Hlava-ruce-srdce

Od Postele jsem neviděl lepší český film, jenž by si uměl tak zručně hrát s realitou. Zpracování je téměř dokonalé. Úžasná atmosféra chytne a nepustí. Ovšem tempo vyprávění je pozvolné a projev všech zúčastněných herců spíše "divadelní". Stejně jako Vaterland, není Hlava-ruce-srdce pro každého. Pro mně výtečné překvapení, které svým profesionálním zpracováním stojí po boku Karamazových, Protektora, zmíněné Postele a 3 sezón v pekle na špici české produkce za posledních mnoho let. (08.01.2011)

Oděn ve skvostném rakousko-uherském kabátku (digitální 4K projekce je šťavnatá a barvitá) je film uvozen náznakem okultismu, jenž by se mohl stát záminkou pro mysteriózní pátrání či revizi historie, ale postupně přesedlá v hledání vnitřního smyslu skrze spoustu skrytých významů a postavy a příběh pouze vkomponovává do jakési bajky o králi a dvou synech. Zatímco některé myšlenky řečené v zastřené řeči se lvem, sovou a živoucí rukou mě nadchly, jako by svůj význam měli jen v daný moment a daný okamžik a nevztahovaly se na celé dílo, což je zásadní škoda. Kdyby totiž motiv o významu celistvosti člověka, kde nestačí mít jenom hlavu, nebo jenom srdce a kde ztráta ruky je stejně zásadní jako ztráta duše, tvořil hlavní dramaturgickou klenbu, byl by film fascinující. Takhle mu chybí nějaký hlavní důraz, zřetelnější příběh a hlavně konec, který by všechno nepostavil na hlavu. A taky by si zasloužil lepší než nejhorší plakát roku. (26.10.2010)

V naprosto nejzásadnějším momentu (scéna se sovou!) byla přerušena projekce. "Kdyby tady byl lev..." mi pak znělo v hlavě ještě asi dva dny. Nevím, co mi tím chce osud zase naznačovat. Prozatím snad to, že se mám podívat ještě jednou. Ono to za to možná i stojí. ...O měsíc později: Na druhý pokus už jsem se dozvěděla, jak je to s tou sovou i se lvem, dospěla až k pointě a jsem spokojená, i když se mi také potvrdilo, že jinakost tohoto filmu je poněkud vykalkulovaná, taková přísná. Ale rozhodně to má smysl. Hlavně ten vnitřní. (27.07.2011)

Zručné, promyšleně fragmentární a matoucí, místy náramně vtipné, ale po celou dobu strašně chladné a mechanické. Co skvěle funguje na "odlidštěném" jevišti Divadla Komedie působí v secesní a rustikální výpravě dost sterilně. A Viktorie Čermáková, i když vyzařuje eleganci muchovských plakátů, je herecky strašně nevýrazná. Suveréni jako Zach či Finger si s tím rady vědí, ona je takovou kráskou v oblaku kouře za studenou výlohou. Škoda, i tak si Jařabova příspěvku k filmu cením. Jen to není tak přesvědčivé a řízné jako na prknech divadla. P.S. Tak časté výčitky, že film nemá vůbec žádný smysl, jsou spíše smutným důkazem současné divácké "gramotnosti". (22.11.2010)

Viktorie Čermáková je dekorativní a herecky zdatná pouze do té doby, než promluví. Její poněkud unylý hlasový projev mi zážitek z tohoto snímku částečně pokazil. Je pravdou, že vnitřně drží film pohromadě možná o něco lépe než VATERLAND a rozhodně je hezčí na pohled. Pozitivum zároveň je, že pokud divák chce, tak se nemusí jednat o takovou ujetinu, jak se to na první pohled jeví. Přičemž rozhovor Romana Zacha s jeho rukou, (ne jeho) sovou a (ne jeho) lvem, je v prostředí české kinematografie jednou z nemnoha polistopadových ukázek výtečného scénáře......Je pravdou, že iniciační záležitost snímku (smrt von Haukwitze) slouží opravdu pouze jako spouštěč dalších příběhových linií a s výsledným smyslem filmu nemá až tak mnoho společného (ve své metafyzické rovině). Ale vše, co se odehraje poté a točí se již kolem Haukwitzových končetin a herečky Knabelové drží pohromadě velmi pevně. Klíčové pro pochopení filmu (alespoň podle mého mínění) je sledovat jej "za" ironickou rovinu a naopak (i když je to paradoxní) brát vše co se v něm stane zcela vážně. Poté není tak složité pochopit, proč se Roth v lese baví se lvem a žádá jej, aby sežral jeho ruku, proč následně spolu s Vranou popraví všechny kohouty/slepice, nebo proč nakonec oba dva mužští antihrdinové Knabelové nafackují.......HLAVA - RUCE - SRDCE je prapodivný film, který mate diváka tím, že se tváří tak podivně, až jej nutí k tomu hledat zde pokus o ironii, a přitom by publikum leckdy mělo vůči podobnému pocitu zůstat imunní. (25.08.2011)