Veřejný nepřítel č. 1

// Tvrdé, nekompromisní, zkratkovité a přesto plné emocí a napětí. Tahle francouzská odysea jednoho neobyčejného muže má v sobě vše, co by si člověk mohl přát a ještě to neidentifikovatelné "cosi", které film posouvá nad hranice nadprůměrnosti a cpe ho do říše "oh my fucking god, that was good!". První část přináší hrubší seznámení se s hl. hrdinou, nabízí pohled do jeho minulosti ale i budoucnosti, přestože se odehrává v jeho přítomnosti - mindfucked already? Není se čeho bát, tento snímek není o cestování v čase. Spíše o cestování v duši a mysli, podáno s noblesou a zároveň upřímností. Jednoznačně jeden z nejsilnějších kousků v žánru. (12.01.2013)

Na jedné straně bych měl být rád za to, že se scenáristé rozhodli Mesrinovu postavu nijak nezlidšťovat a nepřibarvovat, ale (oproti českému distributorovi, který div že neláká na příběh lupiče-gentlemana) ukázat ho (zřejmě) takového, jaký byl. Jenže na straně druhé je tady můj problém sledovat filmy s vyloženě zápornou hlavní postavou. Což Mesrine je. Veřejný nepřítel č. 1 je dobře natočený, Vincent Cassel v hlavní roli skutečně válí a sledovat Gérarda Depardieu, kterak si užívá svoji vedlejší roli, bylo opravdu pochutnání... Škoda proto, že mozaikovitě poskládaný scénář působil zmateně a že ačkoliv hýřil postavami, žádná z nich mi vyloženě nepřirostla k srdci (na mysli mám především společníka Merciera, který mi připomínal Eliho Wallacha). Až na jednu scénu na schodech byl dost odbytý i Mesrinův osobní život. Dovedu si představit, že Mesrin tímto způsobem napsal knihu, podle níž film vznikl. Jenže v té knize on zřejmě vystupuje jako vypravěč a všechny ty drobné epizodky s největší pravděpodobností spojuje dohromady. Tady nic. Posledním kamenem úrazu pak je rozdělení filmu na dvě části. Když už se tak tvůrci rozhodli, měli se alespoň postarat o to, aby tahle první působila jako uzavřený celek. Ne ji skončit nemastným neslaným "finále" a laciným mrknutím "Honem, honem, pusť si druhý díl" na diváka. Tři hvězdy a kousek. (02.07.2011)

Film překrásně ladí mezi krimi thrillerem, gangsterskou ságou a studií osobnosti. Tenhle film je drahokamem v žánru, s perfektním hereckým ansáblem, neuvěřitelné rekreace Francie ze 70. let, instinktivní a velmi realisticky podané akci, která je mimochodem podle pravdy a Richetovo režírování je velmi precizní, pod kontrolou, při sledování cítíte, že ví co režisér chce, tohle je další z filmů, které mě absolutně a nečekaně rozsekaly. Jacques Mesrine opravdu v 60-70 letech zabil několik lidí, loupil banky, opakovaně několikrát utekl z vězení a vlastně prováděl všechny věci o které, každý legendární kriminálník usiluje. Doporučuji ! (06.06.2014)

"Nikdy som nechcel byť ako vy. Nemal som rád zákony. Nemám ich rád ani teraz. Obmedzenia, zálohy. Nechcel som nasledovať vzory, byť len ďalšou rybou v mori. Chcel som tvoriť, niečo stvoriť. Štandard zboriť. Nechcel som počúvať rady môjho fotra, mojej mami, učiteľov a ďalších. Nato som nemal predpoklady. Šiel som hlavou proti múru, často proti prúdu. Vďaka tomu som si aj párkrát rozbil hubu." - Zverina vystihnul presne Mesrina. ___ Bonnie Schneider and Clyde Mesrine ___ Po dlouhé době další mafiánská sága o vzestupu velkého muže, kterého bych klidně svojí popularitou přirovnal k našemu Kajínkovi, kterého znají už děti v druhé třídě. Je to sice film o jeho kariéře a životě, ale je to uděláno v takovém cuku letu, že vlastně z toho nemáte dohromady nic, proto jsem třeba já jsem nebyl schopen to s Jacquesem prožívat naplno, spíše jsem to jen sledoval a oceňoval práci tvůrčího týmu, kterej to fakt zvládl na jedničku. Scarface z toho není, ale po výborném Americkém gangsterovi přichází výborný "Francouzský" gangster, který sice není tak epický, ale za to je syrový, dramatický a hodně drsný. (17.01.2009)

Od novodobého francouzského filmu tak nějak podvědomě čekám buď dementní scénář + velký rozpočet nebo experimentální, alternativní, nepochopitelný scénář natočený tak stroze, že je skoro k nekoukání. Veřejný nepřítel je ale ukázkou skvělé filmařiny po všech stránkách. Příběh stojí a padá s hlavním hrdinou, který patří k těm zloduchům, které si zamilujete (Mesrina pravděpodobně v momentě, kdy se s neuvěřitelnou drzostí vydává za policejního inspektora). Scénář ukazuje jeho temné stránky (pomsta manželovi Mesrinovy oblíbené prostitutky), ale nenechá vás na pochybách, že ta brutalita a vztek nevznikly samy o sobě (výslech v Alžírsku, samotka ve věznici, urážka manželky). A chvílemi je Mesrin tak milý a šarmantní, že byste mu skoro odpustili. A jako nefanynka Depardieua musím dodat, že střízlík Cassel tuhle "ikonu" francouzského filmu přehrává v každé scéně. (10.12.2008)