Milionová bankovka

Spolu s Prime Miss of Jean Brodie a Dobrodruzstvi Poseidonu je toto u mna zatial najlepsi Ronald Neame. Vyborna komedia o tom, ako velka suma penazi zamava s mladym clovekom zijucim spokojnym zivotom v Londyne. Tempo je vyborne, nenudil som sa ani chvilu, obycajne rozhovory prevazuju, Ronald neame sa ukazal ako talentovany reziser. Film som videl v originale, takze netusim, o com toci LiVentura so svojim : "jedna basen poslouchat zvonive hlasy nasich bardu za jejich nejaktivnejsich let". 80 % (02.09.2017)

Krásná povídka Marka Twaina o lidském pokrytectví. O tom, jak peníze otevírají všechny dveře, které jsou chudákovi zavřené. O tom, že peníze zmůžou vše, ale člověka sami o sobě šťastného neudělají. Štěstí z peněz je totiž stejně pokrytecké, jako neupřímná podbízivost lidí co potkávají boháče. Nosná myšlenka, která platí dnes stejně dobře, jako v dávných časech Viktoriánské Anglie. Parádní herecké sólo Gregoryho Pecka. (09.11.2016)

Když máte peníze, otvírají vám dveře, nemusíte nic platit hned, klanějí se před vámi až k zemi. Ale jakmile na povrch vypluje jen minimální podezření, že jste švorc, vše se obrací a všichni chějí zaplatit, berou vám dodané zboží a málem krachuje burza. Je to stejné i po více než padesáti letech a tato komedie má stále co říci. (14.05.2010)

Celkový počet hodnocení i nepočetnost komentářů a jejich poměrná bezradnost naznačují, že starobyle natočený takřka šedesát let starý film vyvolává nevyslovené rozpaky celého fóra. Že Gregory Peck patří k absolutním hereckým světovým špičkám, se zdá být nesporné. Že režisér Ronald Neame tu dosáhl zenitu svých schopností a scénáristka Jill Craigiová dokázala Twainův satirický nadhled žensky citlivě rozvést, v jistém smyslu dokonce vychutnat a navíc vystupňovat v působivých výstupech vstřícně pojaté staropatriarchální dvorné mužnosti předminulého století, je rovněž zřejmé. Ano, naše doba, současnost, v níž žijeme, má své kořeny a poměrně přesné časové ohraničení v ropných šocích sedmdesátých let a nástupu tzv. postmoderny. Ale ještě minimálně první polovina padesátých let alespoň navenek žila v nostalgii 19. století a v nostalgizující idylizaci doby, která sice uměla být sociálně krutá, nepoznala však takřka půlstoletí (měřeno pamětí a rozměry průběžně pociťovaného lidského života dneška zhruba 70-80 let) válku; to všechno vystresované Evropě i Americe let 1914-1951 připadalo jako ztracený svět, jako kulisa dobra, ráje, který je nenávratně ztracen. Teprve v takto celostně pojaté paletě ekvipáží, krásných šatů a starosvětského humoru doceníme nejen Peckův výkon, ale i neméně dobrý výkon jinak neznámé Ann Gudrunové v roli Peckova ženského protějšku. Americký hřebec, sedlaný suchou britskou ostrovtipnou noblesou, se proto ani divákovi, ani autorům nevzpírá ani dnes. A proč by konec konců také měl? (07.02.2011)

Natočeno poněkud starosvětsky, ale příjemně si u toho člověk odpočine. Adaptace Twainovy povídky věrně zachycuje, jak vám majetek otevře spoustu dveří (a to nemusíte utratit ani vindru) a zajistí zájem a úctu na všech frontách, ale zároveň jak rychle se tenhle přístup změní, když to tam je náhle vaše jmění. P. S. Je zajímavé, že chudí muži dovedou mezi smetánku zapadnout přesvědčivě i bez důkladného výcviku, který potřebovala třeba Eliza Doolittlová. :) (10.11.2023)