Hlava-ruce-srdce

Ornamentální film, u kterého mi vyloženě vadí nekonzistence času a vizuálního obsahu. Ano, mluvím o konci. Ať o něm přemýšlím, jak chci, zdá se mi násilně návodný, snad příliš explicitní vzhledem k tezi archetypálního příběhu, který je vetkán do děje celého filmu. Ba dokonce - pohádka o králi a jeho dvou synech tvoří pomyslnou páteř děje, ze začátku umně skrytou před očima diváka, posléze však vyjevenou až frustrujícím způsobem. Celkovou atmosféru dusné rakousko-uherské monarchie kazí některé dialogy, taktéž příliš explicitní a kupodivu příliš české. Z úst německých, potažmo rakouských vojáků bych čekal přece jen nějakou němčinu, či germanismy jako z úst Wiliho. (Když už si tvůrci dali námahu se všemi mísami, terinami, ozdůbkami, oblečením atd., bylo by myslím žádoucí tento perfekcionismus dotáhnout až do konce. ) Samotná látka příběhu je poměrně chudá a svým způsobem povrchní stejně jako ty mísy a teriny cizelované do nejmenších detailů. Je to dle mého názoru škoda, protože některé pasáže filmu jsou opravdu velmi silné a mají výborný potenciál. (23.11.2010)

____[__ Film je věnován Janu Švankmajerovi, být v kolonce režie jeho jméno, jsem si jist, že totožný film by měl min. o 20% lepší hodnocení __]____ Abnormálně skvělá ujetina, které svrchovaně vládne výkon Romana Zacha (kéž by dostával více rolí, jako je tato, nebo ta Vaterlandská) a pomáhají mu i všichni ostatní herci (snad až na v semtamnostech nevýraznou hlavní hrdinku) jsou skvělí, ač mnoho z nich v podstatě neznámých. Scénář je nebetyčně úchvatnej a poslouchat např. rozhovory Heinricha Rotha je zážitek neskonalý, a ne jen to - Hlava - Ruce - Srdce dokonce nepostrádá dost bizarní a ujetý humor (podle mého jeden ze základních kamenů toho, jak si tuhle záležitost užít je přistoupit na jeho pravidla). Co stojí jednoznačně za zmínku a velebení je kamera - co se českého filmu týče, tak v posledních cca pěti letech (hlouběji se mi v paměti pátrati nechce) jsem neviděl lépe nasnímaný český film s výjimkou dramatózní detektivky Ve stínu. S níž má dle mého soukromého, poníženého, nedůležitého, nafialovělého názoru tenhle film společnou ještě jednu věc - považuju obé za nejlepší filmy onoho pětiletého období. PS: Na další Jařabův film se chci dostat do kina a lituju, že tady mi to nevyšlo, secesní úchvat zdejšího musel být na velkém plátně božskej. PPS: co se komentářů ala Bourec týče, tohle není žádný intelektuální art ani náhodou, jenom je to dosti jiné a neobvyklé, což rozhodně neznamená, že se ve filmu automaticky začnou zjevovat půlhodinové záběry na sklenici (poškrábanou) vody a podobně. Stejně tak si člověk nemusí hrát na intelektuála (jak naznačuje Bourec), aby Hlavu - Ruce - Srdce docenil, s intelektuálstvím to fakt nemá nic společného, jen stačí bejt přístupnej jinému nazírání a naladit se na vlnu Jařabovu, čili tvůrcovu, což ovšem nedovede každý divák (a si nejsem jistej, jestli sem hromadu věcí nepochopil jinak, přičemž něco jsem asi nepochopil vůbec), pročež se zdejšímu hodnocení vůbec nedivím. Gratuluju každýmu, kdo do konce dočetl můj asi nejhorší a nejméně srozumitelný komentář všehomíra (o=´ (05.08.2013)

hodně zvláštní film, u kterého zaujme skvělá výprava a slušná kamera, tak není divu, že za toto byl nominován na Českého Lva. Jinak je však hodně rozporuplný a těžko pochopitelný. Jako celek na mě působí hodně roztříštěně a zmateně. Jsou tam zajímavé pasáže, ale je jich dost málo na celý film. Navíc mi tam hlavní hrdinka moc neseděla - hrála dobře, ale když promluvila, tak jsem jí nedokázal uvěřit ani slovo a mátlo mě to. Nemůžu teda dát víc než 2* (19.11.2011)

Co se týče tématu a imaginace, patří oba Jařabovy celovečerní filmy k tomu nejoriginálnějšímu v českém filmu za posledních 20 let. Zbytku ale chybí prokomponovanost motivů a smysl pro tektoniku: dramaturgické záležitosti. Za mě v Hlava ruce... bohužel i jedna z nejslabších českých filmových hudeb poslední doby - midi hudba hudba ve stylu "pozor, téma". Mrzel mě taky po Vaterlandu už druhý product placement s luxusním vozem. To je zase smutné Česko. (08.11.2014)

Oděn ve skvostném rakousko-uherském kabátku (digitální 4K projekce je šťavnatá a barvitá) je film uvozen náznakem okultismu, jenž by se mohl stát záminkou pro mysteriózní pátrání či revizi historie, ale postupně přesedlá v hledání vnitřního smyslu skrze spoustu skrytých významů a postavy a příběh pouze vkomponovává do jakési bajky o králi a dvou synech. Zatímco některé myšlenky řečené v zastřené řeči se lvem, sovou a živoucí rukou mě nadchly, jako by svůj význam měli jen v daný moment a daný okamžik a nevztahovaly se na celé dílo, což je zásadní škoda. Kdyby totiž motiv o významu celistvosti člověka, kde nestačí mít jenom hlavu, nebo jenom srdce a kde ztráta ruky je stejně zásadní jako ztráta duše, tvořil hlavní dramaturgickou klenbu, byl by film fascinující. Takhle mu chybí nějaký hlavní důraz, zřetelnější příběh a hlavně konec, který by všechno nepostavil na hlavu. A taky by si zasloužil lepší než nejhorší plakát roku. (26.10.2010)