Jasná hvězda

I když je Fanny Brawneová (Abbie Cornish) veskrze praktická mladá dívka (její největší zálibou je vyšívání volánových límců), z nějakého důvodu ji učaruje muž vskutku nepraktický - mladý básník John Keats (Ben Whishaw). Ač Fanny poezii nerozumí ani co by se za nehet vešlo, díky svému milému začne více číst a do tajů poezie začne pronikat. Jenže mladé lásce se stále staví něco do cesty - ať už Keatsův blízký přítel, pan Brown (Paul Schneider), nebo Keatsova nemoc ... Z první hodiny filmu jsem byl docela nadšenej, výborné prostředí (Anglie, počátek devatenáctého století), výborné kostýmy (nominace na Oskara) a docela zajímavě rozehraná zápletka. Jenže pak se děj jakoby zastavil a druhá hodinka filmu mi přišla nekonečná (a vcelku o ničem) - Fanny stále řeší své pocity, Keats pochrmlává a pan Brown je pořád stejně otravnej. Takže s hodnocením zůstávám někde na půl cesty - ani špatný, ale ani nikterak úžasný film ... (19.04.2010)

(V komentári sa nachádza spoiler. Ten sa ale nachádza aj v obsahu tu, na csfd...) Zvláštny film. O čom vlastne bol? To ani srnky netušia. Spisovateľ a čierna ovca sa do seba zamilujú-chvíľami sa riešia nepodstatné hlúposti len preto, aby vznikali nejaké dejové zvraty a charakterové citové výlevy a aby Abbie Cornish mohla vykrikovať a získať za to Oscarovú nomináciu, ktorú aj tak nezíska, vzhľadom na to, že jej výkon nebol natoľko presvedčivý a má aj obrovskú konkurenciu-a potom on dostane smrteľnú chorobu odíde a zomrie. Keď vám toto stačí na dobrý film, tak prosím, ale ja teda rozhodne chcem niečo viac... (31.01.2010)

Krásná kamera. Campionová obrazy umí. Snad jen zamilovaná Fanny by nemusela být co scénu v jiných šatech. Příběh věčné lásky je to vlastně tuctový (anebo už cyničtím?), na jeho pozadí však tím spíš vynikne nádhera Keatsových veršů. Škoda, že ve středu téměř nedějového vyprávění stojí více ona se svou vášní než on a poezie. Výsledkem je nuda. Hrdinčin vzpurný individualismus navíc pramálo odpovídá počátku 19. století. V tehdejších pevně daných společenských hranicích by nebyl možný, zdá se mi spíš říznutý duchem 60. let 20. století. Na druhou stranu je potěšitelné , že se básníkův přítel pan Brown ujme odpovědnosti za nemanželského syna a že sám Keats miluje svou Fanny natolik, že se s ní odmítne milovat vědom si možných následků. Místy tedy filmem, který se jinak - až příliš - soustředí na krásnu záběrů a slov, prosvitne i krása charakterů. (14.07.2010)

Tento příběh by si opravdu zasloužil být pojat poněkud dynamičtěji, tvůrci mu, kdyby chtěli, mohli vytvořit velice silnou atmosféru... ale nestalo se tak, alespoň podle mě ne. Jediná postava mi nebyla sympatická (jen švadlenčina matka byla moc milá, že se na to všechno dokázala s takovým pochopením celou dobu koukat), ve filmu bylo neuvěřitelně moc tichých (= hluchých :)) míst a i závěř zklamal, čekala jsem alespoň nějakou pointu... Hodně slabé 3* (03.04.2010)

Poklidné, zčásti proustovsky laděné vyprávění, avšak bez Proustova šarmu a nadhledu, a z části hemingwayovské, avšak bez Hemingwayova vypravěčského talentu... K tomu citace z Jana Zábrany (Celý život 2, str. 944): "Cremieux ve studii o Proustovi říká, že Proust nechtěl své hrdiny zachycovat v mimořádných, vypjatých situacích, protože se domníval, že tyto situace je zkreslují. Což je pravý opak toho, co si myslel Hemingway, který věřil, že právě z chování lidí v "okamžicích pravdy", v situacích krize, kdy se rozhoduje o životě a smrti, lze líp než z čehokoli jiného poznat, co jsou zač". (08.04.2016)