Melancholie

Trier se na konci TAK snaží, ale kde nic není, ani smrt nebere. Co se týče dojezdu, tak mnohem lepší je Hanekeho Sedmý kontinent. První část moc "dogma", druhou jsem si užil o poznání víc. Kirsten to táhne nahoru. 3,5* (30.05.2011)

Úvodní sekvence patří k tomu nejúžasnějšímu, co jsem kdy na plátně viděl. Rozhodně nejlepší začátek filmové sci-fi od dob prvního celovečerního Star Treku. Další děj se sice tváří jako komorní melodrama, ale je neobyčejně promyšlený, takže tu vše má své místo a vše dává smysl (dokonce i chování Charlotte Rampling v roli matky hlavních hrdinek, a to už je co říci). Samozřejmě, ne vše jsem pochopil (např. to s tou 19. jamkou na golfovém hřišti), ale to už je jiná věc. Charlotte Gainsbourg je svým fyzickým herectvím velice vhodnou herečkou pro von Triera a Kirsten Dunst vytváří její naprostý protipól. V první polovině působí silně ta první, ve druhé druhá. Nejde přitom o žádné změny samotných postav, mění se pouze úhel, ze kterého je sledujeme. Výborná studie chování lidí pod tlakem (společenským, psychologickým i atmosférickým) má i krátké, ale působivé finále (a narozdíl od hollywoodských podívaných respektuje i fyzikální aspekty zobrazovaných jevů). Von Trier si udržuje status autora, který mne stále dokáže překvapovat! (22.09.2011)

Nesnáším ve filmech patetické spomalé záběry, stejně tak většinou nesnáším roztřesenou ruční kameru. Během prvních 10ti minut Melancholie mi Lars von Trier stihl nabídnout obojí a s obojím jsem měl problém. Úvodní rádoby umělecké pomalé sekvence mě neoslnily a zvláště když se mezi nimi objevil mj. záběr na Bruegelův obraz „Lovci na sněhu“ (který v podobně dlouhých záběrech můžeme vidět i v Tarkovského Solarisu), evokoval mi celý ten úvod ze strany Triera jakousi strašně umělou a nepovedenou hru na Tarkovského. Ač mě pak v průběhu filmu začlo docházet, jaké jednotlivé úvodní výjevy mají v rámci celého příběhu smysl a postupně do sebe zapadat (a dost mě tohle odhalování i bavilo), stejně jsem ten úvod vzal na milost jen částečně. Roztřesená kamera se během některých scén naštěstí dokáže zklidnit i nabídnout několik vizuálně fascinujících obrazů a samotný děj mě naštěstí pohltil od počátku natolik, že jsem se přes onu formu dokázal brzy přenést. Ani obsah bych nedokázal vychválit zcela bez výhrad, přeci jenom tu v rámci psychologického dramatu o rodině plné různě poznamenaných (i psychicky postižených) jedinců zůstalo dost věcí nezodpovězených. Největší moje výtka by směřovala k tomu, když dost postav v čele s čerstvě rozvedenou matkou obou hrdinek v polovině po jednom zásadním zvratu bez vysvětlení zmizí z filmu a postavy na scéně zůstavající v krizové situaci na nikoho ze zbytku rodiny ani jednou nepomyslí, jakoby autor i zapomněl, že tam spočátku byl i někdo další. Nevím, možná nebylo úplně nejšťastnějším řešením násilně rozdělit film na dvě samostatné půlky bez plynulého přechodu od jednoho dění k druhému, v některých ohledech to působilo na mě nekonzistentně, ale přes místy rozporuplnější dojmy i tu nešťastnou kameru musím říct, že se mi tento Trierův film hodně líbil, dokázal mě brzy vtáhnout do sebe, upoutal postupně nejednou působivou scénou a celkově byl zážitkem i díky překlopení do originální sci-fi se silně existenciálním nádechem. Pravidelně se stupňující a jenom dočasně utichající strach z neznámé hrozby v podobě srážky s cizí planetou, znamenají možný konec světa, je tu podle mě rozehrán dost působivě a vyústí do několika hodně silných, uzemňujících posledních minut podtržených krásnou myšlenkou... „Kouzelnou jeskyni? Tu si může udělat každý?“ Navzdory všem výtkám mohu prohlásit spokojenost a doufat, že Melancholia pro mě nezůstane jediným Trierovým povedeným filmem od doby režisérova pobláznění Dogmou 95. [75%] (15.01.2022)

Tentokráte jsme s Larsem tak na půl cesty k úspěchu. Chápu, že Trier a já jsme se seznámili teprve nedávno a pořád se poněkud okukujeme, ale přesto již mohu srovnávat. I když to vůči režisérovi není úplně fér. Zatím to chodilo vždy tak, že filmy podobného ražení přinesou ještě post efekt. Můj problém s Melancholií je takový, že - ačkoliv jde o dobrý film, o tom se přít rozhodně nehodlám -, tentokráte přišel pouze ten post efekt a v průběhu i těsně po zhlédnutí jsem spíše tápal než, abych si veledílo užíval. A jelikož tu mám ke srovnání jen Dogville a Manderley, které mě rozšlehaly na kousíčky. Dopadá v celkovém hodnocení Melancholia jen na bod číslo 7. 7/10ti rozhodně není málo, ale těšil jsem se tak nějak více. Ale nehážu Sutherlanda do žita a zkusím ho i na podruhé, pak se uvidí definitivně. (15.09.2011)

Dost divný, zvláštní film (myšleno nejen v tom negativním smyslu) s naprosto úžasnou hudbou, krásným prostředím, velmi vydařenou prací kameramana, chvílemi velmi depresivní atmosférou vyvolávající smíšené pocity diváka, vydařeným úvodem a ještě vydařenějším závěrem, až překvapivě brilantními hereckými výkony (avšak ten Kirsten mohl klidně být ochuzen o záběry na její nahé tělo), ale také na můj vkus dost nudou první částí (která se dala klidně zkrátit i na polovinu) a mírné nezajímavým předvídatelným dějem. Proto lepší průměr (70%)... (15.10.2011)

Skvelý film ... ja len toľko. (16.10.2014)

Bizarní a úchylný vypravěč Trier a jeho nejméně podivný a nejméně provokativní film. Příběh nepovedené svatby a života nevěsty po ní v kulisách blížícího se konce světa. Zvláštní, mnohokrát působivé, zajímavě vyprávěné a výborně zahrané. Bohužel však zbytečně dlouhé a až moc melancholické nebo spíše nudné abych byl přesný. (22.11.2011)

Trier sa už nesnaží šokovať (ANTIKRIST), už len vybrusuje svoj rukopis. Pomalé dávkovanie informácii a postupné ponáranie do motivácii postáv nemusí každý zvládať, ale ja mám rád existenciálne sci-fi, kde má človek priestor na premýšľanie. Navyše keď ide o vizuálne orgie... Nebude to film roku, ale ako ukážka artového prístupu k téme možného konca sveta, je to úžasné. FONTÁNA alebo SOLARIS majú ďalšieho parťáka... Film roku to napokon je, teda aspoň najlepší európsky film (s najlepšou kamerou a najlepšou výpravou) podľa Európskej filmovej akadémie... Nemám nič proti... (04.01.2012)

Triera bez pochyb v dětství zneužívala jeho matka, jinak si lze jen těžko vysvětlit proč v každém filmu dělá ze všech žen nesnesitelné čubky.Nečekal jsem od filmu žádný katastrofický velkofilm ala Emmerich, ale čekal jsem aspoň něco!Hodinu děje se řeší svatba, která skončí úplně nepochopitelně dementně a vlastně všechno co se na plátně stane je naprosto nepodstatné pro děj, pro diváka a ani snad pro samotné herce.Kristýnce mrde v kuli, vojede klučíka, ségra jí zprcá, do toho všeho se nás trapně snaží Kiefer přesvědčit, že konec světa se nekoná a když mu dojde, že koná, udělá to co jsem si přál celou stopáž aby udělal.Jeden z nejslabších, nejdebilnějších a nejubožejších filmů, které jsem kdy viděl.Tohle není žádné umění, to je ego leštění péra, to je zvracení nepodstatných dialogů a keců do kamery, dejte mi rozpočet co jemu a natočím těhle filmů deset.Nechat totiž herce plácat nesmysly a pak všechno spláchnout jednou planetou dokáže každý imbecil.Není tam napětí, není tam drama, není tam žádný zvrat jelikož je vše předem jasné a dané.Jedinou ubohou * dám za ten finiš, protože všichni chcípli a jen mě moc mrzí, že sebou nevzali i tohodle režisérskýho čuramedána, kterej by měl někde v salaši šukat ovce a pást ženy.Vyloženě ubohé. 15%. (03.01.2013)

Magie vměstnaná do filmových políček. Neskutečné množství interpretací, dokonalá hra s emocemi diváka a především vychytralý scénář, který se dá stejně jako vynést do nebes absolutně sestřelit. Jenže to Lars ví, zase si hraje s naším očekáváním a ničí a převrací naruby vše známé ve svém zatím nejméně šokujícím snímku, který určitě nesedne každému. Melancholia je rafinované a esteticky opojné dílo, které se dá právoplatně nazvat filmovým zážitkem. [nutno vidět v kině] (03.06.2011)

Usnul jsem v 65. minutě nudou, zavřely se mi oči....ale nikdy bych nevěřil, že 10 minut před koncem je otevřu a zažiju jeden z nejepičtějších filmových závěrů. Bez legrace. S hodnocením si jako vždy u Triera nevím rady, bylo to strašně divný. (19.11.2015)

Prázdnota medzi nami, my sami v prázdnote...Po Antikristovi nastáva 2011: Vesmírno-duševná Odysea v dvoch dejstvách s tým najnevyhnutnejším, najdesivejším a zároveň najomamnejším "vykúpením". Trier opäť zimomriavkový... (09.12.2011)

Melancholia byl můj první Trierův snímek a už teď můžu s jistotou říct, že nebude (z mé divácké strany) jistě poslední. Na začátku to vypadá jako nějaký avantgardní film, kde po sobě následují silně expresivní výjevy, které spolu mohou, ale také nemusí souviset. Pak následuje svatba se vším, co k tomu patří, která však nedopadne podle plánů a aby toho nebylo málo, tak se k Zemi blíží (oddaluje) planeta Melancholie, která jako by se rozhodovala, jestli má, či nemá do "modré planety" narazit. Co se týká kamery, výpravy a vlastně celkové vizuální stránky, tak je to opravdu kvalitní podívaná. Herecké výkony Kirsten Dunst (zase postava problémové holky) a Charlotte Gainsbourg jsou úžasné a dechberoucí, které společně s perfektní hudební stránkou umocňují celkovou dusnou atmosféru snímku. Zkrátka film, který není určitě pro každého (i já jsem si musel chvílemi držet odstup), ale musím říct, že se vyplatí ho vidět na velkém plátně. (22.01.2012)

Veľké šťastie, že som tento film pozerala dobre naladená a pripravená na všetko (a hlavne na Triera). V inom rozpoložení by som Trierovy asi tú jeho prílišnú snahu o originalitu neodpustila. Myslím, že túto alegóriu by pri troche skromnosti zvládol aj bez sci-fi vsuvky, ktorá síce bola v závere efektná, avšak na druhej strane jej samotná existencia a význam vo filme je tak zastretá, až stráca pre diváka svoj skutočný význam. Melancholia či depresia, jej nenápadný príchod na scénu a snaha o jej bezúspešné potlačenie. Obrazy, ktoré tvoria dej nie sú ani tak príbehom ako skôr odrazom duševného stavu, ktoré tak treba aj chápať, inak je divák stratený v bludisku Trierovej hry "na schovávačku". Potom vstupuje do hry časť druhá...zdanlivé "vyliečenie", ktoré však od začiatku v sebe nesie rozhodnutie a nech sa ktokoľvek a čokoľvek snaží ho zmeniť je už neskoro. Záverečné symbolické pohltenie planétou melanchólie je skutočne efektné. Človek pohltený melanchóliou... či planétou melanchólia??Videné v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov. (30.06.2015)

Antikrist zůstal nepřekonán, Melancholia není zdaleka tak silná. To ovšem neznamená, že to není velmi působivý film. Úvod je báječný, téměř naprosto statické obrazy a k tomu burácející Wagner=extáze. Následující rozebrání svatby do posledního šroubku mě velice bavilo, Trier si s jednotlivými postavami a dialogy neskutečně vyhrál. V tuto chvíli to bylo na jasných pět hvězd. Pak ovšem nastupuje druhá část o blížícím se konci a ta mne trochu zklamala. Na můj vkus byla příliš protahovaná a některé scény nebo dialogy bych s čistým svědomím vyškrtl. Navíc věty jako "země je zlá" u mne vyvolaly pochyby serióznosti filmu. Závěr je DOBRÝ, ale ve skrytu duše jsem čekal, že když už nás na to Trier připravuje celou druhou půlku, tak to bude ještě trochu jinak. Ale hudba opravdu fantastická, v kině mě doslova zvedala ze sedačky. Čtyři hvězdy a kousek. (01.06.2011)

Keď na začiatku príbehu tresne planéta Melancholia do Zeme za prispením spomalených záberov a podmanivej hudby Richarda Wagnera, je to len predzvesť rúcajúcich sa ľudských zvyklostí a civilizácie ako takej. Záver prvého príbehu je toho príkladom, keď honosná svadba končí ako končí a všetko to krásne a podmanivé sa zrúti ako domček z kariet. Druhá časť je komornejšia a je vlastne konfrontáciou v úzkom kruhu rodiny. Určitá popisnosť odcudzenia a ľahučký humor z prvej časti je vystriedaná očakávaním konca sveta a záverečná scéna je opäť veľmi silná ( podobne ako celý prológ ). Lars von Trier nešokuje drásavým príbehom ako v Antikristovi, tentokrát sa zameral na úpadok hmotný, ale i duchovný. (02.10.2011)

Trier je jako vždy znepokojující a nemilosrdný. Struktura nejprve přináší dramatickou rodinou fresku z honosné svatby a v druhé půli již Trier přesedlává na sugestivní drama o zániku civilizace. Fascinující snímek zejména svou narací, zvukem a vizuálními sekvencemi, které extrémním zpomalením a sazkou na důkladnou kompozici s hudebním doprovodem Wagnerovi opery Tristan a Isolda vytvářejí rámec celého snímku. Lars Von Trier mě nezklamal. Melancholia je alegorické dílo, které díky bohu nenese žádné poselství, ale skrze důkladnou psychologii postav ukazuje zcela jiný pohled na ukončení civilizace. (27.03.2013)

Možná kdyby se Lars začal více zajímat o to co říká a vykašlal by se na tenhle typ filmů, udělal by snad i líp. Tohle neni Festen. (06.10.2011)

Být to skutečně o obyčejných lidech, a ne idiotech v bohaté podobě, ctít to trochu fyziku a vykašlat se na nelogičnosti, vzpomenout si na to, že žádný člověk není sám sobě ostrovem, vykašlat se na vyumělkované obrázky jak z kýčovitého kalendáře nebo od Saudka... atd., atd., atd.... Být to, ale není. A skutečně, občas je to svým narcismem a snahou o co nejúdernější obrazový kýč směšné. Vedle toho pak ty home video záběry taky pěkně lezou na nervy. Film je vlastně jedno dlouhé wtf. Jak mže psychicky labilní holka dělat v reklamce? Proč se neléčí na psychině? A ten její manžel, toho vyhrabala kde a proč si ho brala? A proč si on bral ji? Proč si jednou vleze do vany div ne se svatebními šaty, a podruhé ne ne ne? Co dělá její sestra a manžel její sestry, že mají tak honosný barák a golfové hřiště (s 18 jamkami, jak se nám pořád připomíná) a stáj s koňmi a velký pozemek? Vždyť je pořád vidíme doma nic nedělat. Nebo dnes mají astronomové astronomické platy? (Musím se zeptat Grygara.) Kam zmizí v prostřední části filmu postava matky, to už ji definitivně vyhodili? Atd., atd., atd. A o melancholii tenhle film není, to možná Tarkovského filmy, tohle je o depce a neléčené psychóze, vydaváné za něco, co by měl mít každý, aby prozřel. Jo, ještě mě napadlo - ten diagram Tance smrti Melancholie má jednu velkou chybu - nepočítá s tím, že od prvního setkání po návrat se Země pohne dál. (07.10.2011)

Pro mně poněkud zvláštní a alespoň ze začátku nudný film. Jak se začne ale děj točit kolem planety, je se již na co dívat a je zajímavé sledovat dva protipóly - klidnou a se vším smířenou Kirsten a hysterickou Charlotte (která mi tu přišla obzvlášť nesympatická). (22.11.2011)