Ztracené město Z

/ Subjektivně asi čtyřhodinový film, zbytečně (nebo možná nevyhnutelně, přičemž o to šíleněji pak působí snaha z toho vydolovat film) rozsekaný na několik částí, které samy o sobě nejsou zdaleka tak naplňující, abych je musel vidět všechny a celé. Nenechte se zmýlit, Charlie Hunman je ultimátní frajer a velká škoda, že po tomhle roce si už v ničem dlouho nezahraje, na druhé straně zase Sienna Miller potvrzuje, že ji nemiluji jen tak pro nic za nic - ani jejich výkony a působivá režie uvnitř džungle ale nestačily na to, aby tenhle film spasily od sebe samotného. Přitom dobrodružství to mohlo být opravdu pěkné. Škoda ho. 6/10 (05.07.2017)

Pár nápadů dobrých (zoufalá žena odcházející do pomyslné džungle; ohně v osadě domorodců, symbolizující nedostižné "Zlaté město" i zkázu v rámci posedlosti), vizuál super, herci taky, atraktivní prostředí i příběh. No... a potom nesouznění. Příběhy o mysteriéznosti, ba až mystičnosti džungle mě lákaj, ale mam představy o podstatně větší působivosti - sorry. Životopis Percyho Fawcetta je navzdory dobrodružnému tématu suchopárný, nevyhnutelně přeskakuje celé epizody a pomáhá si repetitivními doslovnými zkratkami, což sice možná vykresluje obtížnost, nejasnost a nevděčnost hrdinova cíle, ale jako diváka mě to chvílemi uspávalo. Největší mínus je ovšem ten, že ze mně film nedokázal vydolovat žádnou emoci (což se třeba Prvnímu člověku povedlo náramně). Znovu už do téhle džungle asi nechci, přestože si ji člověk druhý den nepamatuje. (01.01.2021)

Bylo by to za čisté čtyři a možná bych uvažoval i o plném bodování, kdyby si film odpustil pár dialogů hodících se spíše do přednášek o politické korektnosti na úsvitu 21. století než do prostředí o 100 let staršího. Percy Fawcett byl sice znám tím, že s domorodci jednal mírně a respektem, ale rozhodně nevedl řeči zpohodlnělého intelektuála naší doby, který se džungli přiblíží nejvíce skrze obrazovku svého HD televizoru. Film si také události poněkud upravuje v zájmu autorova pohledu (např. poslední výpravy se účastnili tři muži, kromě Fawcetta a jeho syna ještě Raleigh Rimell, který ve filmu vůbec není zmíněn). Když se přes toto přenesu, stále The Lost City of Z zvládá být tou pravou dobrodružnou podívanou ze staré školy (tedy nezkaženou popkornovým Indijána Džounsem) o zaplňování bílých míst na mapě a pátrání po neznámém. Doma mám starou knihu ABC cestovatelů, mořeplavců, objevitelů a během čtení o výpravách a dobrodružstvích známých i téměř neznámých mužů, kteří v průběhu tří tisíc let přispěli k poznání našeho světa, jsem zažíval stejné pocity jako u tohoto filmu. Jeho nejsilnějšími stránkami jsou prvotřídní hudba, vytříbená kamera, atmosféra a dobří herci (Patizón má ode mne opravdu palec nahoru). Je skutečně škoda, že podobných filmů vzniká takové minimum. Ještě jedno musím filmu přiznat, opět mi připomněl dle mého vůbec nejlepšího zástupce tohoto žánru, a to zde již uživatelem DaVid'82 zmíněné Měsíční hory. (18.08.2017)

Snímka má veľmi vydarený nástup a tak vás drží napnutých od samého začiatku až do konca. Keď sa bavíme o začiatku a konci, musím sa pozastaviť u práce s časom a jeho plynutím. Dlho som nevidel tak dobre vyvážený film. Príbeh mapuje takmer tridsať rokov života anglického dobrodruha, ktorý je len tak mimochodom v podaní Charlie Hunnama úplne famózny. Tridsať rokov je ťažké vtesnať do filmu, aby vám ako divákovi nebolo zatajené množstvo faktov, ktoré môžu značne meniť vyznenie postavy a samotného príbehu. Ale Stratené mesto Z si s týmto problémom poradilo veľmi skúsene. Scény plynule prechádzajú z jedného roka do druhého, Londýn strieda Amazóniu, smokingy striedajú bedrové rúška, skrátka strih, réžia a scenár na jednotku. Vo filme si môžete nájsť veľmi veľa tém a tak ich postupne nachádzate a zase opúšťate rovnako tak, ako hlavný hrdina prechádza neprebádanou džungľou. (13.03.2020)

Film, ktorý má spoločného viac s Herzogovými eposmi o posadnutosti uprostred džungle a prekvapivo s tohtoročným Mlčaním, ako s akčnými, kvázi exotickými hollywoodskymi dobrodružstvami. Grayov scenár ide proti klasickej dramaturgickej výstavbe, založenej na gradácii a nesnaží sa strhnúť dejom, ale pohltiť atmosférou a hĺbkou toho, že prostredníctvom jeho filmu začneme premýšľať nad našou civilizáciou. Kto je v rámci vývoja ľudstva tým konečným zetkom, necháva na divákovi a po filme o tom môžete filozofovať, koľko chcete. Ale radšej sa vyberte do džungle a pokiaľ tam okrem krokodílov a hadov nikoho nestretnete, určite spoznáte samých seba a aj svet viac, ako pri monotónnom mestskom živote. (24.04.2017)