Hlava-ruce-srdce

Viktorie Čermáková a její přepečlivá výslovnost jsou největším překvapením tohohle filmu. Zaujme i neobvykle nekoncepční kamera (obloukové šarády během rozhovoru slečny Knábelové a pana Vrany). Takhle nějak si představuju žánr mysteriózní film. Otázka je (kromě toho, že tvůrci svůj film s tímto žánrem nespojují), jestli už v dnešní době po absolvování všech možných (a bohužel i nemožných) výplachů scénáristických hlav není mysteriózní film mrtvý pojem. Jinými slovy a o filmu krátce: Co to kurva bylo? (27.07.2011)

David Jařab je velmi potřebná figura na českém filmovém poli. Nebojí se experimentovat a jít proti konzervativnímu vkusu diváctva. Jeho film je režijně velmi osvěžující, vizuálně naprosto podmanivý (kamera!, kostýmy! svícení!), herecky lehce nevyvážený a pomalu plynoucí, což je znát hlavně v závěru. Přesto právě tato část má tak zvláštní atmosféru, že bych si snímek dokázal představit jako vesnickou fresku o tříhodinové délce. Moc bych tomuhle filmu přál větší návštěvnost, přestože jsem si vědom, že je určený a stravitelný jen pro malou část diváckého spektra... Viktorii Čermákové jsem od prvních vteřin bezmezně propadl a podvratný závěr je třešnička na dortu, udělal mi radost. (25.11.2010)

Oděn ve skvostném rakousko-uherském kabátku (digitální 4K projekce je šťavnatá a barvitá) je film uvozen náznakem okultismu, jenž by se mohl stát záminkou pro mysteriózní pátrání či revizi historie, ale postupně přesedlá v hledání vnitřního smyslu skrze spoustu skrytých významů a postavy a příběh pouze vkomponovává do jakési bajky o králi a dvou synech. Zatímco některé myšlenky řečené v zastřené řeči se lvem, sovou a živoucí rukou mě nadchly, jako by svůj význam měli jen v daný moment a daný okamžik a nevztahovaly se na celé dílo, což je zásadní škoda. Kdyby totiž motiv o významu celistvosti člověka, kde nestačí mít jenom hlavu, nebo jenom srdce a kde ztráta ruky je stejně zásadní jako ztráta duše, tvořil hlavní dramaturgickou klenbu, byl by film fascinující. Takhle mu chybí nějaký hlavní důraz, zřetelnější příběh a hlavně konec, který by všechno nepostavil na hlavu. A taky by si zasloužil lepší než nejhorší plakát roku. (26.10.2010)

Každé těhotenství je příslibem zázraku - JOSEPH ROTH 1914. V té úvodní scéně " Ve vaně " se mi docela zvedl žaludek. CHYBA VE FILMU - Plukovník Haindrich se ve vaně sice postavil, ale nevylezl z ní, když však dopadl, tak dopadl na koberec vedle vany ( 8 minuta ). Jinak je to strašně pomalej film, někdy jsem si vypomohl rychloposuvem. Přistupte prostě na fakt, že smysl některých věcí je mimo vaši představu. Scéna ve 36 minutě a " Fackující ruka " je tak trikově ubohá, že mě to rozesmálo. Vrchol pak přijde o deset ( hlav ) minut později. To už jsem to chtěl vypnout. Docela dobrý námět, který je trikově i obsahově odfláknutý, zdlouhavý a někdy i šíleně nudný. (16.07.2011)

Když jsem na film koukal, přemýšlel jsem kdy a kde jsem viděl hrát Romana Zacha v podobně podivném snímku. Uvědomil jsem si, že to bylo v Loveckém deníku Vaterland. A uvědomil jsem si, že tam i zde se mihl Vasil Fridrich. I tento snímek se pozvolna rozjíždí jak vozíček horské dráhy z rovného líčení příběhu k neuvěřitelným serpetintinám a skokům... I zde jsem na konci jen nechápavě kroutil hlavou. Vizuální zpracování bylo fantastické. Kameraman si vyhrál a secesní vizuál bere dech. To vše podbarveno příjemným hudebním doprovodem. Z pro mne doposud neznámé Viktorie Čermákové jsem byl paf. Jako typ byla vybrána dokonale. A že neuhodnete kdo točil podivně podobně podivný Vaterland ? (05.07.2011)