Saturnin

Saturnin podle mě potřebuje obě formy zpracování. Film oceníte, když se chcete večer dobře pobavit s přáteli, ale ti, kdo četli knihu, v něm některé scény musejí nutně postrádat a proto je zase (např. na nedělní dopoledne) lepší seriál. Nejlepší scény: Tréninková stěna, bourání trafiky a čekání v nemocnici. (19.10.2011)

Zbožňuju knižní předlohu, klasika, kult, je mojí oblíbenou prázdninovou četbou, i sranda může být inteligentní, mám moc ráda suchej anglickej humor :-). Havelku pro jeho až chorobnou zabředlost ve dvacátých letech minulýho století nemusím, lehce mě z jeho ulíznuté osoby mrazí, nicméně, role v tomto seriálu mu sedla výborně. Ovšem Vízner a Synková jsou nepřekonatelní, "host-do-do-mu... Bůůůh do-do-mu!" :-D Zkrátka se povedlo knížečku zpracovat velmi na úrovni. (04.05.2010)

Donedávna jsem byl Saturninem zcela nepoznamenán, až před týdnem jsem se k němu dostal úplnou oklikou při luštění jedné "hádanky". Obsah mě docela zaujal, tak jsem si dnes pustil tento čtyřdílný seriál. Bylo to docela příjemné, nenáročné pokoukání. Nicméně jsem čekal o něco větší porci komických situací a vyšší stupeň ironie/sarkasmu. Chvílemi byl příběh až moc suchý. Každopádně musím ocenit výpravu - dobové kostýmy, automobily apod. byly oku lahodící. (05.10.2015)

Vždycky jsem si myslela, že jakýkoli pokus o zfilmování „Saturnina“ musí nutně skončit naprostým debaklem, že pohyblivé obrázky prostě nemají na to, aby zachytily půvabnou atmosféru mně velice blízké knížky pana Jirotky - a je úžasné, že jsem NEMĚLA pravdu. Prakticky všechny postavy, které zde vystupují, se značně liší od mých původních představ, ale to vůbec nevadí: Bez výjimky jsou velmi osobité a originální - a naprosto přesně zapadají do děje. Čtyřdílný seriál mám raději nežli film, který díky vystřižení některých scén přece jen působí trochu roztříštěným dojmem. (16.12.2008)

Nelíbí se mi tahle verze, protože připomíná spíše rozhlasovou hru. Ano, příjemně starosvětskou, ale rozhlasovou. Všechny vtipy jsou bez ladu a skladu odvyprávěny. Chybí tomu inscenační nápad, převedení slovních vtipů do obrazových. Už jen ten začátek - představte si, jak by jinak vypadala úvodní scéna, kdybychom ve velkém detailu viděli tvář doktora, na níž občas přistane šlehačka, a on naprosto vážně vypráví svou o koblihách. A jak kamera odjíždí, vidíme v celku, jak celá kavárna spolu bojuje a svádí šlehačkovo-koblihovou bitvu. Prostě se na to sice příjemně dívá, ale vtipy jsou zabité, občas dokonce stokrát zopakované, aby je pochopil i největší blbec (ví Bůh-výbuch), a jedinými pozitivy jsou dokonalý Vízner a ke konci setapouch. (01.01.2016)