Prokletý klub

Nemam moc rád sportovní filmy, kde se dohromady míchaj archivní záběry ze skutečnejch zápasů a do toho občas nějakej detail na herce, který předstíraj, že uměj hrát fotbal. Zejména ten obtloustlej, kudrnatej zrzoun, co hrál Bremnera, byl teda ukázkovej drnokop. Tady se naštěstí odehrává děj hlavně v zákulisí. Na hřiště se moc často nepodíváme. Jinak na celym filmu se mi nejvíc líbila scéna, kdy si jeden borec dával asi tak 5 minut před začátkem utkání v šatně cigáro. (05.02.2011)

Fotbalovému fanouškovi plesá srdce radostí. Filmů s fotbalovou tématikou totiž nevzniká mnoho a ještě méně jich je kvalitních. Naštěstí mezi ně patří i tenhle zeširoka uchopený příběh legendy jako je Brian Clough (a také Petera Taylora a Dona Revieho), který potěší upřímností, skvělým obsazením a prostředím, které nás vrací o 40 let zpátky. Středobodem je právě velkohubý charismatický trenér, který diváka dokáže neustále bavit. Z tvrdých utkání není bohužel ukázáno příliš, ale nevadí to, protože tu jde o něco jiného. O celé tehdejší chápání fotbalu, úspěchů i jedno obrovské ego, které jednou muselo narazit. PS: většina tu předhazuje Mourinha, ale vždyť ani není Cloughovi podobný tak, jak tvrdíte. Mourinho jedná s maximální možnou vypočítavostí a taktikou, provokuje a přenáší tlak z hráčů na sebe. Tam kde Mourinho ví co dělá, tam Clough narážel na své ego a nepromyšlené jednání. (08.09.2010)

Mám strašně rád sportovní dramata, která jsou podle skutečných událostí. A když se to týká ještě fotbalu, je z toho film must see. Prokletý klub je film, který se tváří úplně nekomerčně, na nic si nehraje, ale má v sobě naprostou geniálnost. A v tom je pro mě rozhodně pětihvězdičkový. Pojednává o trenérské éře Briana Cloughe, jeho nevídané úspěchy a neúspěchy. Byl to člověk velmi ambiciózní, za vším, co řekl, si vždy stál a s nikým se nesral. Prostě to tady musím napsat, ač je to tu zmiňováno už asi stokrát. Brian byl člověk, který je neskutečně podobný Josému Mourinhovi - vždy si prosadí své a nebere si žádné servítky se soupeři. A v podání Michaela Sheena to byl velevýkon, který na mě zapůsobil neskutečně a ještě dnes si vybavuji jeho kolikrát arogantní chování, které dokázal vyjádřit jak slovy, tak mimikou. Ten člověk chtěl hrát skutečný fotbal, a né žádné divadelní představení, jak to můžeme vidět dnes takřka v každém zápase. A samotní fotbalisté k němu měli úctu a to prokazovali i na hřišti, kde hráli a neváleli se po zemi. Je to výjmečné drama. (09.09.2011)

Ako tu už viackrát zaznelo... nie je to ten klasický športový štýl prevedenia danej témy. Damned United zobrazuje zákulisie a sústredí sa na nevraživosť medzi Derby County a Leeds United... ako to vlastne bolo, samozrejme následne rozuzlenie. Na môj vkus mi to neprišlo nijako obzvlášť úžasne, ale tak celkový dojem, herecké prevedenie a blízky vzťah k danej téme mi nedovolí inak ako 7/10 (07.09.2009)

Čekejte hereckého chameleona Michaela Sheena, nečekejte ohňostroj vtipu a třeskuté zábavy. The Damned United je atraktivní pohled do zákulisí klubů anglických fotbalových soutěží na přelomu 60. a 70.let (teď by to cigáro po vystoupení z autobusu asi neprošlo), jenž ukazuje, že stejná ctižádost a ambicióznost, co stojí za vznícením ohňů úspěchů, může jejího majitele šeredně spálit. To pak tréňa třeba nesejme tlak z hráčů a oni sejmou jeho.. Docela nechápu, že se od literární předlohy i filmu distancovala Cloughova rodina, v mých očích mu byla Hooperovým snímkem vyjádřena pocta. Spíš by se měli ošívat fandové Leedsu, ale ti teď mají jiné starosti.. (27.07.2015)