Hlava-ruce-srdce

Mysl, hmat, cit? Mám rád jinakost a vybočení, ale tu a tam člověk zkrátka přijde na to, že už nemá kam ustupovat. Tvůrce a divák a mezi nimi ... nic. Jedna hvězda za humor s jídlem a jako dík Jařabovi ohledně Romana Zacha, kterého někteří diváci přestanou vnímat jen jako "čahouna, kterej furt hraje ty doktory." (02.12.2010)

Co se týče tématu a imaginace, patří oba Jařabovy celovečerní filmy k tomu nejoriginálnějšímu v českém filmu za posledních 20 let. Zbytku ale chybí prokomponovanost motivů a smysl pro tektoniku: dramaturgické záležitosti. Za mě v Hlava ruce... bohužel i jedna z nejslabších českých filmových hudeb poslední doby - midi hudba hudba ve stylu "pozor, téma". Mrzel mě taky po Vaterlandu už druhý product placement s luxusním vozem. To je zase smutné Česko. (08.11.2014)

Viktorie Čermáková je dekorativní a herecky zdatná pouze do té doby, než promluví. Její poněkud unylý hlasový projev mi zážitek z tohoto snímku částečně pokazil. Je pravdou, že vnitřně drží film pohromadě možná o něco lépe než VATERLAND a rozhodně je hezčí na pohled. Pozitivum zároveň je, že pokud divák chce, tak se nemusí jednat o takovou ujetinu, jak se to na první pohled jeví. Přičemž rozhovor Romana Zacha s jeho rukou, (ne jeho) sovou a (ne jeho) lvem, je v prostředí české kinematografie jednou z nemnoha polistopadových ukázek výtečného scénáře......Je pravdou, že iniciační záležitost snímku (smrt von Haukwitze) slouží opravdu pouze jako spouštěč dalších příběhových linií a s výsledným smyslem filmu nemá až tak mnoho společného (ve své metafyzické rovině). Ale vše, co se odehraje poté a točí se již kolem Haukwitzových končetin a herečky Knabelové drží pohromadě velmi pevně. Klíčové pro pochopení filmu (alespoň podle mého mínění) je sledovat jej "za" ironickou rovinu a naopak (i když je to paradoxní) brát vše co se v něm stane zcela vážně. Poté není tak složité pochopit, proč se Roth v lese baví se lvem a žádá jej, aby sežral jeho ruku, proč následně spolu s Vranou popraví všechny kohouty/slepice, nebo proč nakonec oba dva mužští antihrdinové Knabelové nafackují.......HLAVA - RUCE - SRDCE je prapodivný film, který mate diváka tím, že se tváří tak podivně, až jej nutí k tomu hledat zde pokus o ironii, a přitom by publikum leckdy mělo vůči podobnému pocitu zůstat imunní. (25.08.2011)

Když se v našich luzích a hájích najde někdo, kdo je ochotný zpracovat a prodat něco tak experimentálního, zaslouží si to už samo o sobě obdiv. Uznalé pokývání hlavou s šokem a naprostým ohromením vepsaným ve tváři - co to mělo být? Hlava-ruce-srdce je takovým tím filmem, jehož sledování se nevyrovná nic, co má doposud divák zažito. Může si to myslet, ale filmové plátno jej stejně nekompromisně zaskočí. Nějaká očekávání tu byla, jistě, ale film stejně sráží do kolen a nutí tiše mlaskat naplno otevřenými ústy, smát se... V úžasu, znechucení, v totálním nepochopení, ale ten art tam je. A to je nepopiratelné, nejdůležitější. S hodnocením je to potom těžké: maximum, nebo odpad!? Anebo zlatá střední cesta..? (04.12.2010)

Ornamentální film, u kterého mi vyloženě vadí nekonzistence času a vizuálního obsahu. Ano, mluvím o konci. Ať o něm přemýšlím, jak chci, zdá se mi násilně návodný, snad příliš explicitní vzhledem k tezi archetypálního příběhu, který je vetkán do děje celého filmu. Ba dokonce - pohádka o králi a jeho dvou synech tvoří pomyslnou páteř děje, ze začátku umně skrytou před očima diváka, posléze však vyjevenou až frustrujícím způsobem. Celkovou atmosféru dusné rakousko-uherské monarchie kazí některé dialogy, taktéž příliš explicitní a kupodivu příliš české. Z úst německých, potažmo rakouských vojáků bych čekal přece jen nějakou němčinu, či germanismy jako z úst Wiliho. (Když už si tvůrci dali námahu se všemi mísami, terinami, ozdůbkami, oblečením atd., bylo by myslím žádoucí tento perfekcionismus dotáhnout až do konce. ) Samotná látka příběhu je poměrně chudá a svým způsobem povrchní stejně jako ty mísy a teriny cizelované do nejmenších detailů. Je to dle mého názoru škoda, protože některé pasáže filmu jsou opravdu velmi silné a mají výborný potenciál. (23.11.2010)