Nezapomeň na mě

Remember Me je pro mne velké překvapení. Už dopředu mě odrazovalo obsazení (Pattinson, Brosnan), ale právě oni dva možná díky výborně napsaným rolím překvapili. Je pravdou, že námět působí omšele a možná byl už stokrát natočený, ale tady úplně jinak funguje tempo a nakonec překvapí i konec (ačkoliv k němu vše směřuje). Pochválit musím dost potemnělý soundtrack, jediné podstatné mínus bych snad viděl v délce filmu. (08.08.2010)

Remember Me (2010) aneb když strihač dostane dovolenou, vznikne bezmála dvouhodinové filmařské plátno, mezi jehož černým prologem a epilogem zeje nudnej bílej flek. Robert "koukněte, jak mám smutný kukuč" Pattinson se pravděpodobně snaží vymanit ze světla Twilight ságy, no dejme tomu se mu vcelku daří, ale pořád s ním mám velký problém - nevěřím mu ani ty bílý zuby. Můj divácký applaus tentokrát putuje k Brosnanovi a mladé Ruby Jerins, která strčí do kapsy všechny dětské herečky, které jsem kdy viděl. Remember Me má být film o poznamenaných lidech, to beru, ale tohle téma by si zasloužilo trochu víc, než plkání dvou mladých lidí a prcičkovskou scénu. Dostat se do jádra kyselého plodu se mu nepodařilo, a tak se aspoň projel po slupce bez chutě. 65%. (31.07.2010)

Ale notak! Spoilery nabitý komentář. Pattinson neumí hrát, v detailech dělal neuvěřitelné chyby, které se ve výsledku totálně podepsaly na celém filmu. Bože, vždyť jemu jsem nedokázal uvěřit ani otočku a chůzi pozpádku před svojí holkou. Děj je uspávající a hned ze začátku nabídne mega spoiler, který diváka těsně před koncem připraví o největší divadlo. Průměrně inteligentní divák, když hned na začátku přečte, že děj se odehrává v roce 2001 v New Yorku, napadne ho jediné - budou tam teroristé? Když cca. 15 minut před koncem začne režie cpát divákovi uspokojující obrazy, podmanivou hudbu a pocit, že všechno se krásně povedlo, každého napadne - co se teď posere. Když Brosnan začne naléhat, že schůzka se stane v mrakodrapu, nikdo už nemusí čekat na ten ŠOK, že je to Obchodní světové centrum, prostě mu to dojde. Zapojení 11. září bylo jenom pro jednu věc - diváka šokovat a nabídnout něco, co ani ve snu nečekal, pokud ale děj nabízí spousty náznaků, co se ve výsledku stane, je to podobné, jako střílet na pláži Omaha s petardama. Celý film hodnotit nejde, protože ten byl jenom vata, která předcházela konci, vsadím se, že původní myšlenka byl konec filmu a to ostatní se domyslelo až potom a dle toho to také vypadalo. KDE BYLY KURVA EMOCE? Žádné zabroukaní na citlivou strunu, nic, tupý Pattinson s výrazem upíra ze Stmívání a zde naprosto nesympatická Ravin, která nedokázala zahrát ani zamilovanou. Slabé, ale za konečný nápad 55% 25.07. 2010 (25.07.2010)

Určitě jste to už někdo taky zažil.... Uvelebíte se a film začíná.... Film běží a řeknete si:"hm, první minutka dobrý, co pak asi bude dál...". Film běží, je v 1/3 délky a přijde: "Hm, no a co, to už tu bylo tolikrát...". A film zase běží, je za svou polovinou a přijde: "No dobrý no, je to tolikrát semleté, no ale už se konec za pár desítek minut přiblíží, tak uvidíme, zázraky se sem tam dějí a běda jak ne....". No a film se chýlí ke koncovým titulkům a přijde: "Jak to? Já nechci, nechci aby byl konec, ještě aspoň chvíli....". Člověk (divák) škemrá aby nebyl (ten konec), ale je. A je dokonalý, brutální, perfektně načasovaný. Tak takhle nějak vypadalo sledování filmu. A hodnocení? Parádní kousek, opravdu. (24.01.2011)

Jsou mladí, jsou krásní, uvnitř však zranění, zžíráni traumatem ze ztráty blízkého člověka. Hříčkou osudu se seznámí a zamilují, dvě bytosti ztracené v newyorské šedi, a navzájem si prosluní své životy. A když to už už vypadá, že se všechno v dobré obrátí, když se svět zdá konečně barevnější a traumata po boku milované osoby snesitelnější, přijde jedno osudové ráno... Ne, pane režisére, nebojte se, na ten zážitek, který jste mi svým filmem zprostředkoval, na to mrazení v zádech v přetopeném kině, na ten čistý zásah do srdce určitě nezapomenu. Nechci. (08.04.2010)