Prorok

Jacques Audiard sáhl nejen francouzské společnosti na hodně citlivé místo. Epicky rozmáchlý kriminální thriller s výrazným sociálním přesahem vypráví příběh devatenáctiletého mladíka Malika, který přichází do francouzského vězení a napříč několika etnických skupin a vyskytujících se překážek se stává ideálním nástrojem a prostředníkem zločineckých plánů. I když zpočátku neumí číst ani psát a venku na něho nikdo nečeká (rodina je pro něj neznámým pojmem), vybuduje si pevné, místy však stále vrtkavé postavení. Kontrapunktem k hrdinově vzestupu je sestup stárnoucího bosse korsické mafie, který se přirozeným během věcí stává řadovým vězněm, bezmocně sledujícím fakt, že už nic není a nebude jako dřív. Režisér je v Malikově vzestupu trpělivý, bravurně si zahrává s očekáváním, prostředí věznice zase líčí se všemi surovými detaily a od násilných scén si rozhodně nedrží odstup. A to je jenom dobře. Přesto Prorok nestrhne. Maximálně tak výpovědní hodnotou, ale samotným vyprávěním bez vnitřního náboje nikoliv. A to i přesto, jak je technicky, herecky i tematicky nadprůměrný. Výsledek je nesoudržný a mlhavý a u hlavního hrdiny, sic nesleze z plátna, stejně pořádně nevíme (nepochopíme), co je vlastně zač. 70% (14.07.2010)

Delší, ale zato přesvědčivá kriminálka o jednom arabském gaunerovi, který se svou pílí dokázal vypracovat ze suterénu až do první francouzské kriminální ligy. Film je ve své podstatě naprosto dokonalý, jen mu trošku ubližuje stopáž, těch scén ve kterých o něco jde je prostě trošku míň než třeba u Veřejného nepřítele č. 1. (05.03.2012)

Jeden z horkých kandidátů na největší filmový zážitek roku, který u mě přebíjí i velmi slavné mafiánské ságy minulosti. Jde o nekašírovanou sondu do dnešního francouzského podsvětí, kde ruční kamera, výběr prostředí a herců zprostředkovává maximálně autentický ponor do světa zlodějíčků, kšeftařů všeho druhu a pašeráků drog v dnešní multikulturní Francii. Francouzské, korsické, arabské a italské gangy tu soupeří o místo na slunci. Snímek líčí vzestup jednoho drobného delikventa z pařížského předměstí, který se dostane do vězení a díky službičkám zkušenějšímu mafiánovi buduje vlastní pozici a stoupá na žebříčku ve světě galerky. Prakticky každý moment filmu jsem měl pocit věrohodnosti a neměl jsem problém s logikou viděného děje, což se mi stává jen zřídka. Věznice je v podání Jacquese Audiarda krajně nevlídné místo k životu a pohled na příslušníky podsvětí je prost nějaké vznešenosti a mytologie typické pro americké mafiánské ságy. Film má nicméně jednu vadu, není tak vstřícný vůči divákům, takže je někdy docela složité orientovat se v množství postav s typicky středomořskými snědými rysy a stejně tak v jejich motivaci. Celkový dojem: 95 %. Hlavní předností Audiardova filmu je vedle zmíněné autenticity i psychologie postav. Nejde zkrátka jen o typy, jako je tomu např. u Tarantina. (01.02.2010)

Žiaľ od sľubovanej väzenskej drámy to malo trochu ďalej, než bolo sľubované. Stopáž pridlhá a často som mal pocit, že do príbehu sa s pochopením vcíti oveľa viac rodený Francúz, než akýkoľvek cudzinec. Vlastne aj situácia dnešného francúzskeho národného povedomia pekne vykresľuje otázka na Malika, ktorý je jeho materinský jazyk, arabský alebo francúzsky, na čo sám s údivom hovorí, ja ani neviem, asi oba naraz... V porovnaní s filmami z podobného prostredia natočených v rovnakom čase (Cela 211, Vykúpenie z väzenia...) mi to príde len priemerné. (27.12.2015)

Prorok ze začátku připomene jiný francouzský majstrštyk, a to Mezi zdmi. Nesmlouvavá realita vězeňského prostředí je zachycena s neuvěřitelnou autenticitou. Snad i proto nás Audiard protáhne kdejakou vězeňskou rutinou. Až když se zdá, že Prorok bude především ostrou sociální kritikou vězeňské instituce, kde člověk nemá na vybranou, tak tvůrci nerušeně přehodí výhybku a nabídnou to nejlepší ze Scorseseho. Je fascinující, jak prolnutí obou světů působí klidně a harmonicky. Sám jsem si to uvědomil až při závěrečných titulcích. Prorok sedí současně na dvou židlích a v tom tkví jeho síla. Problém však nastává až v samotných antihrdinech, ale to už je u gangsterských filmů koloritem. Ani zde bychom nezavadili o aspoň jednu kladnou postavu, která by mě dokázala vtáhnout do děje. Vesměs jsou to prospěcháři, násilníci, práskači a muklové, tak jak si je dokážeme představit. Svět bez bílé a černé, v kterém však tmavé odstíny převládají (a už vůbec tady nejde o rasu či náboženství). Navíc se nemůžu zbavit pocitu, že film otevřeně straní bílé francouzské většině. Ale to už jsou pramalé vady na kráse. (02.03.2010)