Život po životě

Jednou tam musíme všichni. To si řekl Clint Eastwood a natočil film o lidech, kteří zažili setkání se záhrobím. Ocitnout se na druhé straně je téma fascinující, ale Eastwood ho doslova prohospodařil za vydatného přispění ledabylého a povrchního scénáře Petera Morgana. Matt Damon hraje muže, který po operaci v dětství získal psychotronické schopnosti. On to však nebere jako dar, ale jako prokletí. Dokáže navázat spojení se zemřelými, promlouvat s nimi a jejich vzkazy předávat jejich živým příbuzným. Stačí mu na to jen chytnout živého člověka za ruce, a hned je spojení s nebožtíkem navázáno. Jenže to je za dvě hodiny asi ta nejdramatičtější scéna, jakou ve filmu uvidíme. A rozjezd s vlnou tsunami je přitom tak slibný a je to nejlépe natočená katastrofická scéna, jakou jsem kdy ve filmu viděl. A pak už nic. V klinické smrti se asi ocitla i většina herců na place. Damon hraje, jak kdyby ho opakovaně v karavanu probírali a polévali studenou vodou po bujarém večírku a on si protíral obličej a před budícími asistenty říkal " aha, jo já vím, já bych chrápal až bych brečel, ale musím jít hrát". Bryce Dallas Howard, která už dávno neplatí za ošklivku a dceru ošklivého režiséra sice hraje ze všech nejlépe, ale výskyt její postavy je záhadnější, než to co nás čeká po smrti. S rovnými vlasy a nalepenými řasami připomíná modelku, která krátce nevysvětlitelně navštíví kurzy vaření, kde se seznámí s Damonem, a ten pak s ní udělá seanci, a ona pak stejně nevysvětlitelně z filmu zmizí a už o ní nepadne jediné slovo. Cécile De France jsem v roli moderátorky posedlé zážitkem z klinické smrti ani nepoznal a hlavně její postava byla neskutečně otravná a jen brzdila děj. Další postavy byly tak hrozné, že nemá smysl se o nich rozepisovat s čestnou výjimkou Jay Mohra, který psychotronikova bratra hrál dost přirozeně. Tempo filmu bylo ubíjející a přesně symbolizovalo vláčně se pohybujícího Eastwooda tentokrát (díky bohu) jen za kamerou. Tam asi v přestávkách trénoval skoky do rakve, a proto si usmyslel na sklonku života natočit film s tématem o životě po životě. Jenže vůbec nic v něm neřešil, nic jsem se nedozvěděl, zajímavé téma to nikam neposunulo a přišlo mně, že film se věnuje všemu, jenom ne a ne se s vervou pustit do toho hlavního. Na co pak tento film vznikl?! A ani se už nedivim, že propadl a naopak se divím, že soudnosti pozbyli Spielberg s Marshallem jako producenti. Povrchnější a nudnější film obsahující jednu vynikající, a tak trochu samoúčelnou scénu se tsunami, se jen tak nevidí. Pane Eastwoode jen tak dál. Točíte krásně povrchní filmy na usnutí. Nasedněte do toho Vašeho Gran Torina a odjedtě už někam do prdele. 40% (10.03.2011)

Nejslabší Eastwood, kterého jsem viděla. Zřejmě je to dáno absencí charismatu u Matta Damona, kdyby místo něj převzal hlavní roli v tomto částečně mozaikovém filmu někdo výraznější a méně unylý, asi by to bylo opět na stoprocentní zážitek. Eastwood si klade zajímavé otázky o životě i o smrti. A dodávám, že si je klade i zajímavým způsobem. (31.01.2012)

Clint Eastwood je natolik dobrý filmař, že dokáže podat vcelku banální životy třech hlavních představitelů, kteří se různými způsoby setkávají se smrtí, natolik poutavě, že jsem seděl a ani nedutal. Byť v závěru nepřichází žádná šokující ani objevná pointa, příběh sensibila (Matt Damon) a ostatně celé téma okolo těch věcí, které jsou mimo rozumové chápaní, je zpracováno velmi citlivě a uchopitelně. Na konci filmu jsem byl velmi příjemně dojat. Jediné, co mě na filmu vysloveně mrzí je vizualizace všech těch posmrtných spojení. Myslím, že to kazí kouzlo celého filmu, ale chápu, že některým divákům to může pomoci celý film lépe vstřebat. (23.04.2012)

Režijní filmografie Clinta Eastwooda je poměrně různorodá, povětšinou však množství jeho filmů spojuje důraz na silné drama. Osobní drama. S Životem po životě se Eastwood snad poprvé dotýká nadpřirozena, zde konkrétně, jak název napovídá, samotného posmrtného života. Těžko odhadovat, nakolik se pro více jak osmdesátiletého tvůrce jedná o osobní dílo, faktem však zůstává, že k tématu smrti přistupuje jako smířlivý, klidný člověk, a zbytečně to nepřehání v momentech, kdy by někteří tvůrci tzv. tlačili na pilu a ždímali z diváků slzy. Kdepak, Eastwoodova optika je příjemně střízlivá, z každé scény je cítit soustředěnost a rozvaha a nebýt toho minima záblesků z onoho světa (efektní, nikoliv však kýčovité vyobrazení – za to určitě pochvala; jen ty zvukové efekty nemusely být toliko „agresivní“), bylo by ono nadpřirozeno pouze tušené…a na „vypravěče“ by mohlo být nahlíženo i jako na skeptika. _____ Život po životě sleduje tři příběhové linie, přičemž jedna z nich je velmi zajímavá (psychotronik Matt Damon), druhá už o něco méně (novinářka s posmrtnou zkušeností v podání Cecile De France) a ta třetí (chlapec, kterému zahyne dvojče) je už více méně do počtu a v pozdějších fázích vyprávění slouží spíše jako berlička. Ve výsledku první linie nedostává tolik prostoru, kolik by si zasloužila, existence té druhé je ve finále zcela ospravedlněna a třetí linie „dojede do cíle“ na volnoběh. Na jednu stranu je scénář tedy poněkud nedopečený, na tu druhou zase příjemně přízemní a civilní. Body k dobru film získává i za to, že ačkoliv pojednává a třech paralelních osudech, nikdy nesklouzne k jejich kontraproduktivnímu proplétání a falešné hře na osudovost, na čemž ztroskotalo množství tvůrců ve snaze napodobit Innarituovy filmy (např. nepovedené bláboly Powder Blue a To, co dýchám). Linie se o sebe začnou otírat až v samém závěru, a když se tak konečně stane, nepůsobí to moc vykonstruovaně (je to zcela předvídatelné, ale stále poměrně logické)._____ Film stojí především na režijním vedení Clinta Eastwooda, který už zbytečně nehledá nové narativní cesty a stylové postupy, neboť to, co mu je vlastní, již dokonale ovládá a je to zcela funkční (viz zdánlivě nic neříkající scény z kurzu vaření) . Důkazem budiž snad všechny filmy, které natočil od Tajemné řeky (a to včetně). Herci v čele se soustředěným a velmi klidným Damonem jsou taktéž vynikající a právě oni spolu s Eastwoodem dokážou podržet film i ve chvílích, kdy měl pan scénárista slabší chvilku. Život po životě sice nedosahuje dokonalosti Gran Torina, Invictus nebo Výměny, ale i tak se jedná o zdařilý film (některé kritiky jsou zde celkem přehnané)…v konečném důsledku možná snad i nejromantičtější Eastwoodův film za poslední dobu. P.S.: To tsunami v úvodu je fakt parádní. (09.03.2011)

úvod je absolutne fantastický, emocionalne aj trikovo. Neviem, prečo tu má väčšina taký problém s témou fimu, pre Eastwooda je to už bytostná otázka. Hereafter je o hladaní samého seba a hľadaní podobných ludí, ktorí nás budú v živote sprevádzať a chápať nás. Využitie akejkoľvek formy, aj mysterióznej, k dosiahnutiu pointy, je myslím si v kinematografii legitímne pre každého režiséra. Na druhej strane, keby ma chcela Bryce,asi by mi bolo jedno, či s ňou mám niečo spoločné...:) (19.05.2012)

Ten začátek byl velmi slibný. Dále nic moc. Nesourodé nespojené příběhy, které byly propojeny zbytečně pozdě ... i přesto ve mně film nechal stopu. Ale ta nejspíš vyprchá .. (14.09.2015)

Čekal jsem něco mysteriózního, vyklubala se z toho ale potemnělá a melancholická citovka poskládaná ze tří propojujících se příběhů. Klidně se přenesu přes to, že se hraje hlavně na city, kdyby se to podařilo natočit tak, aby to divákovi něco přineslo. Hereafter mě ale pocitově míjí. Ve výsledku tak krom jakž takž mystického Damonova psychotronického partu se zajímavou romantickou vložkou příběhy působí prázdně, nemně a mají minimální spád, takže celkový dojem není valný. (10.04.2011)

Náš vztah s Clint-em: většinou mě neurazí. Nemohu říct, že v tomhle případě tomu tak bylo, noo když už někdo tlačí na pilu natolik, že mě pomalu ale jistě chytá průjem, tak je něco asi špatně... Vůbec mě to nevzalo, nedojalo. Pravdu? Nudil jsem se a Damon? Čím starší, tím horší herec... 4/10 (12.06.2011)

Hereafter se mi hodnotí dost těžko. Film má očividně silné téma, velmi dobré herce a ještě lepšího režiséra, ale tomu se zjevně moc nepodařilo vybalancovat rozkouskovaný příběh. Jednotlivé linie jsou totiž pospojované dost ledabyle a scénárista se asi moc nenadřel. Žádný z příběhů není natolik rozvinutý, abych si k postavám vytvořila nějaký vztah. Především příběh londýnských dvojčat mi přišel úplně navíc. A nominovat Hereafter na Oscara za efekty a přitom úplně opomenout Trona, je něco, co mi hlava prostě nebere. (16.03.2011)

Otřesná nuda!!! Nechápu hodnocení tady. 65% za co? Ne opravdu jsem se nedodíval až do konce! Po hodině a čtvrt mi to absolutně nic něříkalo a nebylo po chuti...A to já skousnu cokoliv, i když je to hooodně velká nuda, tak se do děje vždy trošku chytnu, ale tady bohužel vůbec... Až na vyjímku skvělých a nadějných 10 minut... Že by takové hodnocení jen kvůli Clinta Eastwooda?? 2/10 = 25%.. (13.07.2011)

Tento film vypráví příběh tří lidí, které nějakým způsobem postihla smrt, režiséra, který už je maličko melancholický a buduje si představy o tom, co ho za pár let snad čeká, ale jinak je to xmrti utahaná nuda o něčem, co mohlo být popsáno daleko lépe. Celkem solidní začátek nejprve nabídne svižné drama z cyklu "katastrofy - kdo nezažil, neuvěří", pak se ale děj zbrzdí ze 120 na 30 km/h v pěší zóně. Najednou vše začne neskutečně nudit a celý příběh se smrskne do prostého popisu namísto zábavného a zajímavého vyprávění. Přiznávám, že jsou zde občas i světlé chvilky, ale ty nevytrhnou diváka z letargie a pomalu klinické smrti, o které se snaží vyprávět i tento film. Matt Damon se pokusil zahrát na vážnou strunu, ale myslím, že tahle postava nebyla napsána pro něj. Když vzpomenu na Willa Huntinga, je to několik kroků zpět. Celkově bych to shrnul a označil za klidné víkendové odpoledne, kdy děcka vypadnou ven a vy sedíte sami na zahradě v křesle, usrkáváte chladný drink a užíváte si sluníčka. Nesnese to každý a určitě ne celý den. Průměr a malinko zklamání. Od Clinta jsem zkrátka čekal víc. 60% (30.06.2013)

Mám rád Eastwoodovy filmy. Tohle však pro mě byla ze skoro všech aspektů dosti monotónní depka, i když někde tady byl účel, tudíž výš nehodnotím. Je ovšem fakt, že jsem díky konci cesty autobusem neviděl posledních 5 minut. Edit: No, před nějakou dobou jsem viděl konec a zároveň ne 80% od začátku filmu. Dokážu přijmout, že se Clint pokouší smířit se stářím. A jeho obvykle nenuceně podané emoce. Ale nejspíš to působí na mě nepřirozeně a nepříjemně. Asi takhle - vždyť jde o smrt a umírání… Konec je v pohodě. Odstřel si film nezaslouží, ale tempo jsem nevstřebával dobře. A to musím brát v potaz. (18.09.2017)

Nádherný, pocitově silný film, který mě sice nezasáhl jako tsunami, ale spíš nechal pomalu klesat do svých hlubin. Tři pomalu plynoucí smutné příběhy, které se jen v samotném závěru nakrátko protnou, aby daly zatřpytit nejisté naději, asi nebudou svým tempem, pojetím a vlastně i obsahem, pro každého. Navíc ani nejsou efektními historkami o posmrtném životě, ten tu spíše slouží jako pouhé médium pro úvahou o životě a smrti, o ztrátách s nimiž se nelze vyrovnat, o bolesti, které se nelze zbavit, a také o tom, že některé pocity jsou nejen bolestné, ale bez osobní zkušenosti také nepřenosné. Eastwood své vyprávění vybavil precizní režií, dokonalou prací se světlem i hudbou, a především zaplnil mnoha malými, někdy doslova miniaturními střípky osudů a pocitů, které mi během několika záběrů umožnil dokonale sdílet a spoluprožívat. Nejděsivějším momentem pro mě přitom nebyla úvodní tsunami, ale scéna Jasonova pohřbu, kdy kněz odhrká pár naučených frází a pak žalem a ztrátou zcela zničeného Markuse a jeho matku z kostela doslova vyhodí, protože už má další kšeft. To je scéna, která mi doslova vyrazila dech a jen tak na ni nezapomenu. Toto je film, na který jen tak nezapomenu. (29.10.2011)

Clint Eastwood je " veterán so starým dizajnom, ale so spoľahlivým motorom ", ktorý vás stále prevedie filmovou krajinou plnou nevšedných krás a okúzľujúcim príbehom. Ani teraz nebolo tomu inak a jeho rukopis bol opäť formovaný slabším osvetlením pozadia a osvetlením len na tváre hercov, obrazom nesúcim sa v duchu nevýrazných farieb a príjemne podloženým zvukom fúkacej harmoniky, či ďalších hudobných nástrojov. Hneď od začiatku stúpil dej na mínu, keď úvodom sa prehnala strhujúca vlna tsunami, ktorá nabrala ten správny smer, ktorý sa potom ďalej násobil rafinovaným správaním mladých bratov. Eastwood ma naozaj výnimočný cit pre tieto realistické spracovanie zo života ľudí, založené na jednoduchých, ale účinných základoch, ktoré sa ľahko a pútavo vnímajú. M.Damon spolu s ostatnými hercami extra nežiarili, ale to moju náladu nepokazilo, skôr mi v jednotlivých fázach zarezonovalo ponechanie francúzštiny a prijal by som viac momentov ako bolo tsunami, či výbuch metra.80% (02.05.2012)

hodnotím pozitívne ... mňa bavilo (10.09.2013)

10. 3. 2011 film rozkoukán, 11.3. 2011 v Japonsku řádilo zemětřesení a jím vyvolané tsunami. Film jsem dnes dokoukal, a teď tu sedím a bojím se cokoliv pustit... Clint má zjevně rád nečekané petardy. Dialogy v originálním znění 5.1 zvuku jsou docela tiché, takže abyste dobře slyšeli, musíte zesílit... Efekty na jedničku, moc se mi líbila kamera. Nejlepší je příběh George, zaujmou i dvojčata Marcus s Jasonem, ale u Marie Lelay se mi líbila jen ta francouzština (v podstatě třetina dialogů se odehrává ve francouzštině), její zasazení do příběhu moc nechápu. Nejvtipnější částí je, když Marcus testuje "senzouše", naopak scénu, ve které Melanie (Bryce Dallas Howard) se zavázanýma očima ochutnává ingredience, bych označil za jeden z nejvzrušivějších okamžiků celé filmové historie. (11.03.2011)

Úvodní scéna Tsunami (nejzajímavější scéna filmu) diváka znalého Eastwoodovi (ať už novější nebo starší) tvorby překvapí, stejně jako náznaky tajemna ale nakonec se ve své podstatě jedná o komorní drama o několika postavách. Film nedokáže strhnout natolik jako předchozí Eastwoodovky, herci nejsou příliš přesvědčiví a postav je možná až zbytečně moc. Trailery slibovaly více a ve výsledku se jedná o jeden z nejslabších Eastwoodových filmů vůbec. (03.06.2011)

Tak tohle je na Eastwooda hodně špatné. Po skvělém Gran Torino a Výměně jsem od Hereafter čekal asi moc. Snímek je nudný a asi i zbytečně rozvleklí. Bohužel film nezachránil ani parádní výkon Matta Damona a dobrá kamera se soundtrackem. (06.10.2011)

Myslel jsem, že u tý nudný hovny umřu smrtí a zjistim si ten život po životě sám. Sračka. (21.03.2020)

"I ty se můžeš přidat k všeobecnému hypu!" Aneb zoufale podceňovaný film, ve kterém každý jen dookola bezhlavě opisuje ty stejné argumenty. Hereafter je sentimentální a dojemné drama, protože takové má přesně být. Je zcestné vyčítat Eastwoodovi debilní scénář či špatně napsané postavy odříkávající samá klišé, jelikož přesně takové mají být. Co byste asi řekli člověku, který někoho ztratil, než věty jako: ,,Buď silný. Nevzdávej to. Hlavu vzhůru"? To si opravdu každý potřebuje dokazovat nějakou vlastní inteligenci?. Eastwood přesně natočil to, co nám nastínil v traileru. Pomalu odsípající komorní podívanou, ve které je jasné, že bude těžit ze slzných kanálků. A vůbec to nevadí, když má k dispozici výborné herce a dialogy, které mají co říct. Až na pár banalit a zbytečně uspěchaný závěr je to přesně ta pomalejší "eastwoodovka", která umí citlivě vyprávět, jakou byla třeba Výměna. O žádný tvůrčí propad se tedy nejedná, Clint pořád hraje "svůj typický klavírek". 7/10 (18.03.2011)