Nezapomeň na mě

60% za vedlejší postavy, kterým nebyl dán důstojný prostor pro sebeprezentaci (2x otec, sestra, matka), také za překvapivě vyrovnaný výkon páně Pattisona, a fungující vztahovou rovinu filmu. Rozřešení -respektive šokující překvapení na závěr filmu- mě však hluboce zklamalo svým ryzím americkým stigmatem doby. (03.10.2010)

Patyzón pronáší "moudra", Patyzón zevluje, Patyzón oblejzá nějakou pipku, Patyzón hystericky ječí na svýho fotra, atd... Dohromady to nějak nedává žádnej smysl, ale hlavně je tam pořád Patyzón. Tento film byl zřejmě určen pro obdivovatelky Patyzóna, aby se na něj mohly podívat taky jinde než v Twajlajtu. Nakonec bylo nutný, aby to do Patyzóna napálil Boeing, aby si jeho fanynky taky pobrečely. Následkem toho se ta jeho pipka zbavila svýho strachu jezdit metrem, což asi byla jediná pointa celýho filmu. Za zmínku stojej ještě tak ty fotři (Pierce Brosnan a Chris Cooper), ale paradoxně mi asi přišel jako nejzajímavější osud Patyzónovy 11-letý sestry, přestože obvykle dětský postavy ve filmech nesnášim. (26.07.2012)

První komentář po roce a Rememer Me? Přiznávám, že když jsem se rozhodla si promítnout tento kousek z dílny Allena Coultera, neměla jsem příliš velká očekávání. Robert Pattinson mi je čímsi ne příliš sympatický už díky Twilightu, a tudíž ve mně film už od prvního spatření propagačních plakátů vyvolával dojem laciné a fádní mainstreamové cetky. Pravda je ta, že jsem ani netušila, že Remember Me tu má pěkných 77%. Po mých počátečních skeptických myšlenkách jsem ale od prvních scén filmu byla mile překvapená. Snímek se zprvu jevil až skoro nadprůměrně, ale pak příběh zabředl přesně tak, jak jsem očekávala. Předvídatelný, prvoplánový scénář, ale nevím proč, v tomhle případě mi to nevadilo. Asi jsem si chtěla jen pustit něco oddechového, co ani neurazí, ani nijak zvlášť nepotěší. I toho Roberta jsem tam snesla, ačkoli se mi jeho styl hraní jeví jako značně nepřesvědčivý a jeho věčný trpitelský výraz mne irituje. Jinak jsou herecké výkonny zdařilé. Taťka Brosnan coby "krkavčí otec", mladičká Emilie de Ravin už není Lost, ale vy se pomalu ztrácíte v jejích až hypnotizujících modrých očích, ovšem nejhezčí výkon zde podle mého názoru předvádí talentovaná sestra hrdinně čelící stupidním spolužačkám ve škole. Celkově mě film nijak hluboce nezasáhl, ani při závěrečných scénách z tragického okamžiku, který se navždy zapsal v lidských dějinách, i když to je možná mým prohlubujícím se cynismem :-D Překvapilo to, bylo to milé, s příjemným piánem a plakáty Amnesty International na zdi. 3* a víc ani ťuk. (26.02.2011)

Film je to vskutku povedený a velké většině (zvláště dámského publika) během filmu jistě i nějaká ta slza ukápne. Jednu věc bych ale vytknul a ta se týká právě tolik zmiňovanému zvratu v závěru filmu. Věřím, že Američané nejspíše navždy budou mít v paměti osudový den (ve kterém právě dochází ve zvratu v ději) a tudíž i navždy budou vědět, co se v ten daný okamžik stalo, ale bude tomu tak i u neamerických diváků, kteří tento film shlédnou třeba za deset let? Obávám se, aby si nakonec tento divák neodnesl ze závěru filmu jen: „ Tam se něco muselo stát…ale sakra…co to bylo?“ (03.05.2010)

páni, ak vás milovaná baba vytiahne na nový film s pattisonom neváhajte!aj keď on je najslabšou časťou filmu, rozhodne ho nekazí.navyše záverečná pointa zrazí do kolien, rozplače a film pri ktorom som si počas sledovania celý čas kládol otázku o čom vlastne je získa desivo emocionálny rozmer.rozhodne obrovské prekvapenie. p.s. chris cooper je skvelý herec , ale to už všetci dávno vieme (11.04.2010)