Turínský kůň

vlastně myslím, že bych mohl s klidema úsměvem na tváři dát i "odpad"... uargumentovat se to dá tak i tak. z jedný strany kokotina, která je tak neskutečné nudná, bez děje a zbytečně natahaná, aby byl ten správnej dojem intelektuálního kvasu..."diváku, snaž se a jestli tomu nerozumíš, tak jseš pěknej idiot prosáklej desítkou z místního stánku na fotbalovým hřišti!" ... z druhý strany krásně obrazově zpracované podobenství podpořené jímavou hudbou (stačí jeden motiv). takže mí intelektuální bratři: rozhodl jsem se pro druhou možnost a jsem mezi vámi. utírám slzu. (11.06.2018)

Turínský kůň aneb jak jsem promrhal 2 a půl hodiny mého života... Pro koho a za jakým účelem byl tenhle film natočen? Pokud bylo režísérovým záměrem, abychom si prožili 2 a půl hodiny nudy, jelikož někteří lidé ji prožívali/prožívají třeba celý život, tak z toho pohledu je film vskutku vyvedený. Bohužel - jen pěkná kamera, hudba a vyvedené zvukové efekty filmový prožitek nedělají. (18.12.2020)

A začíná to tak "úchvatně" dlooouhým záběrem (o mnoho delším než můj pohlavní úd) na tažného koně, hmm no dobrý, stihl jsem aspoň vykouřit cígo. Fajn, uprostřed pohled na starce na posteli a na konci pohled na starce a ženskou u stolu. Tak těmito pár větami by se dal shrnout celý děj neděj, při kterém si člověk připadá jako v němém filmu. Pochopil bych, kdyby to byl krátkometrážní filmik o délce do 1min 2s, ale při neúnosné délce 2h 35min musím napsat, že se jedná o největší totálně ********* ******, která se může líbit jen absolutním *******!!! Pokud si chcete vychutnat stoprocentně erudovanou recenzi tohoto zvratku od jistého Aleše Stuchlého (jenž vypadá na opravdového filmového bukanýra) z ČRo, který tomu dal hodnocení 100%, máte možnost. Ále to je nemilé, celých 208 bukvic adoruje toho homoděje Střevoa Dehetr tak moc, že ho mají ve svých homoblíbených. A nyní citace z MovieZone.cz: "Psát v souvislosti s Tarrem o "rádobyumělecké ubohosti" může buď naprostý křupan nebo člověk, který žádný z jeho filmů neviděl. Chápu, že se někomu nemusí tahle ultranáročná záležitost líbit, ale Tarr si nikdy na umělce nehrál... Je to asi jako o Nietzschem napsat, že to byl "rádobyfilozof". Rozum do hrsti a lépe volit slova - napsat něco takového vypovídá mnohem víc o pisateli než o jeho terči." Že jsem křupan, to o sobě vím, ale určitě radši budu křupanem než bukanýrským pseudofilozofem. Každopádně po shlédnutí celého tohoto "superspektáklu" si říkám, jestli bych spíš neměl kouřit profesionálně na náměstí za bůra, u toho bych se určitě víc pobavil. Jsem opravdu neskonale šťasten, že můj hrdý odpad snížil celkové hodnocení, chacha. (20.03.2021)

Pro hrstku statečných, kteří zmítání vichřicí všednodennosti ještě podstoupí tento očistný básnický rituál. Tento film by měl mít varování ministerstva kultury, že není vhodný pro "nepřipravené" diváky. Ty, kteří si neodžili svoje rituály, nemají na krku všední práci, dětičky a jiné prvky každodenní mantry. PRO MĚ NÁVRAT DO KULTURNÍ OBCE ARTOVÉHO DIVÁKA. 10.11.2011 kino Český Krumlov: 13 platících diváků (vichřice nám vzala Magora) Zajímavý komentář Lavran (11.11.2011)

[CINEMA MUNDI 2012] Komentáře uživatelů ČSFD by se asi měly stát podkladem pro vznik reality show nazvané „Kdo osedlá Turínského koně?“ Češi by měli do akce zapojit co nejvíc lidí a exportovat tento národní produkt do všech zemí světa, aby i Béla Tarr mohl doma usednout k počítači a potrhat se z těch komentářů smíchy.____Osobně se ale domnívám, že totéž mohl zakusit mezi zmatenými diváky při premiéře svého filmu na Berlinale. Jeho Turínský kůň cválá 146 minut a během nich snad vyjma jednoho nebo dvou momentů to je především atmosféra, co kraluje nad myšlenkami. Což by se snad dalo i pochopit, kdyby ovšem Béla svůj prolog nepojal jako upoutávku „možná přijde i Friedrich Nietzsche“. Ne od poloviny, nýbrž od první čtvrtiny tohoto dostihového závodu jsem já i zbytek sálu věděl, že nepřijde. Turínský kůň nepokládá tíživé existenciální otázky, jen spokojeně listuje katalogem domácích prací a poskytuje levicovým anarchistům manuál, jak přežít ve squatu. Nejvíc mě pobavila reakce pana domácího při pohledu do prázdné studny, ale jinak tu v hlavní roli hrají „proslulý vichr z hor“ a trudomyslná repetitivní hudba složená ze dvou jednoduchých motivů.____Žánrová apokalypsa umí zřejmě bavit diváky o trochu víc než barevné pouťové atrakce Terrence Malicka, jehož Strom života je taky pouze pro otrlé. Projekce Turínského koně na CINEMA MUNDI ale měla solidní publikum. (02.03.2012)

Dvaja herci, opakujúci tie isté činnosti, a to viac ako dve hodiny. Rozhorčená s bolesťou hlavy vychádzam z kina a hovorím si "čo to malo znamenať?!" Na druhý až tretí deň je tá depresia pomaly preč, a prichádza moje precitnutie a uznanie tohto filmu ako majstrovského kúsku kinematografie o konci sveta, a dovolím si trvdiť pre mňa aj najlepšieho v rámci tématiky, ktorý som mala možnosť doposiaľ vzhliadnuť. Tá ničota navôkol, ktorá ich obklopuje, kvílenie vetra, a napokon až tma ,je síce rozdielne prevedenie konca sveta ako vo filme Melanchólia, ktorá je na rozdiel od Turínskeho koňa bohatá na krásnu hudbu a vizuálne prevedenie, avšak o to vačšiu stopu vo mne zanechal, nakoľko autor vsadil na minimalizmus, ktorý zo mňa intenzívne "vysával" všetkú energiu : ) Skvelé : ) (18.03.2012)

Tarrovy filmy jsou v plné míře vyzařující pravdivostí přímé reality. Od těchto filmů nelze očekávat diváckou popularitu; a je mi blízký právě onen introvertní, až komunitní přístup tvůrce, který jde svojí tvůrčí cestou k filosofickému vyslovení se. Příběh ustupuje do pozadí a podle Tarra není podstatný, neboť veškeré základní příběhové linie byly již v minulosti zpracovány a prozkoumány ze všech stran. Hodnotím zde především meditativní a viditelně pečlivý postup celé Tarrovy skupiny (Hranitzky, Víg a spol.). Jedinečný prožitek zde lze prožít jedině tehdy, potká-li se naše duše s cítěním autora. Přestávám také vnímat Tarrovy filmy odděleně. Stále častěji docházím k pocitu, že jde o jednolitý projekt jednoho filmu (od Hotelu Magnezit po Turínského koně), rozděleného na malé části. Nakonec chci vyzdvihnout také mistrovskou kameru a Vígovu hudbu. (18.04.2012)

třetího dne přijeli cigáni. a jinak nic. (19.01.2013)

Duchovní obraz o zániku světa - regrese Týdne stvoření. Otec i dcera mají k sobě citově daleko, vše kolem nich zaniká a ten kůň to tuší dřív než oni, když přestane žrát)... A co bude sedmý den? Nastane totální nicota, anebo je zde naděje na vzkříšení a vznik nového, nezkaženého světa? (17.02.2013)

Ou, to bylo dlouhé. Tento typ "uměleckých filmů" jde mimo mě... Ono je to prakticky stejné, jen o protiklad, jako když se točí tupá akční střílečka - tedy film "na efekt"! (09.04.2013)

Má to myšlenku... Je to dlouhé... Ale pro celkový dojem z filmu je délka taktéž rozhodující... Obdivuhodná práce s kamerou, bez střihu se přece jen musí vymyslet jiné alternativy... Abych nekřivdila panu střihači, také si trochu zastříhal, ovšem jeho práce byla téměř minimální... (23.05.2013)

Možno to niekto vezme ako kacírske vyjadrenie, ale tento film je zaručený recept na spánok. Dal som si tú námahu a s vypätím všetkých fyzických aj psychických síl som si to pozrel niekoľko krát a vždy než staručký zošuverený dedulo zjedol zemiak už som cmúľal palec. Kľudne ma upáľte, neprebere ma to z narkózy akou ma tento film opantáva. * - statické zábery a atmosféra * - hypnóza (aj bez požitia omamných látok, ktoré v prípade slabších pováh vrele doporučujem pri tomto filme aspoň vyskúšať) (19.09.2013)

Pro mě neuvěřitelně silný zážitek. Po shlédnutí se člověk zamyslí nad svým dosavadním životem a uvědomí si, že i když je často se společností, ve které žije nespokojen, tak pořád se máme královsky. V porovnání s osudy hlavních hrdinů tohoto filmu. Ano je to těžký film, se sálodlouhými záběry, ale prvky umění. Stereotypní způsob života, plně oddána svému otci. I toto může být životní úděl. Povinně bych to pouštěla na základních, středních i vysokých školách. A zajímavost po shlédnutí filmu? Všichni měli neuvěřitelnou chuť na vařenou bramboru:-) (22.01.2014)

Tak tento film mi, nevěda ani jak, tnul hluboko do duše. Asi nejdepresivnější podívaná vůbec. Takhle, pánové vznešení, chutná Konec. Konec naděje, víry, smyslu, civilizace, světa, sebe sama. Turínský kůň má vlastně velmi blízko ke čtení Nietzscheho. Dívá se na to nelehce, přičemž vás bolí u srdce. Někde hluboko cítíte, že to, co sledujete, je až děsivě pravdivé. Všichni se trápíme a trpíme a hledáme a věříme a nevěříme. Většina z nás je, jako postavy, slabá a svému utrpení se nevzepře. Jen čekáme a doufáme v nějaké přechodné, veselejší období, jež většinou nepřijde, a poté zkrátka zemřeme (a jen pár těch nám nejbližších srdcí se zachvěje ve větru... a konec). Nietzsche se též nečte lehce a z jeho textů též bolí duše, neb nepřímo v nich ukazuje přímo do vašeho srdce a pokládá nepříjemné otázky, na něž se stěží vůbec hledá nějaká odpověď. "V sobě jsem nihilismus prožil až do dna a konce samého." - Friedrich Wilhelm Nietzsche (11.02.2024)

Ou! Tak tenhle film musíte buď milovat nebo nesnášet, nic jinýho nepřipadá v úvahu, aspon mě to tak přijde. Já bohužel patřím k těm druhým. Nemyslím, že jsem úplný umělecký barbar, ale v tomhle filmu bylo na mě navaleno umění trochu víc, než je zdrávo. Perfektní hudba, černobílé záběry, ale 7 dní vichříce, pojídání brambor a převlíkáníse je na mě moc. Druhá hvězdička je za autorův rafinovaný popis filmu. (27.07.2011)

Tak, konečně vím, jak vypadá svět, kde zemřel bůh. Je to svět bez naděje, plný rezignace (stačí si poslechnout promluvy hlavní postavy), svět bez tvořivého elementu. Člověk se dopustil jednoho z nejtěžších zločinů - nechal zmechanizovat svůj život do úmorné monotónnosti. Co hůř, již pro něho není cesty zpět. Skvělý nápad s podobenstvím koně symbolizujícího úpadek lidstva. FIlm je podán s notnou dávkou vizuálního mistrovství. Jednotlivé záběry postupně rezonují, odcházejí ze scény a vrací se na ni v pravou chvíli, aby se v divákově mysli spojili s dalšími obrazy do výsledného celku. Turíňský kůň uchopí diváka jako mocný stroj a manipuluje s ním přesně dle potřeby. Nemilosrdnost apokalypsy z plátna přímo sálá. Vítejte v čirém umění. (09.08.2011)

Úprimne... od začiatku tento film na mňa veľmi zapôsobil, ale nevedel som že celý film sa bude neustále opakovať a bude o obliekaní, jedení zemiakov, pití pálenky, pozerania cez okno, chodení po vodu... hudba bola skvelá, najlepší herec bol kôň... pozeral som ho na 3 krát lebo vždy som zaspal... keď si niekto tento film zapne od 1:30 min. nič nepokazí...:-) (13.02.2012)

''This is the way the world ends: This is the way the world ends: This is the way the world ends: Not with a bang but a whimper.'' __________ Tarrův poslední vzdech, rezignace pohybu a času. Kůň netáhne. Není kam, není proč. Zůstává jen pomalý rozklad, přichází pointa celýho vtipu. Vítr, díky své monotónní síle ten nejkrutější element, nakonec odvane i tu poslední vzpomínku. Pustina v duši. Duše v pustině. Otevřít oči. Obléknout se. Najíst se. Nádech. Výdech. Nádech. Výdech. Ulehnout. Zavřít oči. Není úniku. ___ Musím to vidět znovu, zatím lepší čtyři. (06.04.2012)

Tak a je to tady!! Snažil jsem se v tomto filmu najít onu genialitu, opravdu moc jsem se snažil. Přišlo mi to geniální asi jako, když Jasonovi místo mačety vrazí do ruky zubní kartáček a ten skotačí s dětmi v dětským koutku v mekáči. Jak mám film chápat? A v čem je tak dobrý? Absolutně nerozumím!!!! A přitom jsem zvyklí potlačit všechny nelogické prvky ve filmu a zkrátka ho příjmou prtoto jaký je, nejspíš kvůli tomu je to můj(teprve, mohlo jich být víc) třetí film ohodnocený jako odpad. Přičemž bych šel ještě dál: Best of odpad, odpad plující stokou těch největších odpadů apod. Csfd by mělo urychleně přibrat možnost : Nechci vidět ani za sto koní!! (26.08.2012)

Turínskeho koňa som prvý krát vzhliadol na šiestom ročníku festivalu Cinematik. Doteraz si spomínam ako sa relatívne plné priestory Domu umenia postupne vyľudňovali. Ľudia boli rozčarovaní, nedokázali zniesť meditatívne tempo filmu a keď bolo občas ťaživé mlčanie postáv prerušené nejakým (maďarským) slovom, tak sa v sále vždy ozýval smiech. Diváci sa očividne nestotožnili s Tarrovými vyjadrovacími prostriedkami. Pri týchto reakciách som si nemohol nespomenúť na Nietzscheho Zarathustru, ktorého tézu o smrti Boha dav víta podobným výsmechom. Nietzscheho smrť (morálneho) Boha neznamená len oslobodenie človeka od vlády rigidnej morálky, ale zároveň pred človeka kladie obrovský otáznik: čo ďalej vo svete bez Boha? Nietzscheho prorocké vízie potom vyjadrujú nádej v človeka, nádej v tvorbu nových hodnôt, ktoré staré nahradia, ale vyjadrujú zároveň obavy, aby človek neupadol do bezmyšlienkovitej pohodlnosti, lenivosti a automatizmu (metafora Posledného človeka). Béla Tarr ukazuje, že človek po smrti Boha; po nastolení nihilizmu nedokázal nájsť cestu von a zblúdil. V symbolickom filmovom proroctve sa tak bezvýhradne prikláňa k naplneniu Nietzscheho najhlbších obáv. Film nepotrebuje dialógy, obraz prehovára k divákovi sám o sebe. Tarr nás zavaľuje atmosférou beznádeje a zúfalstva. Donekonečna sa opakujúce úkony hlavných postáv (a s tým korešpondujúca monotónna hudba), prázdne pohľady, absolútna absencia úsmevu, pustota krajiny, tma - symboly aj keď možno na prvý pohľad nečitateľné - v divákovi vyvolávajú hlboké znepokojenie. Na konci filmu neprichádza žiadne vyslobodenie z tejto bezútešnosti, žiadna katarzia, žiadna iskra nádeje, žiadny náznak vyviazania sa postáv z bludného kruhu ničoty. Tarrov minimalizmus je dovedený až do krajnosti a svoju silu čerpá aj z výkonov hercov a statickej kamery, ktorá ženie autenticitu celého prejavu do nevídaných rozmerov. Tarr stvoril samostatný vesmír - pustú planétu - z ktorej sa vytratil všetok život a ostali len telá ovládané každodenným tlakom holej nutnosti. Ľudský údel sa tu napĺňa v tej najdesivejšej a najkrutejšej podobe. (01.09.2012)