Slunečnice

Dumám, proč je tenhle film tak krásný zážitek. Jedná se o tklivý příběh ze života manželů, jimž jejich vztah totálně podělá válka. Téma samo o sobě by bylo dost dobré, dobrá režie, dobrá hudba, dobrý Mastroianni a vynikající Lorenová. A záverečná scéna, v níž si bývalí partneři vše poví pohledem, je ještě o stupínek kvalitnější než oční pokec Girardotové a Ventury ve filmu Facka. A to už je co říci. (10.03.2012)

De Sica v tom poznat je, ale tak nějak okleštěně, jako by už to nejlepší měl za sebou a tohle je vrchol toho, co v téhle fázi života a tvorby je schopný natočit. Nemůžu to sice pořádně posoudit, jelikož jsem se u De Sicy nedostal k novějšímu filmu než k Včera, dnes a zítra a už tam jsem měl určité výhrady, ale tady mi přišlo, že se projevily ještě víc a na základě toho si o tom filmu myslím to, co si o něm myslím. Samotný příběh potenciál má a vedený je docela dobře, od začátku až do konce, ale nic silnějšího to ve mě nezanechalo a hlavně to celé jen vypráví víceméně jednoduchý příběh a nic navíc to nenabízí. Přitom od De Sicy jsem na to víc právě zvyklý, protože to něco navíc má zatím snad každý jeho film, který jsem zatím viděl. Jak Horalka, tak i Umberto D., Zloději kol nebo třeba i Střecha. Tohle má jen ten příběh, na kterém mě sice bavilo lehké tajemno v něm, ale i tak mi nestačí k plnohodnotnému zážitku. Nejvíc si z toho asi stejně budu pamatovat (mimo ten mysteriózní prvek) samotný závěr a scénu s několika zelenými kopci posetými neoznačenými hroby, protože tahle scéna mě z celého filmu dostala nejvíc. Silné 3* (09.03.2023)

Silný námět svým tragickým příběhem připomene Leanův epos Doktor Živago, ke kterému ale Slunečnici chybí formát. Výtečná hudba vypráví víc než (v druhém dabingu od Cinemaxu hrozné) dialogy, připomněla mi sérii filmů o Angelice i toho Živaga. Rozpitvávaný začátek neodpovídá svižnosti vyprávění v závěru a tahle dvourychlost způsobila, že mi tu buď něco přebývalo, nebo hodně chybělo. Chtěl bych to jednou vidět s původním dabingem (Dabingové studio ČST Praha 1974). (25.03.2012)

Tragédia manželov na pozadí 2. svetovej vojny. Nie celkom reálny príbeh, ale vynikajúce herecké výkony Sophie Loren a Marcella Mastroianniho. Mám rada ich taliansku mentalitu s prehnanou gestikuláciou a emotívnymi, tragikomickými prvkami. Dala som sa strhnúť dejom viac ako je to u mna obvyklé, a Sophiinu bolesť, ktorou sa priam zadúšala, keď konečne našla po rokoch hľadania svojho manžela v Rusku - s novou rodinou a dieťaťom - som cítila tak intenzívne, že som nedokázala zastaviť slzy. (30.11.2009)

Sophia Loren a Marcello Mastroianni v nemilosrdné katarzi pravdy. S tebou i bez tebe. Dávno tomu jest. Byli láskou potřísněni, krátce svoji, úsměvy líbánek za slzy války vyměnili. Teď sama osamělá v ruce jeho fotografii svírá - mrtvý nebo živý, válka je rozdělila. Přiznání lásky v karafě touhy, kterou naplnili, byť jen na okamžik. Jejich rty již nebudou se líbat více, svou lásku odložili do truhlice, zůstala tam kdesi v dáli, stejně jako posetá pole, plně zalité, sličně zlatavé slunečnice. Máme důvod mlčet a sbohem dát, všechno před tím hezké si zachovat. Přemoci slzy přítomných myšlenek - již není čas. Na kolejích čeká smutné to loučení, smířit se s pohledem, se špetkou citu v srdci, který bude navždy v nás. Vzpomínky zůstanou, nevyblednou, nerozplynou se s ubíhající krajinou. (28.06.2015)