poster

Giulietta a duchové

  • Itálie

    Giulietta degli spiriti

  • Francie

    Juliette des esprits

    (Francie)
  • slovenský

    Giulietta a duchovia

  • anglický

    Juliet of the Spirits

Komedie / Drama / Fantasy / Romantický

Itálie / Francie, 1965, 137 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • MIMIC
    *****

    Film zahlcuje diváka obrovským množstvom vnemov, ktoré nestačí priebežne spracovávať, takže sa odovzdane (nerovná sa rezignovane) necháva unášať zdivočelou Felliniho fantáziou, ktorá napokon funguje omnoho lepšie než akákoľvek iná koncepčná stratégia. Ako zmysluplne vyjadriť postavenie hypersenzitívnej ženy, ktorá cíti, že sa rozpadáva jej manželstvo? Tristnou psychodrámou so srdcervúcou samovraždou na konci? Nie. Fellini - podobne ako neskôr Almodóvar - potrebuje veľa farieb a extravagancie. Giuliettini extrovertní príbuzní, priatelia a známi (možno s výnimkou manžela tajomnejšieho než všetky "spiriti") postupne splynú s inváziou extrovertných duchov vyvolaných chorobnou hrdinkinou predstavivosťou, takže Giulietta prestáva rozlišovať skutočnosť od fantázie. V širšom zmysle sa tak stáva človekom, ktorý zvažuje možnosti alternatívnych svetov a nekonvenčných riešení. Byť tak Giuliettou, zostanem v spoločnosti mačky-alkoholičky, chlastajúcej šampanské... Záverečná scéna našťastie nedáva žiadnu indíciu o skutočnej povahe akcie. Fellini úspešne eliminoval nielen logiku, ale i klasické rozprávačstvo, čím umožnil, aby sa do procesu percepcie plne zapojilo i naše podvedomie. Po záverečných titulkoch som skonštatoval, že som bol práve svedkom čohosi slávnostného. Na sofistikované thrillery založené na železnej logike a vykalkulovaných emóciách si nepotrpím, absencia príbehu mi bola vždy milšia, pretože krásne rozprávať sa dá i púhym obrazom. A duchovia nemusia len strašiť, niekdy prenášajú svoju blaženú arkadickú existenciu i na smrteľníkov. Pokiaľ im to smrteľníci dovolia.(29.6.2005)

  • lamps
    ****

    Experimentální hra s barevnou optikou a snovým, epizodně poskládaným příběhem, prostřednictvím něhož nám Fellini znázorňuje svůj zřejmě důvěrně známý rozbor paranoidní ženské psychiky. Nejde tu ani tak o příběh, který je opravdu jen volným sledem halucinogenních představ, a jedinou postavou procházející určitým vývojem je v něm hlavní hrdinka Giulietta, ale spíše o nádherný obraz, kde barvy zachycují emoce i charaktery vedlejších postav, a mistrnou kompozici jak jednotlivých scén, jejichž rytmus nijak nenarušují ani pečlivě sestříhané vzpomínkové flashbacky, tak i samotných záběrů - každý obraz mocně působí dojmem, jak je vše stylizované a předem uspořádané, od zmíněných barev a kulis až po samotné pohyby herců, což na jednu stranu snižuje emocionální dopad a divák nemá šanci prožít tento takřka strojový systém nějak hlouběji, ale na druhou stranu to dělá z filmu obdivuhodné umělecké dílo, jehož každičký zákrut i odstín se sice časem okouká, ale respekt a skvělý první dojem zůstanou navždy... 80%(7.10.2015)

  • Revanx

    Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(26.1.2009)

  • Ony
    ****

    Tenhle film je takový... filmový. Výprava a kostýmy jsou přímo k sežrání, zbytek stravitelný. Akorát se musím přiznat, že když jsem si začala vychutnávat závěr, zjistila jsem, že je to teprve polovina. Výraznější vývoj hlavní hrdinky nebo zajímavější dialogy by pomohly. Ale ne... Já jsem jenom moc pohodlná a málo odvázaná.(29.8.2007)

  • nascendi
    ***

    Zaujímavé, ako sa Federico Fellini, môj obľúbenec z mladších rokov, postupne prepadá každým ďalším filmom dolu. Pritom nepochybujem, že je to veľký umelec, len mu nerozumiem a nedokážem sa s ním stotožniť ani v maličkostiach. Všetko mi pripadá síce hravé, snové, ale tiež samoúčelné. Tie tri hviezdičky sú vlastne iba za Giuliettu.(10.11.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace