Zoufalci

K některým filmům se komentáře píší hrozně špatně, většinou jsou to ty průměrné, ani dobré ani špatné, ty filmy prostě jen jsou a já je viděl. Zoufalci jsou jsou dobrý film, lépe řečeno, není to špatný film, prostě je to film, kurva. Tři hvězdičky a hotovo, rozhodně jsem se nenudil, ale nemůžu říct, že bych se bavil, prostě jsem se díval, kurva! Zoufalci jsou film ze života, reálnej, ale zároveň je to všechno dost přitažený za vlasy a nereálný, no prostě se tam něco děje, něco co se může prožívat každej z nás, ale nikdo to neprožívá, kurva. Ten film je prostě normální, ujde, ok, slušnej, nic extra, neurazí, nenadchne, prostě JE a já na něj koukal a protože jsem si od jednoho dne řekl, ža okomentuji na csfd každý film co uvidím, snažím se tu teď na něj nějak reagovat! (14.09.2010)

Kdybych se mohl odstěhovat do Mongolska, odstěhoval bych se do Mongolska. Věc na kterou myslím v poslední době docela často sám. Film je to o životě, o těch sračkách, ve kterých žijeme, ve kterých se válíme a než bychom se z nich dokázali vyhrabat, zůstáváme v nich dál. Jo, samozřejmně, vás jsem tímhle nemyslel. Rozhodně to není nic pozitivního, nic co by si oblíbilo věší množství lidí... Já oceňuji odvahu ukázat nám nejsmradlavější bubáky, které trápí běžné lidi v jejich(našich) běžných životech. (15.12.2009)

Nezaujal mě příběh, ale vykreslení jednotlivých postav už ano. Hádání se manželů v autě po cestě na dálnici, nebo bouračka dodávkou jsou povedené scény, jiné zas byly horší. Tento příběh třicátníků je prostě místy realita, místy mě to zas nebavilo. Herecké výkony se mi líbily, akorát jim občas ublížil scénář s přiblblými dialogy. (20.06.2011)

Nebýt těch nekonečných detailů(co to jako mělo být-zachycení duševního rozpoložení?, cesta do duší zúčastněných?,-ale no tak..) výrazů obličejových partií dobrých herců, mé hodnocení by bylo výrazně výše. Dost mně to rušilo (otravovalo). Ale abych se nepokakal-takhle dobré české filmy zas tak často nevídám. A pan Plesl jako rodinný psycho tyran? Bonbónek!! (11.07.2020)

Některé postavy sice vypadají jako zbytečné karikatury (manžel Dagmary a ten zženštilejší z gayů obzvlášť), ale jinak Zoufalci působí až pozoruhodně autentickým dojmem. Člověk má místy opravdu pocit, že sleduje nelichotivý dokument o lidech, kteří stále něco chtějí, ale pořádně neví, co vlastně, a tak utíkají (do "tý Prahy", na "tu chalupu"...) a utíkají... Je to určitě stejně tak velká zásluha scénáře, který režisérka poskládala ze skutečných příběhů jejích známých, jako chytré režie, přehledně míchající několika časovými rovinami, a sympatického týmu neokoukaných herců, jimž tu partu prostě věříte. Vtipů není mnoho, ale když jsou, tak jsou opravdu vtipné, což se také cení. (23.12.2011)