Sucker Punch

Haters gonna hate. Tento film se nedá okomentovat pár větami, musíte prostě vidět a udělat si názor sami. Buďto jste se Snyderem, nebo jste proti němu. Buďto jeho vizi pochopíte, nebo to budete brát jako totální krávovinu. Já si užívala každou minutu filmu - bez hluchých míst, veškeré scény mají svůj důvod a nakonec přemýšlení, co tím autor myslel. Soundtrack je úžasný a dokazuje, že hudba podkresluje dění na plátně a není jen pouhou kulisou, jak je to u mnoha filmů (někdy mi to přišlo spíše jako muzikál, kdy písničky doplňují děj - kdo umí anglicky a rozumí textu písniček, tak ví). Z některých komentářů zde mi přijde, že někteří děj a zápletku vůbec nepochopili a nesnažili se ani nahlédnout do nitra příběhu. Já to pochopila takto - kdo neviděl, ať nečte - !!!SPOILER!!! Příběh začíná tím, jak se BabyDoll dostala do blázince (BabyDoll je pouze její přezdívka, tak jako zbytek dívek má přezdívky Sweet Pea, Rocket, Blondie a Amber, vážně to není její jméno a skutečná jména postav se ani nedozvíme, vždy vystupují jen pod přezdívkami - poznámka pro ty, co si tu myslí, že to její jméno... btw. proč BabyDoll? - no protože přišla do blázince, kde hlavní psychiatr znásilňuje chovankyně a ona je jeho nová krásná panenka). Na obyčejného diváka to má působit dojmem, že celý příběh tedy vypráví BabyDoll. Posléze se dostáváme do blázince, kde v určitou chvíli nastupuje fantaskní svět bordelu a tanečnic (chvíle, kdy se pohledy Sweet Pea a BabyDoll střetnou - Sweet Pea sedí na divadelním jevišti - chytřejšího diváka napadne, proč právě od této chvíle se blázinec změní na bordel) a do reálného světa se už vlastně po celou dobu filmu nedostaneme (tedy až zase na konci). Co znamená to, že BabyDoll tančí - a proč nám nikdy její tanec neukáží? Co takhle se na to podívat trochu abstraktně a uvědomit si, že to není tanec, při kterém sténá, heká a je upocená, ale chvíle, kdy je znásilňována a realita odporného aktu je zaměněna za obyčejný tanec? Proč asi BabyDoll říká, že když tančí, tak si nikdo nevšímá, co dělají ostatní dívky? Ve chvílích jejího tance se propadáme na další úroveň příběhu, kdy naše hrdinky bojují proti příšerám, aby získali některý z potřebných předmětů. To mi přijde jako naprosto normální psychologický pochod, kdy si oběť raději místo znásilňování vymýšlí historky a fantaskní světy, kam v těchto chvílích odchází, zatímco její tělo je lapeno v realitě. Na konec zjistíme, že celý příběh je vyprávěn jedinou přeživší Sweet Pea, kterou vlastně zachrání starý hodný řidič autobusu a následně jej tedy zařadila do svého příběhu, který vypráví. Když si vymýšlíte historku posléze, až se vše odehraje, můžete si tam dosadit jakoukoliv novou postavu, nevypráví příběh souběžně s tím, co zažívá, ale vypráví jej řekněme při cestě autobusem, tudíž proč by nemohla zakomponovat novou postavu, která tam původně vůbec nebyla? Tohle asi pochopí jen lidé s velkou fantazií a kteří tu a tam píší příběhy a v průběhu psaní si uvědomí, že by se tam hodila nová postava a prostě ji tam dají. Stejně jako postava polské psychiatričky, která nejspíš v reálném světě s dívkami nebyla v tak velkém kontaktu, jak to v příběhu vypadá, ale v představách tam byla a snažila se jim jakž takž pomáhat. Nakonec možná pro někoho hloupé rozuzlení, mě přišlo fajn, že to byl pro Sweet Pea osud, aby se z blázince dostala, když měla za kým jít, zatímco BabyDoll by neměla kam jít. Ona, která od začátku pochybovala o plánu BabyDoll jako jediná vyvázla živá a bez BabyDoll by to nedokázala. BabyDoll je dosazena jako pomyslná hlavní hrdinka filmu, protože ji Sweet Pea obdivuje pro její kuráž a vděčí jí za záchranu života. Není to fantazie BabyDoll, ale fantazie Sweet Pea, co na plátně sledujeme. Ostatní dívky mohly klidně žít v hnusotě reality, nechávat se znásilňovat a smiřovat se s osudem, ale Sweet Pea si vymyslela svět, do kterého unikala a zakomponovala do něj i svoje kamarádky. !!!KONEC SPOILERU!!! Takhle jsem film pochopila já a možná se mnohým nelíbí, protože jej pochopili jinak. Samozřejmě vím, že Zack Snyder je tvrdý oříšek a třeba je to nakonec úplně jinak, ale mě tato vize stačí. PS: Někteří se tu chvástají pojmem "nespolehlivý vypravěč", aniž by znali definici tohoto termínu. Film s nespolehlivým vypravěčem je například Nolanův The Prestige, kde je nám vyprávěn příběh, abychom se následně dozvěděli, že to byl jen výmysl (v případě tohoto filmu jsme ošizeni dvakrát) a tím se celá kostra příběhu rozpadne a divák neví, jak to tedy bylo doopravdy. Spojovat Sucker Punch s termínem nespolehlivý vypravěč je poněkud mimo mísu, neboť příběh nefunguje na žádné lži, která by strukturu příběhu nakonec narušila a šokovala. Další z takových filmů je i třeba Šestý smysl, takže asi tak :) (17.04.2011) (méně) (více)

Já ty audiovizuální orgie z pera Snyderovo v hlouby nejspíš zvrácené fantazie prostě žeru. Scénář je tu, pravda, dosti nedomyšlený, ale na druhou stranu nabízí hodně prostoru pro vlastní interpretaci, i když to nemá na starosti geniálnost, nýbrž přílišná otevřenost - na takových 90% procent otázek nebylo zodpovězeno. Jistý je ale fakt, že pokud člověk chce, může o filmu diskutovat takřka donekonečna a těm, co věří, že se uvnitř toho bince něco skrývá, nebude dělat problém odhodlat se k dalšímu zhlédnutí. Já se sice napodruhé již zcela ujistil, že korektní pohled na věc tu neexistuje (otázkou je, zda záměrně, či naopak), ale snaze vyhledat jej se u budoucích projekcí stejnak nejspíš nevyhnu. Ono scénář zcela ignorovat vlastně ani dost možné není. Figuruje tu sice několik audiovizuálně precizních, i když nijak novátorských, akčních scén fungujících spíše jako efektní videoklipy, ale film se tak moc snaží být něčím víc než jen bezmyšlenkovitým blockbusterem, ale zároveň přístupný masám, že tím sám sebe zbytečně poškozuje a právě proto je na něj podle mě kladen tak negativní pohled. Kdyby se kupříkladu upustilo od rádoby pomůcek pro diváka typu moudrý „nevímcomělvlastněpředstavovat“ děda, který vše paradoxně ještě více zamotává, ale jenž dává světu zároveň značně na odiv tupost jakoby chytrého scénáře, hned by to na první pohled působilo o trochu elegantněji. Buď se přes to divák přenese, či ne … a nebo si tam v hlouby najde to poselství. Těžké je tudíž snímek doporučit i nedoporučit. Je to takový ten „love it or hate it“ film v té nejčistší podobě. Mně „Sucker Punch“ sedí, ale chápu ty, co jej nesnáší … Asi jsem moc velkej úchyl :) … RECENZE ČESKÉHO BLU-RAY: Pokud dumáte, zda po zhlédnutí režisérské verze bude film dávat větší smysl, z v ČR distribuovaného Blu-ray disku se to naneštěstí nedozvíte. Nachází se na něm totiž pouze verze určená do kin. Bohužel se nejedná o jediné ochuzení vůči plnohodnotným zahraničním verzím, ale k tomu až později. Snyderovo filmy se s výjimkou remaku „Úsvitu mrtvých“ vyznačují často až přepálenou stylizací a té si dosyta užijeme i v případě „Sucker Punch“. Obrazový přepis je prezentován v kino-poměru stran 2,40:1 a nejvíce zřetelným tvůrčím zásahem je používání všemožných barevných filtrů v závislosti na prostředí, v němž se film v danou chvíli odehrává. Žádné realitě věrné barevné tóny se tak nedají vůbec čekat. V rámci vnímání scén to však funguje na jedničku a lahůdkou je i černá. Ostrost je pochopitelně prvotřídní, stejně jako detailnost, i když ty se trochu ztrácejí pod nánosem lehce agresivnějšího zrna. Příliš detailní nejsou samy o sobě ani obličejové textury. Ale abych to rychle ukončil, přepis je technicky naprosto referenční a nedokonalosti jsou záměrem tvůrce a součástí zážitku z filmu. Referenční je pak i originální nekomprimovaný DTS-HD 5.1 MASTER zvuk s velkým smyslem pro prostorovost. Všechny kanály včetně subwooferu hrají v případě potřeby naplno a akční scény dávají větší přednost hudebnímu podkresu než ryze čistým detailům vyplývajících z dění na obrazovce. To v praxi znamená, že si pochopitelně užijete střílení, výbuchů a podobně, ale v rámci celistvého přednesu nepůsobí až na výjimky tak ostře, jak jsme zvyklí odjinud. Již zmíněná hudba je pak naprosto lahůdkovou záležitostí a přednes dialogů je také bezproblémový. Česká stopa, ačkoli v komprimovaném DD 5.1, je na tom zvukově také velmi dobře a špatný není ani dabing z produkce „Tvůrčí skupiny Josefa Petráska“. Nyní se však dostáváme k avizovanému druhému problému a tím je absence většiny bonusů. Na plnohodnotné zahraniční verzi toho na první pohled není o tolik více, reps. jen o jednu věc, ale jde o dost podstatnou položku a tou je „Maximum Movie Mode“, což je informacemi narvaná, interaktivní filmová stopa. Vzhledem k výrazné nesrozumitelnosti děje dost možná pomůže alespoň trochu objasnit některé kladené otázky, ale to se minimálně z u nás zakoupeného disku nedozvíme. Máme tu tak akorát čtyři animované filmečky o celkové stopáži 11 minut, přičemž každý z nich se opět rádoby chytře snaží vysvětlit, co se v každém ze čtyř fantazy světů děje (něco jako prequel), ale nakonec z toho vylezou jen nic neříkající promo ukázky. Druhým a bohužel zároveň posledním bonusem je 2,5 minutové video o soundtracku, což je ve své podstatě další reklamní materiál, tentokrát k albu, i když něco málo se tu po bonusech dychtící divák přece jen dozví. Avšak nestačí to a to ani zdaleka. Někteří to dokonce mohou brát jako urážku a to tu nemluvím pouze o lidech s úchylkou na bonusy jako třeba já - nezapomínejme na zmíněnou absenci druhé verze filmu. Je to škoda, protože v ostatních parametrech se jedná o technicky referenční disk. 60% (28.01.2012) (méně) (více)