Režie:
Uli EdelScénář:
Bernd EichingerKamera:
Rainer KlausmannHrají:
Martina Gedeck, Moritz Bleibtreu, Johanna Wokalek, Nadja Uhl, Stipe Erceg, Niels Bruno Schmidt, Vinzenz Kiefer, Simon Licht, Alexandra Maria Lara (více)Obsahy(3)
Německo, 70. léta 20. století. Vražedné bombové útoky, strach z terorismu a z vnitřního nepřítele otřásají základy křehké demokracie poválečného Německa. Radikální “děti” nacistické generace v čele s Andreasem Baaderem (Moritz Bleibtreu), Ulrikou Meinhofovou (Martina Gedeck) a Gudrun Ensslinovou (Johanna Wokalek) vedou násilnou válku proti tomu, co považují za novou tvář fašismu: americký imperialismus podporovaný německou vládou, jejíž členové mají nacistickou minulost. Cílem mladých radikálů je “lidštější” společnost. Bohužel používáním nehumánních prostředků nejenže šíří teror a krveprolití, ale sami svoji lidskost ztrácejí. Šéf německé policie Horst Herold (Bruno Ganz) je muž, který jim je v patách, ale zároveň jejich konání velmi dobře chápe. Nakonec v honu na mladé teroristy slaví úspěchy, ale je si vědom, že oni jsou jen špičkou ledovce. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (486)
Dalo by se říci něměcký velkofilm. Nesmírně zajímavý a co do počtu informací vyčerpávající dokument, který přesně popisuje události ke kterým došlo ve Spolkové Republice Německo v 70. letech. V té době přešly studentské protesty proti vietnamské válce až k vytvoření hnutí RAF (Frakce Rudé Armády). Tato teroristická organizace si rozhodně nebrala žádné servítky a člověk jen s otevřenou pusou může sledovat její zápolení s kapitalistickým státem. Proč zde mluvím o těchto historických faktech? Protože film opravdu o ničem jiném není, je to naprosto přesná rekonstrukce. Autoři ponechali ve filmu automobilové espézetky, počty nábojů, počtu obětí, snad i rozmístění vlajek na manifestech autentické. Snímek je naprosto nestranný. A je pouze na divákovi, na kterou stranu se přidá. ()
Perfektně zvládnutý a natočený, ale ne tak docela nestranný nebo vyvážený film. Ačkoliv velmi sugestivně ukazuje několikaleté řádění zfanatizované bolševické organizace podrazáků a pokrytců, jakoby v podtextu omlouval nebo dokonce relativizoval jejich jednání, stylem, že tehdejší společnost k tomu vlastně dospěla vlastní chybou. Proto, i přes dokonalou technickou stránku a pevné režijní vedení nemůžu dát více jak 3*, právě pro ten - pro mě nestravitelný - odkaz... ()
Německo provádí pokání pomocí kinematografie. Baader Meinhof Komplex je další z řady historických snímků, které si Němci za rámeček nedají ne kvuli filmu jako takovému, ale kvůli faktům které jsou ve filmu vyobrazeny. Dvouapůlhodinová smršť přesných událostí, precizních akčních scén, výborných herců, která ani ke konci nepovolí ze svého hned na začátku nastaveného tempa. ___ Nebudu tady předstírat jak většina, že jsou odborníci na daný konflikt a jak RAF rozumí a jak všechno veděli podrobně už předtím. To je sice krásný, ale já ne. O jménem Baader ani Meinhof jsem nikdy neslyšel a zkratka RAF pro mě bylo vždycky britské Royal Air Force. ()
Ja osobne som pacifista. Dobre sa mi teraz kecá, nebol som tam. Ale to čo bolo realitou vtedy, je realitou aj dnes, akurát zas niekde inde. Povedané zjednodušene; Kde kvitne nespokojnosť, kvitne aj extrémizmus. Fakt som sa dlho bál, že to bude pohľad jednostranný. Sčasti samozrejme je; extrémisti sú hlavné postavy, čo jasne ponúka, aby sme s nimi sympatizovali; a pravdepodobne v práve aj sú. A hlavne majú v mnoho veciach pravdu. To im ale nedáva právo na žiadnu (svätú, či ideologickú) vojnu. Bojovať proti vojne a vraždeniu nevinných, guerillovou vojnou a vraždením ďalších nevinných, nie je riešenie. Pre mňa bol ich boj neprijateľný už od podstaty, byť som im to víťazstvo prial; Zlo plodí vždy len zlo... Toľko k päťhviezde na film o lavicovom odboji, bolševických teroristoch. Vynikajúci film. Od Joplinky v úvode po posledný výstrel, film nervydrásajúci, realistický, zábavný, krutý a nechutne otvorený. O triedu nad Spielbergom a jeho poctou Mossadu ()
Střemhlav do vřavy, vyzbrojený jen svou vlastní intuicí, beze zbraně, bez přítele, který Vám bude chránit kejhák. Čas běží stejně jako vy sprintem utíkáte před policejním zásahem. Před vámi zastřelili kluka, který "jenom" přecházel přes přechod. Zabočíte za roh, okolo projde Ulrike Meinhof s parukou. Určitě to byla ona. Ani nevíte jak se to seběhlo, ale u spánku máte nyní přiložený revolver. Pachatel, kterému není vidět do obličeje zmáčkne spoušť a prostřelí Vám mozek.. Žil jsi v krutý době, teď je po tobě!__ Uli Edel jasně jede podle Greengrasova pravopisu-rukopisu. Na rozdíl od Paula měl k dispozici neuvěřitelný příběh, který ani nemohl být natočen lépe. Je napínavý, pravdivý a hlavně neskutečně diváka přikurtuje k sedačce. Ten film hodně dá (tohle téma jsem už ve škole prošvihnul, takže z vychloubání se nic nebude :)). Jako u spousty filmů si musíte chtě nechtě udělat vlastní názor na RAF. Moje stanovisko je prostý, leč někoho možná zvedne ze židle. Když to vezmu od pasu, tak první vlna (čili Baader-Meinhof) jednali s rozmyslem- snad racionálně? Měli plán, kdežto jejich druhá generace zřejmě nepochopila tu jejich ideologii. Vraždili i civilisty a jak řekl Andreas Baader: "Ti nepatří k RAF. My bychom civilisty neoddělali." Proto dopadli, tak jak dopadli. Štvaná zvěř se nakonec vždycky dostane do pasti. Závěr filmu je úžasný. Prásk! ()
Galerie (81)
Zajímavosti (14)
- Frakce Rudé armády, o níž pojednává tento film, ukončila svoji teroristickou činnost v roce 1998 a už nikdy ji neobnovila. (claudel)
- Kdekoliv to bylo možné, jsou ve filmu použity původní dialogy, tak jak je zachytily originální dokumenty (proslovy, psané texty) nebo na základě vyprávění očitých svědků. Hovory mezi uvězněnými vůdci RAF se odehrávaly pomocí tajných zpráv, které si mezi sebou vyměňovali. Stejně maximálně byly využity původní fotografie, dokumenty a novinové články. (POMO)
- Film se natáčel 74 dní během podzimu 2007. Převážná část se točila v Berlíně a okolí, dále se filmovalo v stuttgartském vězení, Mnichově, Římě a Maroku. (POMO)
Reklama