Otec Kondelík a ženich Vejvara

Když jsem byl malej, tak jsem si myslel, že ten ženich v názvu patří nějakýmu vejvarovi. No, časy se mění a já postupně přišel na správný význam. Tohle je jedna z komedií, který řadím do zlatýho fondu naší kinematografie vedle kosuků jako Kristián, Roztomilý člověk, Eva tropí hlouposti, Anton Špelec ostrostřelec nebo Velbloud uchem jehly. Na spoustu jsem určitě zapomněl, ale na tento bych nezapomněl nikdy, protože je to taková nádherná ukázka lidských archetypů, že se to jen tak nevidí. Navíc podpořená dobrými herci a jejich výkony, příjemným humorem a přestože nepříliš novátorským, tak zajímavým námětem. Postavy jsou archetypy, mnohdy opravdu až hodně karikované, ale nepůsobí proto směšně v tom horším významu. Naivní Pepička je tak naivní, jak si naivní dobře vychované děvče z první republiky představuju (to ale neznamená, že takový byly), Vejvara je naprosto dokonalý příklad nervózního, ale nepotrhlého, zamilovaného klučíka, jak pravděpodobně nikdy žádný nebyl (kromě románů z romantismu). Kondelík je maloměšťák se vším tím špatným i dobrým, co to slovo přináší a jeho žena je krásným příkladem, že otec je hlava rodiny a matka krkem tou hlavou hýbajícím. Nejlepší je ale jeho bytná, která se svou touhou vyvdat svou skoro již staropanenskou dcerku dělá větší psí kusy, než mlýnek na maso. (07.11.2006)

Vkusná měšťácká komedie která sršela inteligentním vtipem od začátku až do konce, zfilmovaná podle románu od Ignáta Herrmanna což byla sama o sobě jistá záruka kvality, jen si vzpomeňme na jeho dřívější zfilmovaný román "U snědeného krámu", který byl také úspěšným filmovým počinem. Film natočil Miroslav Krňanský který měl asi humoristické romány podle předloh od Ignáta Herrmanna velice rád, viz. ještě např. filmy (Bezdětná a Pod jednou střechou). Mimochodem v předválečných letech vznikli ještě před tímto filmem tři filmové adaptace tohoto románu, první dvoudílná z roku 1926 pod stejným názvem, a třetí z roku 1929 ta ale už nesla název Tchán Kondelík a ženich Vejvara, pochopitelně všechny tři ještě němé ale vždy s nerozlučnou dvojkou Pištěk a Nedošínská. Ostatní kolegové, stejně tak jako režiséři ( Karel Anton 1926, a Svatopluk Innemann 1929), se měnili jako na běžícím pásu. Theodor Pištěk s Antonií Nedošínskou si myslím že vytvořili dodnes platný "kondelíkovský" vzor a současně jednu z mála dvojic, kdy měl Pištěk nad svou filmovou partnerkou navrch. Film měl za úkol hlavně pobavit. Jedna jeden malý monolog na konec: Malíř musí mít vrozenou inteligenci, jako například tady Vopička. Vopička jde dnes malovat k panu císařskému radovi Wienerovi, a Vopičkovi nemusí nikdo vykládat co má dělat, Vopička ví že bude dnes pracovat jen se zlatem... V hlavní roli T. Pištěk a Ferenc Futurista..Nebo tatínek je hlava rodiny tatínek se tedy zlobit může..! (14.12.2006)

Film mi tu v reakcích přijde v kontextu doby drobně přeceňovaný. Hlavní dvojice mladých herců je nevýrazná a hraje naivně, o kolik mohla být lepší jinak pozoruhodná závěrečná scéna. Nedošínská je jako vždycky zábavná, ale jako vždycky hraje to samé. Táhne to především Pištěk jako Kondelík, roztomilý buran, dobrák i darebák v jednom. Celému filmu ale chybí nějaký zásadnější konflikt, je to možná až příliš dobrácké. Konflikt nabízí vlastně jen scény s paní domu, co se snaží dohodit svou dceru. Ty scény považuji za nejzábavnější část filmu. Ostatní nejspíš zapomenu. Vyloženě vtipný snímek taky není, usmál jsem se dvakrát, ale to má holt každý jinak. Film na mě taky technicky působí jako tak o pět let starší, což v té době bylo hodně. Přispívá k tomu i fakt, že je docela hluchý a hudba je většinou jen diegetická v podobě klavíru. (24.03.2024)

19. století ve své nejkrystaličtější podobě, málokterý film dokázal takto dokonale vystihnout atmosféru určité epochy. Samozřejmě že si tu dobu nepamatuju, ale přesně takhle si ji představuji. Dobu, kdy je velkým ternem pracovat ve státních úřadech, kdy člověk krůček po krůčku stoupá v přesně určených mnohaletých intervalech po služebním žebříčku, a kdy představa celého života stráveného v zatuchlých místnostech mezi spisy nevzbuzuje u mladého člověka tíseň, ale vrcholné štěstí. Kdy nadřízení a měšťané jsou uctíváni nade všechno. Kdy si mladé dívky užívají života pár měsíců, maximálně let, kdy obrazí pár plesů a pak se vdají a stanou se z nich počestné paničky, které se starají o domácnost. Kdy se na jednu stranu zahalují i nohy od klavíru a na druhou stranu si může i počestný občan odskočit do kabaretu na zpěváčky, které naopak ty své nohy ukazují moc rády. Mimochodem se divím, že Pištěk ani Dohnal při té podívané nepukli vzrušením, to já bych se určitě rozprsk. Dohnal je přeuctivý a nervózní ve vztahu ke všem okolo, jistou tvrdost a vlastní vůli projeví až v samém závěru, kdy s ním mává libido; Nedošinská, Pištěk a Rašilov tradičně výborní a Gerová velmi půvabná, škoda, že toho nenatočila víc. Viděl jsem teď tento film po dlouhých letech a zjistil jsem, že mnohé dialogy se mi zcela jasně vybavují, jako např. "uctivé nazdar, vašnosti", "dej na sebe pozor a co neznáš nejez", "je zde zcela pranepatrná hloubka, račte se sám přesvědčit". (17.06.2013)

Nejlepší prvorepubliková komedie, kupodivu velmi nedoceněná a nadčasová. Absence naivity, jež je častá u těchto filmů z této doby je překvapující. Naivita mladé Pepičky je pochopitelná a očekávaná. Závěrečná skoropostelová scéna se svým pojetím blíží některým současným soft odvážným komediím. Všichni excelují, Saša Rašilov a Theodor Pištěk hlavně! (15.07.2004)