Mary a Max

Ten film je na jednu stranu krásnej a námětem víc než zajímavej, na stranu druhou ale už je dalece za hranou toho, s čim dokážu mít spojený jen pozitivní pocity - předevšim je (aspoň pro mě) mimořádně znepokojující a nepříjemnej. Je vlastně hrozně frustrující sledovat všechnu tu špínu, šeď, zmar a bezvýchodnost, je hrozně frustrující sledovat osudy všech těch poškozenejch lidí, kde každej je svym způsobem psychicky znásilněnej a zmrzačenej a tak neustále ubližuje i všem kolem sebe, a kde divák (nebo aspoň já) nevědomky furt doufá v nějakej zvrat, ale ten (stejně jako v životě) přichází jen těžko. Ten film tak teda uplácává takovou kouli hnusu, špíny, zmaru a zoufalství, společně s krásnejma a hlubokejma lidskejma citama, s touhou po lásce a přátelství, s krásnou animací, silnym a dobře napsanym příběhem a skvěle padnoucim soundtrackem, a tenhleten ulepenej polosmradlavej slepenec hodí divákovi do ksichtu - ať si s tim ňák poradí. Pro někoho to sice může bejt jen krásnej zážitek, a zrovna u tohodle filmu opravdu věřim, že tisíc lidí na tom osloví tisíc jinejch věcí, ale pro mě to sledování bylo celou dobu trvajícim balancovánim na hraně mezi depresí a nadějí nebo snad radostí z krásnejch momentů nebo zajímavý formy (originální animace, potlačení barev a celková nálada, pohyb dějem jen prostřednictvím dopisů Mary a Maxe nebo případně vypravěčem...). Film je to na každej pád zajímavej, mimořádně silnej a zážitek z něj mám naprosto jedinečnej a doznívající i spoustu dní po zhlídnutí. Co mi ale nesedlo, byť to ve výsledku do celkový tý atmosféry filmu asi docela pasuje, byly ty podivuhodně častý fekální humory (nebo aspoň fekální motivy) - často mi přišlo, že jsou prostě jenom zbytečný, jenom navíc. Co mě naopak bavilo moc, to byl nekonečnej sled všech možnejch a hlavně nemožnejch bizarností a abusrdit, kterejma byl celej film vlastně prošpikovanej (zabití toho pouličního umělce klimatizací, naložení s výhrou v loterii, Overeaters Anonymous a jejich "God hates fat people", čokoládový hot dogy nebo třeba celá dějová linie se sousedkou Ivy...), a netradiční je vlastně i ten jejich korespondenční vzath - jestli se dá označit za přátelství, tak jen proto, že pro to nemáme lepší slovo. Každopádně metodou frustrační kompozice sestávající z prvků očekávání a prvků zklamání se dostaneme až na konec filmu, kde navzdory všemu přece jen nějaký to Slunce vysvitne - a klobouk dolů, ten konec je skvělej a je všechno, jen ne přeslazenym hepáčem nebo kýčovitou moralitkou. (11.11.2016)

Milá hořkosladká komedie, která si podmaní snad každého. Přestože se v podstatě celý děj posouvá jen pomocí voiceoverů čtenými dopisy, graduje neskutečně a nabízí hotový dramatický veletoč. Výbornou animaci podtrhuje parádně sestavený soundtrack (už úvodní scéna se skladbou Perpetuum Mobile je geniální). (20.02.2017)

Kdo nemá rád tenhle film, nikdy neviděl tenhle film! Kdybych měl tu možnost před oněmi 8 lety stát na premiéře na festivalu v Sundance, byl bych s radostí tou osobou, která by zapříčinila samotný dlouhý standing ovation. Dojemný, smutný, dechberoucí i vtipný. Předobraz trpké skutečnosti osudů těch, kterým život nepřipravil zrovna jednoduchou cestu. I tak se ale našli dva jedinci, kteří se obeznámením toho druhého se svou nepřízní osudu dostali v životě toho, co jim doposud nejvíce scházelo - porozumění a pochopení. Jeden obrovský palec a jedna obrovská slza, která na mém líci ještě nějakou tu chvíli zůstane! (06.04.2017)

Skvěle depresivní ale i veselý animák (23.09.2009)

Je až příliš snadné srovnávat Mary and Max s animovanou tvorbou Tima Burtona. Elliot se hojně nechal inspirovat (např. barevné škálování New Yorku a Melbourne), ale své vizuální skopičinky nabízí v takovém tempu a kadenci, že mistra mnohonásobně překonává. Roztomilý, zároveň depresivní až infantilní (ano tohle vše se najde) příběh plný bizarních postaviček s efektní výtvarnou stránkou. Takhle má vypadat animák pro starší a pokročilé. Btw: Hoffmana jsem teda vůbec podle hlasu neidentifikoval. 80 % (07.11.2009)

Tento humorný animovaný snímek o přátelství dvou "lůzrů" mě naprosto uchvátil a já vyšla z kina s pocitem velmi dobře investovaných pěti euro. Samotná animace je neuvěřitelně vtipná a když se do toho přidá výmluvný vypravěč, nezůstanou vaše bránice a mimické svaly dlouho v klidu... Smutné osudy ve vás však občas probudí pocity lítosti nad těmito dvěma ztracenými existencemi, a to nemluvím o závěru, kdy jsem tak tak držela slzné kanálky na uzdě... (27.11.2009)

Tento film mi přišel k chuti v me pochmurne naladě, navic ma velice dobrý konec :) (09.12.2009)

Dokonalý animák, který se tváří jako perfektní komedie, ale zvrhne se k pořádnému, vtipem pojatému, dramatu. Obrazové pojetí doslova miluji. "Vzdejme hold Elliotovi a volejme sláva." (11.03.2010)

Co napsat? Příběh dvou odlišných a odlišně pošahaných lidí nikterak objevný není, takže z filmu nejvíc zaujme vcelku zajímavá animace, která se ale až příliš topí v odstínech depresivně deskriptivní šedé. Celkově film ale dost často tápal, jako by tvůrci nevěděli na kterou misku vah přisýpat ingredience. Těch několik náznaků vtipů je na komedii málo, ale zase dost na to, aby působily jako rušivý element pro nějaké vážnější drama. Stejně tak animace je místy velice dobrá, aby se pak každou chvíli záběr opakovaně přibližoval obnažené zadnici Maxe Horowitze (který snad musel být modelován podle Jiřího Paroubka). A takto polovičatých věcí je ve filmu většina, pročež mi nezbývá než udělit jen průměrné hodnocení. (17.01.2011)

No comment - zkrátka 100% :-D (20.06.2011)

Výborný animák, v nimž se sice hlavní postavy utápí v melancholii, depresích a také sebevražedných sklonech. Přesto to pro mě byla maximálně příjemně strávená hodinka a půl, jelikož detaily, s kterými si tvůrci pohráli pro mě byli příjemnou zábavou i pastvou pro oči. Aby zdůraznili náladu a postoje hlavních postav - pohrávali si s barevně laděným prostředím, které se při určitých událostech razantně mění a jejich humor, který byl místy prošpikován dvojsmysly, černým humorem, tak také úsměvnými narážkami je téměř v každé minutě:) Čeho jsem si hned od začátku všimla, byla vynikající hudba, kterou zkomponoval zkušený Dale Cornelius. Přestože nejsem zrovna fanoušek "plastelínových filmů", věřím, že hraný film v tomto případě by neměl takový úspěch, jako v tomto provedení. (09.07.2011)

Skvělý animátor a režisér Adam Elliot,který si už doma vystavil svého Oscara za nejlepší krátkometrážní film,servíruje tentokrát svůj první celovečerní film.Je to zvláštní příběh,zvláštně vizuálně pojatý i zvláštně animovaný.A přitom je vlastně úplně obyčejný.Na vztahu dvou,věkově rozdílných lidí,se dotýká všech možných témat ze života a věru celý tento svět je morbidní a depresivní,jak jen být může.A taky místy až mrazivě realistický.Celý příběh je opravdu velmi dojemný a černý humor,který je zde všudypřítomný ,dokresluje tu patřičnou atmosféru.Na tenhle filmeček musí být ta správná nálada a proto nesedne každému.A samozřejmě není určen dětem,asi by je ani nebavil.Celý svět mě zvláštní poetikou a vypravěčem připoměl příběh"Amélie z Montmartru".Nutno podotknout,že vypravěč mě chvílemi trochu rušil a pro vyniknutí některých scén,mohl více mlčet.To byla pro mě jediná slabina jinak skvělého a jednoduchými emocemi napěchovaného filmu,který je opravdu vyjímečný a pokud je člověk správně naladěn(a ví,na co se bude dívat),velmi si to užije.Dávám plastelínových 90% a plesk. (14.08.2011)

Nadherný a emociální film. O lásce, pochopení o tom jak je život těžký. To, že film byl natočený podle skutečné údalosti mě překvapilo, ale i utvrdilo v tom, že na světě mohou být i velmi neobvyklá a věrná přátelství... (25.07.2012)

Přátelství, které započalo nevinné dítko ve věku osmi let, které vydrželo roky a roky. Ti dva se nikdy neviděli a přesto toho měli tolik společného. Animovaný film, který závažností témat, kterými se zabývá překoná mnoho srdce rvoucích dramat. Tento film mě naprosto uchvátil. Nejen tím, že skvělým způsobem otevírá vrátka do prožívání lidí s aspergerovým sydromem, ale dá se říci vším. Animace, která na první pohled není nijak přenádherná, je pro film perfektní. Ani nevím jak krátce a výstižně film popsat, myslím si, že jakékoliv popisy děje budou ve srovnání s tm co film nabízí absolutně bezobsažné. Adame Elliote - před vašám filmem smekám klobouk - jde dle mého názoru o mistrovské dílo a velice mě těší, že nejsem jeden z málo kdo film vidí stejně, podle hodnocení a komentářů, které zde vidím. (06.06.2013)

Skvělé. Brilantní ztvárnění dnešního světa. (21.02.2014)

Jako jsou někteří tvorové oškliví, až jsou hezcí, tak tihle dva jsou tak oškliví, až jsou doopravdy oškliví. A to se jen tak nevidí. Zato hlavní hrdina vyhrávající v loterii, to se vidí často, tedy jako myslím ve filmech. Zajímavé je, že to většinou není žádný milionář (tedy než vyhraje), spíš by se na něj hodilo označení ztroskotanec. A když vezmeme příklad nejznámějšího českého výherce v sazce – toho bezdomovce, co shrábnul 30 miliónů – vychází nám z toho, že štěstěna si doopravdy vybírá lidi na dně společnosti (a když tam nikoho nenajde, jde se podívat jinam, třeba na okraj společnosti). Tak to mi otevřelo oči, už vím, proč furt nic, i když sázím sportku spoustu let! Nejdřív se musím dostat na to dno a pak se štěstěně neustále stavět nenápadně do cesty. Tákže, kdo chce moje peníze, sbírku figurek z lídlu, auto, kolo, byt a dva svázané ročníky časopisu "Můj čas na kafíčko", ať mi napíše do pošty! Taky hned v pondělí oznámím zaměstnavateli, že pro něj odteď pracuju zadarmo! (10.03.2018)

Možná by si tak hezké téma zasloužilo přece jen více péče, hlavně pokud jde o dynamiku vyprávění...Přece jen, když vám vypravěčův hlas celou dobu monotónně ševelí do ucha...tak až vás málem uspí... (20.10.2018)

Jedním slovem úžasné, nádherný příběh-spíše pro dospělé diváky, překrásná hudba a výstižný kontrast barev. Opravdu, takovýto originální animovaný a přitom dospělý animak jsem už dlouho neviděl. ;) (27.10.2009)

Velmi smutný animák o dvou osudech lidí, kteří si budou psát své životní trable. Pěkná hudba, vtipné momenty a každý si z toho něco odnese :) (27.04.2010)

Brutalitka naozaj! (29.12.2010)