Hlava-ruce-srdce

Viktorie Čermáková je dekorativní a herecky zdatná pouze do té doby, než promluví. Její poněkud unylý hlasový projev mi zážitek z tohoto snímku částečně pokazil. Je pravdou, že vnitřně drží film pohromadě možná o něco lépe než VATERLAND a rozhodně je hezčí na pohled. Pozitivum zároveň je, že pokud divák chce, tak se nemusí jednat o takovou ujetinu, jak se to na první pohled jeví. Přičemž rozhovor Romana Zacha s jeho rukou, (ne jeho) sovou a (ne jeho) lvem, je v prostředí české kinematografie jednou z nemnoha polistopadových ukázek výtečného scénáře......Je pravdou, že iniciační záležitost snímku (smrt von Haukwitze) slouží opravdu pouze jako spouštěč dalších příběhových linií a s výsledným smyslem filmu nemá až tak mnoho společného (ve své metafyzické rovině). Ale vše, co se odehraje poté a točí se již kolem Haukwitzových končetin a herečky Knabelové drží pohromadě velmi pevně. Klíčové pro pochopení filmu (alespoň podle mého mínění) je sledovat jej "za" ironickou rovinu a naopak (i když je to paradoxní) brát vše co se v něm stane zcela vážně. Poté není tak složité pochopit, proč se Roth v lese baví se lvem a žádá jej, aby sežral jeho ruku, proč následně spolu s Vranou popraví všechny kohouty/slepice, nebo proč nakonec oba dva mužští antihrdinové Knabelové nafackují.......HLAVA - RUCE - SRDCE je prapodivný film, který mate diváka tím, že se tváří tak podivně, až jej nutí k tomu hledat zde pokus o ironii, a přitom by publikum leckdy mělo vůči podobnému pocitu zůstat imunní. (25.08.2011)

Když se v našich luzích a hájích najde někdo, kdo je ochotný zpracovat a prodat něco tak experimentálního, zaslouží si to už samo o sobě obdiv. Uznalé pokývání hlavou s šokem a naprostým ohromením vepsaným ve tváři - co to mělo být? Hlava-ruce-srdce je takovým tím filmem, jehož sledování se nevyrovná nic, co má doposud divák zažito. Může si to myslet, ale filmové plátno jej stejně nekompromisně zaskočí. Nějaká očekávání tu byla, jistě, ale film stejně sráží do kolen a nutí tiše mlaskat naplno otevřenými ústy, smát se... V úžasu, znechucení, v totálním nepochopení, ale ten art tam je. A to je nepopiratelné, nejdůležitější. S hodnocením je to potom těžké: maximum, nebo odpad!? Anebo zlatá střední cesta..? (04.12.2010)

Zručné, promyšleně fragmentární a matoucí, místy náramně vtipné, ale po celou dobu strašně chladné a mechanické. Co skvěle funguje na "odlidštěném" jevišti Divadla Komedie působí v secesní a rustikální výpravě dost sterilně. A Viktorie Čermáková, i když vyzařuje eleganci muchovských plakátů, je herecky strašně nevýrazná. Suveréni jako Zach či Finger si s tím rady vědí, ona je takovou kráskou v oblaku kouře za studenou výlohou. Škoda, i tak si Jařabova příspěvku k filmu cením. Jen to není tak přesvědčivé a řízné jako na prknech divadla. P.S. Tak časté výčitky, že film nemá vůbec žádný smysl, jsou spíše smutným důkazem současné divácké "gramotnosti". (22.11.2010)

Od Postele jsem neviděl lepší český film, jenž by si uměl tak zručně hrát s realitou. Zpracování je téměř dokonalé. Úžasná atmosféra chytne a nepustí. Ovšem tempo vyprávění je pozvolné a projev všech zúčastněných herců spíše "divadelní". Stejně jako Vaterland, není Hlava-ruce-srdce pro každého. Pro mně výtečné překvapení, které svým profesionálním zpracováním stojí po boku Karamazových, Protektora, zmíněné Postele a 3 sezón v pekle na špici české produkce za posledních mnoho let. (08.01.2011)

Musím přiznat, že na tento film se mi velmi těžko koukalo a stejně těžko mi je jej hodnotit. Na jedné straně tu stojí zajímavý námět, neotřelý příběh vztahového mnohaúhelníku, kde v každém úhlu je cos skryto, velmi zralé herecké výkony, které u některých představují standard, u jiných (Roman Zach) mohou být pro mnohé překvapením, a v neposlední řadě výborná kamera, povyšující tento film do kategorie příběhů snových. Na druhé straně se mi na první pohled jednoduchý, ale ve své podstatě dosti spletitý, děj velmi těžko sledoval, pochopit pohnutky jednání jednotlivých postav mi na první zhlédnutí přišlo téměř nemožné, a nakonec, a to mi vadilo snad nejvíce, přičemž ale nedokážu určit, zda to třeba nebyl režisérův záměr, velmi chladný a odosobněný přístup všech protagonistů k celému příběhu. Jako by ve filmu byli a zároveň se vznášeli někde mimo… Film má své nezpochybnitelné hodnoty, za které si dobré hodnocení bezesporu zaslouží. Zůstávají ve mně, nicméně, pochybnosti, takže si dávám za úkol jednou se k tomuto zajímavému počinu československé kinematografie ještě vrátit… (27.05.2015)