Giulietta degli spiriti
Juliette des esprits
Giulietta a duchovia
Juliet of the Spirits
Režie:
Federico FelliniKamera:
Gianni Di VenanzoHudba:
Nino RotaHrají:
Giulietta Masina, Sandra Milo, Valentina Cortese, José Luis de Vilallonga, Luisa Della Noce, Caterina Boratto, Milena Vukotic, Sylva Koscina (více)Obsahy(1)
Giulietta (Giulietta Masinová) žije v krásném domě u oceánu. Její sestry – a především matka – ji zastiňují svou krásou. Je to duchovní, pověrčivá a naivní žena. Jednoho dne navštíví věštkyni, která jí řekne, že musí následovat svět prodejného sexu, aby byla šťastná. Zanedlouho se Giulietta setká s výstřední a přitažlivou sousedkou Suzy, která podle všeho vypadá jako luxusní prostitutka. Ta začne pobízet Giuliettu k sexuálním praktikám, které však nezkušenou ženu znervózňují a cítí se kvůli nim provinile. Uprostřed noci, kdy je její manžel výjimečně doma, se probudí a přistihne ho, jak mluví po telefonu s jinou ženou. Ze spaní pak vykřikuje jméno "Gabriella"... (Cinemax)
(více)Recenze (58)
"Amore per tutti!" ()
Taková Felliniho intelektuální samohaná. Nebo co. ()
Čím začít? Neskutečně iritující stopáž na to, že se v průběhu prakticky nic nedělo. Závěr byl však perfektní, kdyby se v takovém duchu nesl celý film, vůbec bych si nestěžovala. Bohužel kromě vizuální stránky mě Giulietta a duchové nějak více neoslovil, jistě by se našel jiný způsob, jak podat tyto fantazijní obrazy v nějaké stravitelnější formě. ()
Líbilo se mi to, ale je to poněkud slabší než to ostatní, co jsem od Felliniho zatím viděl (Zkouška orchestru, Silnice). Je to zajímavá sonda do hlavy jedné ženy a je to plné fantazijních obrazů a snových sekvencí, ale jedna zásadní věc mi tam chyběla a tou byl děj. Ony všechny ty pestrobarevné obrázky nedokážou bavit celé dvě hodiny a tak jsou tu místa, kde ten film prostě nebaví. Jinak to ale opravdu je vizuálně úchvatné a Giullieta Masina je zde opět skvělá. I když se mi ten film nakonec i celkem líbil, na plný počet ho prostě nevidím. 4* ()
Jeden z mala Felliniho filmov, ktore ma brutalne oslovili. Mozno aj preto, ze som fellinimu dlho nechapal, az postupne studiom jeho dalsich filmov som pochopil svet v ktorom zil. Raz darmo, felliniho stopa v kinematografii je zasadna a velmi vyrazna. Vysoko vyzdvihujem najma to, ze pan rezsier upozazdil dejovu liniu, o, je to len volny sled na seba nadvazujucich volnych asociasii a snovych vyjavov. A to mam ja velmi rad, rezisersky brilantne, Giuletta Massina /perinbaba/ bola Felliniho muzou Uz viem, kde sa inspiroval Gondry a Nauka o Snech 100 % ()
silný a vysoce imaginativní film, jehož fantazie nemá omezení... jen mi dost vadily ty neustálé nevkusné klobouky Giuliety Masinové... nedokážu si představit, že by si na hlavu někdo dobrovolně nasazoval něco podobného :) ()
23. Zlatý Glóbus za rok 1965 - cena (1) - *Nejlepší cizojazyčný film - Itálie ()
Tento film mě totálně okouzlil, úplně vším. Barevností, která míchá eleganci a nonšalanci s křiklavostí a kýčovitostí. Příběhem, který by se dal odvyprávět za pět minut nebo by se z něho dalo udělat nudné psychodrama. Figurkami přátel, celou atmosférou, typicky felliniovsky rozpustilou, bláznivou, magickou, se špetkou jakési uštěpačnosti a nadhledu. A nad tím vším pluje Giulietta Masina s tím nepopsatelným výrazem tváře, jaký nemá žádná jiná herečka na světě a pro který ji miluju. Je to směs jakési holčičkovské naivity a dobroty a babičkovské shovívavosti a chápavosti plus cudného rošťáctví obou dvou. Myslí si svoje a je nad věcí. Myslím, že takhle se koukala i na svého Federica:-) ()
Vítejte v duši a fantazii hluboce ale naivně věřící vdané ženy trávicí svůj život čekáním na manžela. Myslím, že to Fellini nemohl natočit lépe. ()
Napriek tomu, že Felliniho milujem asi viac než ktokoľvek iný na tejto stránke, tento film ma príliš neoslovil. Bol som síce šokovaný nádherou farebných širokouhlých obrazov a dekoráciami, uchvátili ma Giuliettine vízie, ale s prekvapením som zistil, že ma neupútal príbeh, hoci práve od tohto námetu som to mimoriadne očakával. Nechcem tým však povedať, že by sa Federicovi nepodaril ponor do ženskej psychiky tak, ako mal v úmysle, práve naopak by som skôr tvrdil, že mu to vyšlo opäť brilantne, nasať do seba všetko čo sa dá, vedomosti, pocity, sny a fantáziu, vedu i racionalitu, skúsenosti a pozorovania, všetko to potom vo svojom geniálnom mozgu pretaviť do celkom jedinečnej zmesi a vyliať to divákom ako cesto na pekáč, nech si s tým robia čo chcú a vedia . . Nuž čo, asi nie som žena, pretože ponor do psychiky muža v 8 A 1/2 mi sadol omnoho viac, hlavne ideovo a námetovo ( nevravím o estetike ) hoci aj bez tých duchov . . ()
Polovinu práce na sdělení odvedl architekt a kostýmní výtvarník, druhou mimika mimky od pánaboha Giulietty M. Napoprvé mi to stačilo k bezvýhradnému nadšení a pocitu, že jsem se dozvěděl o ženách cosi zásadního, napodruhé už jsem měl trošku pocit manýry. ()
Felliniho film, ktorý bol svojho času odmietnutý feministkami hovorí o vnútornom konflikte a tajných túžbach ženy v domácnosti. ()
Krásná výtvarná režie, krásné kostýmy, krásná Guilietta Masina...ale na můj vkus byl konec až příliš halucinogenní. ()
prekrasny, skutocne prekrasny tragicky pribeh obycajnej zeny hladajucej stastie a porozumenie. fellini to nemohol natocit lepsie, len pri Giorgovi som mal pocit akoby Marcello Mastroianni nemal cas a ze Susy mala povodne hrat Anita Ekberg. vtedy by to bolo na 5 a mozno s odstupom casu aj dam plny pocet. Usmieval som sa od zaciatku do konca, poplakal som si, nechal som sa maestrom znova dokonale zmiast. je to velmi posobiva filmova skusenost a som presvedceny o tom, ze druha projekcia moj dojem len vylepsi, ale za nazorom, ze filmy o zenach a pre zeny by sa mali nechat Almodovarovi budem stat do konca zivota. PS: taketo filmy chcem tocit ()
Bezva Giulietta a paradni barevny vizual (temer jak z nejakeho gialla). Dej je ale obtizne vstrebatelny (mozna proto ze tam zadny vlastne neni a nebo je prilis psycho?) a film je strasne dlouhy...mne to neprislo jak dve hodiny, ale spis jak ctyri. Prokousat se az k zaveru mi pomohlo predevsim velke mnozstvi nadhernych a slavnych herecek a pak ta okouzlujici kamera. ()
Nemá smysl se snažit dešifrovat ony archetypální obrazy, které v tomhle filmu Fellini skládá. Ony jsou vcelku zjevné a dávají komplexní vjem na jiné úrovni než je ta racionální. Všechny ty barevné vitráže, zelené stromy, bílý dům, tělesnost Suzy, zapšklost/bezmocnost Guilietty. Nejvíc mi asi utkví obraz "směšného koše", kterým Suzy do svého stromového altánku vytáhne nejdřív Giuliettu a potom dva nadržené samečky. Nicméně tenhle film zůstává napůl cesty. O tom psala i dobová kritika. Z odstupem let se mi to jeví takto. 1) Problematická je trochu barva. Fellini to s ní ještě neuměl a pokoušel se pokračovat v dynamické kameře, tak jak ji s Gianni Di Venanzem objevili v 8 a půl. Tady to ale nefungovalo. Barva film vrhá o několik let zpět, působí maličko obstarožně, anachronicky než moderně. Nejde o barvu samotnou, ale o nakládání s ní. 2) Dramaturgie: smíření/proměna samotné Giulietty se odehraje příliš rychle a polovičatě, chtělo by to ještě aspoň půl hodiny hukotu psychedelických, archetypálních obrazů, abychom "uvěřili", že nad svými duchy zvítězila nebo je přijala. Chtělo by to konfrontaci s manželem, abychom vnímali, že našla důstojnost ženství. Sečteno a podtrženo: Fellini je mistr stínových obrazů, všechny ty tváře vystupující a zaplouvající do temnot jsou nesmírně působivé. Ze způsobu, jakým jsou v Giuliettě inscenovány sny a vize si bralo inspiraci mnoho fimařů (Lynch určitě), takže už paradoxně půobí trochu omšele. Ale ve chvíli, kdy Fellini začne s vydatnou Rottovou pomocí provozovat svůj "gesamtkunstwerk rytmu, obrazu, zvuku a pohybu" je nedostižný. Byť z toho někdy bolí hlava. ()
To je úlet! Giulietta In The Sky With Diamonds. ()
Co to děláš? / Psychoanalýzu své ženy. Zvláštní, jak se to někdy sejde. Giuliettu jsem si pustil bezprostředně po Woodyho Another Woman, aniž bych měl dojem, že mě duševní svět odkvétajících, přehodnocujících žen zajímá víc než cokoliv jiného. Rozdíly jsou stejně poučné jako zajímavé. Život po čtyřicítce není tak sladký, jako spíš smutný a prázdný, zvlášť když na jednoho začne skrze psychotické vize, kterými se pravdě bráníte, pravda neodbytně doléhat. To je ostatně cosi, co potkává kromě Giulietty i hrdiny jiných Felliniho filmů. Odpusťme sebestřednému über-režisérovi, že zatímco filmař Anselmi v 8½ o dva roky dříve řeší tvůrčí krizi, Giulietta pouze to, že na ni prdí manžel. Nemoc je vedlejší, jde tu o kúru. Léčba obrazem podáváná z rukou FF s notnou nápomocí Nino Roty je extrémní. Společně s Giuliettou je léčen i divák, chorý nedostatkem představivosti. Těkání mezi pohádkou, hororem, cirkusovým představením, kartotékou osob podezřelých xichtem, mýtem a snem navozuje horečku obraznosti, která pálí vše, dokud hrdina nepojde nebo není zdráv. Pro diváka jde sice jen péči paliativní, ale co na tom, úleva se dostaví - i přes otřesný převod na DVD v produkci Levných knih, jimž jinak vděčím za základ svého filmového vzdělání. Amore per tutti. ()
Kouzelné! Fantastické! Hravé! ()
Přepsáno v září 2019. Giulietta a duchové jsou důkladnou formulací surrealistického karnevalu niterných výjevů. Federico Fellini dokonale využil přechod k barvě ke zvýraznění své přednosti míchání skutečnosti s představou i vzpomínkou, vše je neoddělitelné od celku, vše dostává svůj daný význam, příčiny sledují důsledky a konflikt vnitřního světa je rozpolcen mezi principy a danou podstatou. Gianni Di Venanzo za kamerou obrazovými kompozicemi v barvě, vitalitě a ve stylizovaných formacích podává důkazy symbolů a hlasu jejich znění, podvědomí se dostává na stejnou úroveň k vědomí, zkušenost je prostředkem a vzpomínka dokladem k sebepoznání. Halucinační výjevy jsou traumatem minulosti a direktivním nařízením zavedených principů, sarkasmus v maškarním ohni kritizuje společnost, transcendentální zájem je ponorem do pochopení vlastního vnitřního světa. Mysl člověka dostala křídla a zvědavě poletuje podél energetických čar lidských skutků, hledá se význam rozdílu mezi formou a pocitovým dopadem, dualita vystupuje na povrch, pokouší se zachytit hodnoty a ze všech sil se vehementně snaží identifikovat skutečný stav vnitřního štěstí. Hlavním objektem niterného zkoumání je Giulietta Boldrini (velmi zajímavá Giulietta Masina, jako malá holka Alba Cancellieri), spokojená dáma střední vyšší třídy. Její poklidný život znenadání klesá na kolena, dosavadní jistoty ztrácejí stabilitu, ze strachu přichází mučivé staré rány dosud nepřekonaných traumat a ústupků, nitro je rozerváno očekáváním a nejistotou, cudnost se dostává do oponentního postavení s animálně tělesnou podstatou a satira rozdává pestrobarevné vějíře surrealismu. Důležitou představitelkou lidské živočišnosti je Susy (pozoruhodná Sandra Milo), Giuliettina nová extravagantní sousedka. Život má smyslné křivky rozkoše, slast je odměnou, intenzivní tělesný prožitek je záslužnou hodnotou smyslu. Hlavní mužskou postavou je Giorgio (velmi zajímavý Mario Pisu), Giuliettin manžel. Mužská krize středního věku se tváří nevinně a tiše spřádá svůj vlastní plán do budoucnosti, zábrany zde nejsou na místě. Výraznou postavou je Valentina (velmi příjemná Valentina Cortese), bezelstně energická a po duševním propojení toužící Giuliettina kamarádka ze stejné společenské vrstvy. Život se snaží odhalit transcendentální tajemství, ale dokáže vnímat pouze pikantnosti. Výraznější postavou je Bhishma (zajímavá Valeska Gert), svatý hermafrodit a duchovní vůdce orientální mystiky. Duchovno je vlastní branou do nitra duše a sebepoznávání. K výraznějším postavám patří také José (příjemný José Luis de Villalonga, občas s hlasem Riccarda Cucciolly), Giorgiův elegantní přítel ze Španělska. Život nabízí vlídné pochopení. Z dalších rolí: povrchní a pečlivě udržovaná Giuliettina sestra Sylva (Sylva Koscina), rozdováděné medium duchařských seancí střední vyšší třídy (Friedrich von Ledebur s hlasem Alighiera Noschese), Giuliettina necitlivě náročná matka (Caterina Boratto), Giuliettin milovaný dědeček (Lou Gilbert), Giuliettina druhá rodná sestra Adele (Luisa Della Noce), Giuliettina kamarádka a svobodomyslně probuzená sochařka Dolores (Silvana Jachino), Giuliettina cudná služka Elisabetta (Milena Vukotic), nabízený princ rozkoše těla (Fred Williams), radící psychodramatička (Anne Francine), vášnivější Giuliettina služka Teresina (Elisabetta Gray), soukromé očko s jasným důkazem manželského tajemství (Alberto Plebani), Susyina matka (Alessandra Mannoukine), či asistenti Bhishmy (Asoka Rubener a Sujata Rubener). Giulietta a duchové obdarovávají připravené působivým obrazovým stylem surrealistického kouzlení, niterné ponoření je cestou k vlastnímu sebepochopení, sarkasmus je odlehčenou křivkou kritického tónu. Jedinečný filmový prožitek! () (méně) (více)