Zoufalci

Ach tyhle sondy do života lůzrů, co nevědí co se sebou a se svým životem... Všechny jsou si tak strašně podobné a ani jeden není moc zajímavý... Zoufalci mají skvělý úvod a obstojně představí postavy, jenže potom se to celé rozbředne a žádná z postav se dlouhou dobu nehne z místa. A vzhledem k tomu, že mě ani jedna z postav nezaujala, dost jsem se nudil. Bohužel je to založené jen na těch postavách (proti tomu nic nemám, kdyby aspoň jedna byla zajímavá), tak jsem doufal, že se někam ve finále pohnou. No... Za 102 minut zhruba půl hodinu před koncem všichni odjedou na jeden statek, nejprve se baví, pak se to rozpustí a všichni jedou zpátky a půlka postav se vrátí na začátek a půlka se trošku posune a odjedou na další statek někam za Prahu. Závěr si z toho udělejte sami. Občas v tom je nějaká vtipná scéna, úvod (jak už jsem psal) vypadal dost slušně, ale víc to v sobě nemá. Kamera - ačkoli občas tvoří chytře zarámované obrazy - působí otravně, herecké výkony jsou slabé snad s výjimkou Simony Babčákové a Helgy Čočkové (kterou teda nemám moc rád, ale tady hrála slušně, byť řekla jen pět vět), postavy jsou dobře načrtnuté, ale nerozebírají se do hloubky (a přesně tohle Zoufalcům chybí nejvíc) a to ostatní už jsem rozebral. Celkově mi to vychází na 2*, ale už si asi dám od těchto českých chcípáckých filmů pokoj - všechny jsou na jedno brdo. I ti přeceňovaní Samotáři. 2* (11.10.2020)

Lze chcípáctví ospravedlnit tím, že z něj učiníte hlavní téma filmu? I kdyby ne, Zoufalci stojí řemeslně na vysoké úrovni a minimálně jejich delší expozice představuje ojedinělou fúzi postupů hrané a dokumentární tvorby. Na příběhovost se tady nehraje, režisérka spíše spoléhá, že vás osloví postavy, nebo alespoň jedna z nich, a budete s nimi chtít trávit čas během řešení „nijakých“ problémů. Směsice trapnosti a vtipnosti titulních zoufalců byla nejspíše namíchána ve správném poměru, protože mě jejich sledování bavilo, třebaže mi žádný z nich nebyl vyloženě sympatický. Pochvalu zaslouží výběr herců, kteří působí velmi sehraně a svým slovním projevem nebývale autenticky (jen občas zatušíte, že tady někdo chtěl napsat „Hlášku“). Jsem moc zvědav, na jaký společenský problém Jitka Rudolfová zazoomuje příště. 75% (05.11.2009)

Překvapivě výborná sonda do života současných třicátníků, která je pravdivá, trefná a vtipná přesně tam, kde má být a to se v českém prostředí mnoho nevidí. Nedoceněný film? Teprve neobjevený. "Já jsem si to vzal, protože jsem si prostě říkal, tak asi u něj budu spát, bydlí v centru, já pak co, na ten Čerňák už nic nejede. Tak jsem si prostě vzal to tričko na spaní a kartáček na zuby pro všechny případy, jsem nevěděl, že to bude takovej trapas." (28.06.2011)

Má zoufalá snaha po zhlédnutí nového a současně dobrého českého filmu se naplnila, a to kupodivu Zoufalcema. // Příběh postavy Simony Babčákové a jejího manžela se mi líbil nejvíce, skvělá rodinná atmosféra, ha! A příjemným překvapením byla postava Lucie Žáčkové (naprosto úžasné herečky od Bezručů) - sice neměla tolik prostoru k vyjádření, kolik by si zasloužila, ale i tak je okouzlující. (09.07.2010)

Velmi svěží debut, který sice nepřichází s ničím převratným, ale dokáže podat dosti autentickou generační výpověď hravým způsobem, který ani chvíli nenudí a dokonce se nebojí ani vstoupit do originální alternativní roviny. I samotné filmařské postupy dávají tušit režisérčin talent a originalitu - hlavně práce s mimoobrazovým prostorem a také nezávislost zvuku na obraze. I když občas zamrzí některé "studentské manýry" jako někdy až přehnaná pseudointelektuálnost, která mi na postavy v jejich zpovědích nesedí, jedná se o hodně pozitivní počin a příslib do budoucna. (17.07.2010)