Zeiten ändern Dich

Takový výrazně chudší německý příbuzný 8. míle, kde jsem měl zejména zpočátku velký problém se naladit na vlnu filmu kvůli divnému střihu. Úplně nedovedu ohodnotit přínos arabáče s japonskou přezdívkou žijícího v Německu, který se proslavil pouze tím, že skládal nějaké píčoviny v rámci nejzbytečnějšího hudebního žánru - rappu a měl štěstí, že v Německu zrovna žilo dostatek ještě hloupějších jedinců, kterým se jeho sračkoidní tvorba líbila. Typickým publikem byly fanatické školačky očekávající svoji první menstruaci. Do filmu jsem pronikal velmi pozvolna a trošku mě bavit začal asi až někde za polovinou. Nejlepší byl rozhodně závěrečný koncert, kde se objevil božský Kája a poprvé tak byla slyšet skutečná hudba. [60 %] (03.06.2024)

Tenhle film mi umožnil nahlédnout aspoň trošku pod pokličku německého rapu. Vůbec jsem žádný neznal a jméno Bushido, bylo pro mě naprosto neznámý pojem, což však vzalo záhy za své. Dočkal jsem se poměrně kvalitní hudby a hlavně naprosto věrohodného, místy drsného příběhu, o tom, že každá cesta na vrchol stojí strašně moc námahy a úsilí, což v tomhle případě platí dvojnásob. Ale tím zdaleka nejlepším, byla pro mě určitě poslední, emotivní čtvrthodina a závěrečný koncert v čele s nesrmtelným Kájou Gottem, který si svou německou verzi „Biene Maja“ střihl s neskutečnou chutí a zápalem. Přiznám se, že jsem mu dokonce i maličko záviděl. Wunderbar! (21.04.2015)

Jeho matka milovala Karla Gotta, on zase rap. Měl muslimské vyznání, ovšem hned od mládí si přivydělával prodejem drog, rád se popral, rád sprejoval. Nakonec ovšem u téhle výbušné povahy vyhrála hudba. A je tu další divácky vděčná variace na téma, jak se někdo dostal z nehostinných poměrů až na pozici respektovaného člověka. Životopisný kousek o rapperu Bushidovi se nevyhýbá klišé a prvoplánovým momentům, své kvality ovšem má. Chlapík je to zajímavej, navíc s hudbou, která sice není moje srdeční, ale tady mému uchu lahodila. Pohublé čtyři hvězdy. (29.12.2017)

Jelikož jsem velkým zastáncem německého rapu, bylo pro mě těžké koukat se na tento film objektivně a zkusit v něm najít také nějaké chyby. 94 minut jsem hledal a nic. Bushido hraje sám sebe velmi přesvědčivě. Film vypráví o násilí, touze po respektu a hlavně o těžkém životě přistěhovalců v Německu. Na filmu se mi nejvíce líbí , že Bushido jej očividně líčí takový jaký opravdu byl to znamená, že ve filmu můžeme spatřit mnoho pouličních bitek, násilí atd. Bushido se nesnaží skrývat svoji minulost naopak se mi zdá , že je na ni pyšný a to z toho důvodu , že ušel dlouho a trnitou cestu, ale na konci měl ten vytoužený respekt kolem kterého se film odvíjí. Abych , ale nemluvil pouze o Bushidovi , musím zmínit také roli mého nejoblíbenějšího německého interpreta Flera ( Patrick Losensky), kterého Bushido potkal v psychiatrické léčebně. I Fler má za sebou určitě velmi zajímavou cestu na vrchol a rozhodně by nebylo od věci zmapovat i jeho život. Dalším přínosným faktorem byl ve filmu jednoznačně Karel Gott, kterého jsem tam opravdu nečekal. Na začátku filmu o něm sice byla zmíňka, ale jelikož jsem před shlédnutím filmu nekoukal na herecké obsazení tím pro mě byl větší šok, když se ve filmu objevil. A musím říct, že exceloval zazpívat včelku Máju před vyprodanou Braniboskou branou to chce odvahu. Celkově bych tento film shrnul velmi zdařile, Bushido velmi pěkně vylíčil svůj ne vždycky lehký příběh a spolu s kvalitním režijním zpracováním se dostal na svět dle mého názoru nejlepší německý film, který jsem v posledních letech spatřil. (01.10.2011)

Perfektní Bushidova biografie, kde hraje sám sebe, což je u tohohle typu filmu stěžejní. Já jsem byl mile překvapenej, tenhle arabák je charizmatickej, životní příběh má zajímavej a film to umí řádně zmapovat a podat. Von taky Edel není žádný vořezávátko, takže to není až takový překvapení. No a dojde i na Káju, což je hvězda navíc. 85% (09.01.2012)