Rango

Strhující animovaná pocta dnes už trochu polozapomenutému světu spaghetti westernů. Chameleón promlouvající hlasem Johnnyho Deppa se rozpláclý na předním skle cabrioletu dívá v divoké jízdě na postavu bizarně zkarikovaného Raoula, kterou kdysi tak bravurně ve filmu Terryho Gilliama ztvárnil taktéž Johnny Depp, to je postmoderní rámec par excellence...a přesně v tomhle duchu do tavícího kotle své imaginace slil Gore Verbinski desítky víceméně synkretických vlivů a nechal z něho povstat svého nového hrdinu - chameleona, zvíře tisíce podob, který na sebe vlastně náhodou bere břímě westernového hrdiny. To, že jde o postmoderní hru, nezapomíná Verbinski znovu a znovu připomínat, třeba tím, že na čočku imaginární kamery nakreslí prstem hlavního hrdiny pomyslný obdélník výseku záběru. Vše je jen stylisticky dokonalá konstrukce, která drží až obdivuhodně pohromadě, uvážíme-li, co všechno do ní tvůrci zabudovali. Když Rango charakteristickým hlasem Johnnyho Deppa pronáší ,,I'm Nobody", nelze si nevzpomenout na existenciální rozměr, který ve westernu hledal Jim Jarmusch v Mrtvém muži, mystický Duch západu zase upomíná v syntézu spaghetti westernu coby žánru, neboť mýtický Spirit of the West má léty poznamenaný obličej Clinta Eastwooda a tělo a svršky Muže beze jména Sergio Leoneho, nemluvě o soškách Oskarů ledabyle naházených v kufru plážového vozítka... Připočteme-li klasické charaktery a šablonu westernových filmů, odkazy na slavné scény a typické westernové propriety, ale i aluze na mnoho newesternových amerických snímků (a to Verbinski s oblibou paroduje i své vlastní filmy), soví mexickou kapelu pějící nezřídka o mexickém kultu ,,La Muerte" a třeba surrealistický sen na poušti s létající rybou, máme tu velmi hutný postmoderní guláš. Ten se navíc ještě zahustí pochybnostmi o tom, kdo je vlastně vypravěčem tohoto příběhu - jestli ona (hudebně úžasná) soví kapela, které ovšem často její předpovědi hrubě nevychází, nebo upovídaný chameleon či nakonec sám strůjce příběhu v pozadí, filmový lyrický subjekt, tvůrce a prvotní hybatel filmu? Celý tak umanutě osobitý snímek odkazuje ještě k jednomu faktu - příštím filmem Gore Verbinskiho má být remake slavného westernu The Lone Ranger v hlavní roli, jak jinak, s Johnny Deppem, což dělá z Ranga vlastně jen jakousi přípravu na tenhle vlajkový projekt. Takže zásadní zpráva je: My, fanoušci resuscitovaného žánru, se máme zřejmě na co těšit! :-) Nádhera nesmírná... (06.06.2011)

Kopa pěkných momentů, hezké a originální postavy, ale to je asi tak všechno. U Ranga mi chybělo něco, čím jsou pro mě pěti hvězdičkové animáky specifické. Humor to mělo, i když takový, příliš dospělý. Animace neměla chybu a způsob vyprávění byl také fajn. Příběh je možná oním kamenem úrazu. Dá se ho, přes krásu animáku, ignorovat, ale když Vás nenutí film sledovat dál, je nejspíš něco špatně. (07.05.2012)

RANGO není animovaným filmem pro dospělé jenom proto, že si nebere servítky a obsahuje velkou řadu narážek na jiné mediální texty, ale hlavně z toho důvodu, že počítá se žánrově sběhlým a na určité formální konvence navyklým divákem, což je věc, která přichází s přibývajícím věkem. (Vše je motivováno transtextuálně, a tak je poněkud nesmyslné vytýkat, že "tohle jsme viděli jinde".) Ačkoliv může být představa dítěte, které se svého rodiče dožaduje vysvětlení, co to je paradigma, zábavná, poukazuje na to, že k plnému docenění jednoho z nejlepších animáků vůbec je nutné pochopit, o čem vypovídá, a porozumět přitom prostředkům, které k tomu využívá. Jde totiž o pozoruhodné dílo nejenom z hlediska animace, která je nezvykle fotorealistická (práce ILM a konzultace Rogera Deakinse k tomu nebývalou měrou přispěly), ale i co do žánru a dobového významu. Vypráví se zde totiž o tom, že je třeba nastolit nové paradigma, protože se anomálie nakumulovaly, což mělo za následek vychýlení světa z daného řádu - ekonomické jistoty (peníze zde nahradila voda). Je tak nutné se přimknout k tradičním mýtům a vzorcům, které jsou součástí každého správného campbellovského vyprávění. Na to se v obdivuhodně sebereflexivním díle upozorňuje nejenom volbou hlavního hrdiny s tisíci tvářemi (jde o chameleona), ale i přítomností vševědoucích - a ne tak úplně spolehlivých - sovích vypravěčů a okázalým upozorňováním na konstruovanost světa zviditelňováním rámování apod. Zatímco OPRAVDOVÁ KURÁŽ bratrů Coenových je westernový milník, který v podobě biblického podobenství pojednával o tom, že došlo ke změně paradigmatu (podoba klasického westernu je mrtvá), RANGO ve své reflexi postklasického westernu (nejenom toho spaghetti, ale i acid a dalších typů) oroduje za navracení postklasické podoby žánru. (30.03.2011)

Po Wesu Andersonovi se na pole animace vydal další režisér hraných filmů, od kterého by to člověk na první pohled nečekal, a ukázal nám, jak jednotvárné jsou všechny ty průmyslové animáky od DreamWorks, Pixaru i ostatních specializovaných studií. Na druhou stranu ale coby tvůrce filmů se silným podílem počítačově generovaných efektů, postav i celých sekvencí má vlastně Verbinsky k animaci blízko, a právě jeho autorský projekt, kde mu po dlouhé době na zátylek nefuněli agenti Smithové od Disneyho, ale naopak ho pošťuchovali kreativní blázni z Nickelodeon Movies, dovolí divákům nahlédnout míru jeho tvůrčí osobitosti. S "Fantastickým panem Lišákem" pojí "Ranga" jednak zastřešující nadsázka a sebereflexe žánrových schémat, ale také vizuální stylizace stranící se jednoduchých tvarů a pestrých barev typických pro konkurenci. Konkrétně zde sice máme počítačovou animaci, ale její stylizace se naopak přiklání k ušmudlané hyperrealističnosti s přemírou groteskních, až karnevalově vyšinutých detailů Verbinského pirátské série. Většina postaviček tak disponuje výraznou osobností, která se vepisuje do nejmenších detailů jejich pohybů, zatímco na obecné úrovni design zdejších postaviček zvířecího divokého západu působí spíše jako sbírka vyřazených exponátů školního kabinetu biologie než zářivých fotek ala National Geographic (viz např. "Legenda o sovích strážcích"). Vedle vizuálu ale má "Rango" v rukávu své košile schované ještě nečekané eso v podobě zastřešující metažánrové sebereflexe, která z filmu dělá podívanou, na kterou spíš budou rodiče nutit jít děti, než naopak. Vlastně svými mnohovýznamovými dialogy vztahující se k povaze hrdinství, role konkrétních narativních tropů a svázanosti hrdinů s jejich příběhy představuje jízlivou reflexi toho, jak jsou animáky paradoxně a v zásadě proti svému niterné povaze omezované tím, že aspirují na to být jako hrané filmy, potažmo jak je svazuje, že už to od nich diváci automaticky očekávají. Fakt, že inťošácká zlomyslnost zabalená do hávu zaprášeného a odrbaného westernu dostala Oscara za nejlepší animovaný film, je vlastně pak naplnění dalšího schématu - outsider dochází šťastného konce a je přijat mezi většinovou společnost. (07.05.2014)

Veľmi príjemný a humorný film. Dobre vymyslené gagy, film pekne graduje, má dobrú hudbu, skvelého hlavného hrdinu a aj zaujímavé vedlajšie postavy. Prečo sa takéto westerny už netočia? Prečo sa nemože natočiť aj poriadny hraný nekompromisný western podla zabehnutých pravidiel? Animák RANGO ukázal, že dodržiavanie sa westernových pravidiel stále funguje. Prináša zábavu pre celú rodinu. Aj keď v tomto prípade sa jedná o niečo špeciálne - je tu množstvo odkazov na klasiky žánru. (08.06.2011)