, „zvraty“ (navíc skvostné finále „Dívky, která…“ a též vydařený „skutečný“ závěr) a nakonec ta hravá atmosféra, to vše v hávu té (záměrně) nejkýčovitější romantiky, mě postupně zcela odzbrojilo. Zvyšuju hodnocení na slabších 5*. „Ano, takže tajemný cizinec. Kdo to je? Co dělá? Jaké utrpení, jaká muka způsobila ten smutek, který se skrývá v jeho očích? A proč, když už si pokládáme otázky, jsem neposlechl svého otce, a nenaučil se nějaké užitečné povolání?“ (05.04.2010)