Melancholie

No, tak to byla síla. Na filmy Larse von Triera se už musím připravovat dopředu, protože vím, že mě čeká nálož. Vizuální stránka filmu je úžasná. Lars natočil naprosto fascinující úvod, který se nedá s ničím srovnat. Pak přichází první část "Justine", tato část je to nejslabší na filmu. Chování Justine jsem moc nepochopila a celá tato část byla lehce zdlouhavá. Ovšem druhou části mě už měl Lars v hrsti, tato část je na jasných 5*, neuvěřitelně podmanivá atmosféra. Velké plus za to, že se zde neobjevují žádné velké nánosy patosu. Výteční herci včele s Charlotte Gainsbourg a Kirsten Dunst, která zde pro mě předvedla svůj nejpřesvědčivější dosavadní výkon. Úžasný film, který ze mě jen tak nevyprchá, ale to už bych si měla u Triera asi zvykat. A závěrečná scéna? Tak o té se mi bude zdát. Tu pátou hvězdu nepřidám pouze za tu ne až tak dobrou první část. (28.09.2011)

Uměleckej film od nějakýho feťáka z Kodaně ve mně sice vzbuzoval velkou nedůvěru, ale nakonec to zase až tak úplně tragický nebylo. První část ze svatební hostiny je teda úplně o hovně. Pobavily mě akorát cynický poznámky tý matky. Druhá část sice nejdřív taky vypadá, že bude úplně o hovně, ale pomalu začne přicházet jakási zneklidňující atmosféra a začne se tam odehrávat dokonce něco zajímavýho. A konec se mi opravdu líbil. Bohužel to z těch více než 2 hodin bylo jenom tak posledních 30 minut. Někdo si na filmu najde asi víc než já, ale pro mě je první půlka ztráta času. Druhá půlka to zachránila, ale pokud to zprůměruju, tak jako celek je film tak na 2 hvězdy. Jinak kameraman asi někde ztratil stativ a musel pak chudák celou dobu držet těžkou kameru v ruce, což mu dělalo evidentně problémy. (13.02.2020)

(2x v kině) Rozkoš. Úvod bezchybný, finále fatální. Vynikající pro milovníky Richarda Wagnera i poprsí a ďolíčků Kirsten Dunst. Rozkoš se násobí samozřejmě v části Justine, ve které je vše a nechybí nic. Humor se snoubí s absurdnem a symbolikou. Nač plýtvat primitivizmem Udo Kiera, když jsou tu nádherné novomanželské lásky her Alexandara Skarsgårda. Takhle blízko k orgazmu nebyl od dob True Blood a to už je co říct. (03.07.2011)

(V detailech) Nádherný film o konci světa a o tom, že Melancholiíí vůbec není ona blížící se planeta (která působí spíš uklidňujícím dojmem), nýbrž naše matička Země obydlená psychicky se rozpadajícími bytostmi žadonícími o svůj esteticky přijatelný konec za doprovodu trefného reklamního sloganu Enjoy it while it lasts a Symfonie č. 9. Ten také postavy a divák dostanou naservírovaný rovnou v úvodu, aby mohl být závěr mnohem syrovější a mrazivější. Zároveň se však jedná o neskutečnou manýru, kopírující nejenom schéma Antichrista, ale svou první hodinou také Vinterbergovu Rodinou oslavu, byť se díky tomuto svatebnímu entreé zadírají hlavní charaktery hlouběji pod kůži. Sečteno a podtrženo - osamělejší, roztroušenější a depresivnější příběh letos v kinech nepotkáte - jen moje myšlenková i srdeční soustava se s Melancholií krapet minula. Asi jsem na tuhle podívanou až příliš velký flegmatik. (01.10.2011)

Jsem si naprosto vědom toho, že nejsem hoden sledovat podobný umělecký skvost, ale přesto jsem se, s naivitou sobě vlastní, do sledování zvídavě vrhl. Musím uznat, že ačkoli by se děj tohoto snímku dal nacpat do tříminutového kraťasu, tak jsem se vyloženě nenudil. Avšak ze zásady odmítám ztrácet čas dumáním o vyšších smyslech čehokoli, takže poníženě přiznávám svou chybu a své chutě po filmových orgiích se příště pokusím otupit nějakými vhodnými medikamenty. (13.06.2012)