Lupiči těl

Výrazně slabší remake, kde pokulhává zejména první třetina. Dění je tentokrát přesunuto na vojenskou základnu. Příběh se rozbíhá pomalu, důraz je položen na problémy neúplné rodiny doktora Maloneho. Film je vyprávěn z pohledu jeho dcery Marti, která si příliš nerozumí nejen s macechou, ale i s ním. Problémy má však také její nevlastní bratříček Andy, který už první den v nové školce nezapadne do kolektivu a uteče. Je otázkou krátké chvíle, kdy se místo vojáků a příslušníků jejich rodin začnou objevovat vetřelčí kopie. Nu a pak už se jen hlavní postavy snaží čelit mimozemské agresi, což postupně vypadá jako boj s větrnými mlýny. Pro diváka znalého předlohy nebo předchozích filmů se nic nového a převratného nekoná. Očekávat lze tedy především napětí, toho se však dostane až v poslední třetině. Vcelku vydařeným efektům vévodí scéna v koupelně. Zatímco se Marti koupe ve vaně, nad ní nad stropem začne nachystaný kokon spouštět skrz drobné otvory smrtonosná vlákna, aby mohl vytvořit její kopii. Solidní hudba (během záběrů na kokony zní stejná jako u předchozího remaku), obstojné herecké výkony hl. postav a potěšující závěr. Přesto jednu hvězdu z předešlého hodnocení ubírám, jelikož mě tentokrát Lupiči příliš nenadchli. (31.08.2019)

Ani neviem čo povedať. Slabé, nepresvedčivé, odfláknuté. V tom filme nebolo dotiahnuté absolútne nič. Netrúfol by som si tvrdiť, že je Gordon dobrý scenárista, ale tento príbeh by vyplodilo aj malé dieťa v polospánku a nie trojica dospelých chlapov, navyše v prípade, že ide o remakovaný remake. Avšak predchádzajúce filmy sú o poznanie kvalitnejšie, ba dokonca o hodne poznaní. Ferrara na režisérskej stoličke akoby tiež pospával. Nie že by mi až tak vadilo, že neviem, kto sú votrelci a prečo a ako robia to čo robia, ani mi toľko neprekáža ten neurčitý záver, ktorý sa nedá nazvať ani len otvoreným, ale keď absolútne zlyháva všetka logika, napätie a desivosť, tak čo s takým filmom ? Zopár pekne nasvetlených scén a slušne vťahujúca hudba to proste nezachránia. LUPIČI TIEL sa snažili byť chvíľami apokalyptickí, filozofickí či desiví, ale celí boli ako zlepenec z kúskov dialógov v iných filmoch. Možno práve o to šlo a nikto sa ani o nič viac nesnažil, inak si totiž neviem vysvetliť opätovné sfilmovanie diela Jacka Finneyho ani nie po desiatich rokoch . . (10.11.2006)

Je to úplne iné, ale stále to isté. Čiže Ferrara to podľa mňa urobil presne tak, ako sa robí x-tá adaptácia knihy. Máme tu Kuvajt, dospievanie, rodinné problémy, takže si môžeme vybrať, ako známu látku chápať v novom podaní. Ferrara sa nebabre ani s explicitou a ukáže, čo je možné, niekedy až cronenbergovským spôsobom. Že sú hlavnými postavami teenageri patrí do doby a osobne som túto inováciu privítal. Áno, je to divné, nemalo to intenciu stať sa nesmrteľným kultom, má to však zovretú atmosféru, i keď tak trochu na úkor tej starej známej paranoje z predchádzajúcich verzií, ale aj tej najnovšej. Koniec potešil. (03.04.2017)

Nepovažuju se za fanouška Body snatchers filmů, a bohužel ani dvě předešlé verze nepovažuji za extrémní majsterštyk. Takže jsem nečekal ani nic extra od tohohle. Nicméně i přes celkovou slabost je to verze u které jsem se bavil poměrně nejvíce. Takové správné béčko na večer. Chapadel a slizu je tu poměrně dost a akce taky není špatná. Garda byla dobrá v čele s Ermeym. A efekty byly suprově béčkové. Sice to není film který si asi pustím znova ale, účel v zábavnosti splnil. (23.05.2015)

Původně jsem klasifikoval film jedinou hvězdičkou, když jsem si ho srovnal s vynikající Invazí zlodějů těl z roku 1978. Pak jsem si řekl, že to není úplně fér a přidal ještě jednu, byť nerad. Lupiči těl totiž na plné čáře neprohrávají jen s literární předlohou, což se koneckonců dá pochopit, neprohrávají jen se svým výše uvedeným předchůdcem, který patří do zlatého fondu filmů žánru sci fi. Na body totiž jednoznačně vítězí i původní filmová verze Invaze lupičů těl z poloviny 50. let, což bylo mimochodem béčko jako vyšité - nicméně sympatické béčko, které dokázalo atmosféru studené války úspěšně převést na filmové plátno. Právě atmosféra Lupičům těl zoufale schází, a přitom v ní spočívá přitažlivost tohoto příběhu. Problém je jednak ve scénáři, který situuje děj na vojenskou základnu, kde se ale vojáci už z podstaty tváří pořád stejně, a tím znemožňují divákovi vychutnat si tu proměnu po napadení a transformaci. Druhým průšvihem je rutinní řemeslník Ferrara, který má na svém kontě řadu průměrných snímků a Lupiči těl z nich nijak nevybočují. Režijně je to nenápadité a unylé. Celkový dojem: 45 %. (17.11.2007)