Režie:
Ján LackoKamera:
Václav HuňkaHudba:
Tibor AndrašovanHrají:
Jozef Kroner, Martin Gregor, Eva Krížiková, Ondriš Jariabek, Adam Matejka, Karol Skovay, Hana Meličková, Emília Haľamová, Tibor Bogdan, Jindřich Láznička (více)Obsahy(1)
S poctivostí nejdál dojdeš… do vězení... Satirickou komedii jakoby vystřiženou z doby nejslavnějších filmů Vlasty Buriana či Oldřicha Nového natočil Ján Lacko v roce 1958 podle divadelní hry Ivana Stodoly „Jožko Púčik a jeho kariéra“. Odehrává se v Bratislavě v roce 1930 a hlavním hrdinou je skromný a naivní pokladník spolku Humanitas Jožko (J. Kroner), který se ocitá v obležení lidské proradnosti a pokrytectví. Jednoho dne má do banky vložit vklad čtyřiceti tisíc, ale když u okénka vytáhne obálku s penězi, zjišťuje, že v ní žádné nejsou. Při výslechu se ukazuje, že pachatelem zpronevěry může být kdokoliv, kdo s obálkou přišel do styku. Tedy on, předsedkyně spolku (H. Meličková), správce Rohatý (M. Gregor) nebo sekretářka Věrka (E. Krížiková), do níž je Jožko zamilován. Nikomu se odcizení nedaří prokázat, až na další chybějící dva tisíce, které si správce od spolku vypůjčil a Jožko při své dobrosrdečnosti vezme vinu na sebe jakožto zodpovědný pokladník. Za to má jít do vazby a rázem začne být podezřelý i z krádeže peněz z obálky. Vůbec nikdo mu nevěří a všichni chtějí, ať se raději přizná. Při všech těch prosbách si náhle uvědomí, že by z jeho přiznání každý profitoval, a pomáhat druhým je přece Jožkovi vlastní… (Česká televize)
(více)Recenze (41)
Spoločenská satira, ktorá si berie na paškál najmä falošnú morálku a pokrytectvo. Film už svojim pojatím trochu zostarol, hlavne tá štylizácia pôsobí príliš prehnane (klebetné tetky). Pokiaľ po satirickej stránke film celkom funguje, po stranke humornej to už trochu drhne (humor je miestami taký dosť nasilu). Za zmienku stoja vzácne zábery vtedajšej historickej Bratislavy a ako vždy skvelý herecký výkon Jozefa Púčika, pardon Kronera. ()
Jozef Kroner zvládol trpkú kariéru Jožka Púčika s úplnou ľahkosťou. Toto povinné čítanie zo školy vyzerá na obrazovke v krimi dráme oveľa lepšie ako v povinných referátoch na slovenčine. Zaujímavá je kamera vo vtedajšom štýle vynárajúca sa z klobúka či postavy a najlepšou scénou určite priznanie pred miestnosťou plnou študentov práva. –– Moja kriminálna minulosť siaha až do mladosti, keď som vytrhával muchám krídla a tešil sa, ako sa bezmocne trepú. ()
Tak vážení, ono je to dosť satira na to, aby to "prehrávanie" zo strany hercov - v tunajších komentároch toľko omieľané až pranierované - bolo na mieste!! (akosi vo všeobecnosti platí, že pojem satira je pre výraznú časť CSFD komunity pojmom neznámym) Na strane druhej rovnako tak platí, že sa o viac, než "iba" solídny výkon na poli filmovom nejedná a dnes má tento Jožko Púčik najväčšiu cenu práve v spomienke na starých dobrých majstrov svojho (hereckého) umenia a v záberoch na starú Bratislavu. (...a dávam si do Chci vidět Milana Lasicu). ()
Pozoruhodná slovenská reflexe neorealismu - zhruba tak se jeví existenciální drama slovenského úředníčka spíše z první Československé republiky. Króner - Jožo - tu jasně vévodí řadě dalších dobrých slovenských herců starší generace. Bukovčanův scénář a Lackova režie jsou dalšími démanty tohoto skvostu. Škoda, že není k dispozici Stodolova dramatická předloha. ()
Trochu polopatická úsměvná hříčka. 1) 34letý Jozef Króner (Jožko Púčik) byl výborný, nicméně nejraději ho mám až jako staršího pána, jako mnoha jiným talentovaným hercům mu věk dodal šarmu a osobitosti. 2) Bratislavský hrad před rekonstrukcí a bez mostu SNP vypadá tak nějak smutně. ()
Galerie (3)
Zajímavosti (4)
- Filmovanie snímky Statočný zlodej prebiehalo v Bratislave od 18.11.1957 do 9.1.1958. (dyfur)
- Varianty názvu filmu boli Kariéra Jožka Púčika a Jožko Púčik. (Zdroj: skcinema.sk) (Raccoon.city)
- Natočené podľa divadelnej hry Ivana Stodolu "Jožko Púčik a jeho kariéra". (Raccoon.city)
Reklama