Domov šedých motýlů

Ostrov so svojím priestorovým obmedzením tvorí vhodný rámec pre drámu, ktorá sa medzi jeho obyvateľmi a najmä v nich samotných rozohráva. Domov je zaujímavý, i keď v žiadnom smere nie prelomový film. Určite je to najlepší fínsky film, pretože som iný nevidel. A vyhovujú mi aj démoni ukrytí v tých zdanlivo chladných a neprístupných Severanoch, pretože sú mrazivejší a nebezpečnejší, ako ich hluční a okázalí kolegovia z pobrežia Stredozemného mora. Btw: Ostrovný Boh mi svojou fyziognómiou počas celého filmu neodbytne pripomínal mix Jima Carreyho a Willema Dafoa. (23.02.2010)

Film s přídavky četných dochucovadel a aromat vytvořil poměrně plochý příběh, jehož hlavním úkolem bylo odvést divákovu pozornost od ústřední zápletky Juhaniho traumatu. To jsme se mohli dozvědět během deseti minut, jenže pak už by scenárista neměl o čem vyprávět. Takže raději uměle natahoval a natahoval, až vznikla tato nastavovaná kaše. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (06.04.2015)

Už dlhšiu dobu som sa na neho chystal, potom som na neho zabudol a včera som sa opäť k tomu dostal - našťastie! Veľmi milé prekvapenie z fínskej produkcie. Zaujímavý námet, ktorý sa ani náhodou nedá nazvať klišé. Dej sa krásne stupňoval a postupne sa odkrývali akoby dve dejové línie hlavnej postavy - mladíka Juhaniho (jeho súčasnosť a jeho detstvo). Po nie práve ideálnom detstve prichádza na ostrov, kde spolu s ďalšími rovesníkmi s podobnými trpkými osudmi a riaditeľom ostrova plánujú pokus o nemožné. To všetko sa odohráva v panenskej fínskej prírode na osamotenom ostrove mimo civilizácie, čo ešte viac dodáva filmu na atraktivite... Napínavý a výnimočný film, ktorý určite zanechal silný dojem. Za všetko hovorí posolstvo: "Pokiaľ sa budeš držať svojej minulosti, bude sa ona držať teba." (12.12.2012)

Domov šedých motýlů je film, který rozhodně nepatří k nudným večerům. On sám je totiž nudný, až až. Tento film nám ukazuje příběh, který se dá s přehledem odvyprávět během třiceti minut. Je příšerně zdlouhavý, bez šťávy. Hlavní pointa filmu, zasazená do flashbacku je roztahována přes celý děj a prokládá tak nudné pasáže, žití v domově. Mnohem zajímavější mi přišla milostná zápletka ženy ředitele s jedním z chlapců. Vzpomínky chlapce vyzněly, jako stéblo potápějícího scénáře, jakoby film chtěl něčím oslovit a šokovat, ale zároveň měl v kapse jen vypálené sirky. 60% 29.12. 2009 (29.12.2009)

Severská - potažmo finská - kinematografie je pro mě něco jako španělská vesnice, vůbec se v ní nevyznám a ještě dlouhou dobu to pravděpodobně potrvá. Volba tohoto snímku byla také náhoda, která mě ovšem nezklamala. Finové nám servírují příběh propletený mnoha dalšími dějovými liniemi a doplněný flashbacky, což je docela nabytá kombinace na jeden film. Kdybych měla snímek zhodnotit pouze ve zkratce, zněl by následovně: zajímavý příběh, výborně zvolené prostředí, krásná kamera a příjemná hudba. Pozitiv už zaznělo dost, teď bych se vrátila k tomu, co mi trochu vadilo: Domov šedých motýlů, i přes všechny uvedené kladné skutečnosti, na mě působil příliš chladně, odtažitě a nenechal diváka "vniknout" do jeho dění. Je to ovšem pouze můj subjektivní názor, vím, že většina lidí má na severskou kinematografii úplně jiný názor. Film hodnotím jako slabší 4*, ale myslím si, že kdo si jej pustí, pravděpodobně nebude svou volbou zklamán. Na závěr bych uvedla větu z filmu, která jej velmi charakterizuje: "Dokud se budeš držet své minulosti, bude se ona držet tebe..." (14.07.2011)