Zuzana Michnová - Jsem slavná tak akorát

Troufám si tvrdit, že ten, kdo nezažil Marsyas v době největší slávy, tenhle film tak úplně nedocení. Je to vlastně podobné jako Balada pro banditu, i ta má svoje kouzlo hlavně pro pamětníky. Pro mě to je výlet zpátky proti proudu času, protože na střední jsme nevynechali jediný pražský koncert. Jeden z někdejší Dvojky mám ještě někde nahraný. V paměti zase zůstal další z divadla v Bráníku, kde Jirka Vondráček odboural Zuzanu Michnovou při písničce věnované Leonardu Cohenovi. Jindy se zase odbourala sama, když při Můně vypadla z rytmu. Prostě co koncert to improvizace a úžasný zážitek. To všechno a ještě mnohem víc mi dokument připomněl. K dokonalosti mu chybělo to, že písničky nebyly přehrány celé. Klidně bych snesla delší stopáž, kdybych si je mohla zase jednou poslechnout. (29.03.2014)

Někde mezi 3 a 4. Nebyt těch retardérů, jak o nich byla v dokumentu řeč - např. "profesor" Vondráček, mohlo být ještě lepší. Plno zajímavých svědectví, lidí. I ve chvíli, kdy jsem myslel, že se už forma vyčerpává, tak přišly hrané pasáže a životní zamyšlení. Osobní přínos měl pro měl Cyril Höschl se svým pojmenováním nudařů a do práce chodičů, štinknormal od 6 do 14. (31.03.2014)

Právě dohrává LP Marsyas a ve mně zůstává lehce posmutnělá touha za nevratnými časy, kdy se skvělá hudba pojila s poetickými texty, v tomto případě z pera jedné autorky… "Spoušť v duši se s vírou střídá – nebe je lesklá slída – pohnutím – prasklá právě nad náměstím…" Respektuji a chápu její nechuť pustit nás více pod kůži – i to je vypovídající. Nepatetické, místy vtipné, laskavé. (12.09.2013)

Když jdete do kina na dokument o zpěvačce a skupině, o které jste, s výjimkou jedné písně, nikdy neslyšeli, automaticky očekáváte, že to bude propadák. Paní režisérka, která ne nadarmo patří ke špičkám ve své profesi, mě ale přesvědčila o opaku. Velice vtipně pojatý příběh, popisující doby, které zas tak veselé nebyly. Především scéna se stádem ovcí, které "pronásleduje" Zuzanu Michnovou po Vinohradech, stojí za to. Nenásilný dokument, který má všechno, co potřebuje k tomu, aby dokázal zaujmout: dobré zpracování, zajímavé téma, vtipné dialogy a spontánní akce. (02.09.2013)

Těsně pod hranicí pro čtyři hvězdy. Uznávám, že se mi dokument docela líbil hlavně proto, že mám k Její hudbě nějaký vztah. Těm, kteří nemají, to film zrovna neusnadňuje. Mluvící muzikanti a další osobnosti nejsou označeny žádným titulkem, předpokládá se, že víte. Stejně tak se nedozvíte, jak se z křehké dívky píšící subtilní, ale vlastně dost razantní feministické písničky, stala ta zpohodlnělá, autorsky rezignovaná a celkově neskrývaně rozporuplná osobnost. Pokud tušíte, film vám to mezi řádky spíš potvrdí, pokud nevíte, opět se nedozvíte nic. V mystifikačních pasážích ("pohřeb" na začátku, palačinky v okapu a Janžurová, scéna mladých dívek) Jitka Němcová míří tam, kde uspěl Petr Zelenka s Mňágou, ale scénky zdaleka nevyznívají tak přirozeně a chybí smysl pro pointu. S výjimkou jediné scény - surrealistické pasáže odkazující na Buňuelova Anděla zkázy, doprovázené největším rádiovým hitem Marsyas "S Louisem" (všichni tu písničku někdy slyšeli, ale málokdo má páru, o čem je) je i přes trikové limity neskutečně působivá a ukazuje, v čem tkví (tkvěla?) obrazotvorná a textařská výjimečnost Zuzany Michnové. Snad to pochopí i diváci, kteří se k filmu dostali náhodou. Podle reakcí a loňských recenzí nevím nevím.. Sečteno a podtrženo - ve výsledku se nakonec stejně vkrádá pocit, že ze střetu nesporného talentu, divoké životosprávy a přibývající nechuti ten talent zúročovat šlo vytěžit víc. 65 % (03.04.2014)