Obsahy(1)
Čáry a kouzla v poklidném městečku Bludičkov, které nenajdete na žádné mapě. Úsměvný pohádkový příběh o tom, jak vám návštěva jednoho kouzelníka může obrátit život naruby a o tom, jak sirotek Ondra možná ke štěstí přišel. V poetické pohádkové grotesce, odehrávající se v neexistujícím městečku Bludičkov, se zastavil čas. Ručičky na hodinách ukazují za pět minut dvanáct, jakoby bludičkovským symbolicky dávaly ještě poslední šanci. Jedině tajemná postava Acruxe ví, jak dopadne příběh bludičkovských a jaké budou osudy jeho hrdinů.
Do městečka přijíždí známý jasnovidec Heliodromus. Před školou se hlavní hrdina příběhu Ondra seznámí s jeho dcerou Adélkou. V místním hostinci se už scházejí měšťané na kouzelníkovo představení. Ostrozraku uhrančivého mága neunikne žádné tajemství. A tak postupně odhaluje různé nepravosti, které se dějí v městečku. Na požádání vykládá budoucnost. Největší zájem má paní starostová. Heliodromus na ni prozradí, že má v úmyslu otevřít v Bludičkově módní salon v domě, kde slunce vychází po celý den. Okouzlená starostová proto žádá manžela, aby jí koupil obchod, kde je knihkupectví Ondrova dědečka, že tam bude její salón prosperovat!
Dvanáctiletý Ondra nadšeně prožívá svůj klukovský obdiv k motorkám. Jeho všední radosti obyčejného kluka, však převrátí zcela naruby smrt jeho dědečka. Příčinou dědečkovi smrti se stala bezuzdná hamižnost bezohledného starosty Bludičkova.
Adélka utěšuje nešťastného Ondru, že mu tatínek pomůže. Heliodromus je však zdrženlivý a poznamená, že každý si musí projít svým osudem. Nakonec Adélka tatínka přemluví, aby Ondrovi přece jen pomohl. Heliodromus souhlasí, ale poradí Ondrovi, aby v dědečkově knihkupeckém krámku našel největší bohatství, které ukrývá. Když ho najde, nikdo už mu ho nevezme a bude mu sloužit, jako nikomu jinému. Ondra dá na jeho radu...
Groteskně komediální nadsázka tohoto moderního pohádkového příběhu odhaluje sobecké charaktery zpupného starosty a patolízalských radních, kteří osudově poznamenávají Ondrův život.
(Česká televize)
Recenze (90)
Opravdu jsem to nečekala a líbilo se mi to moc. Něco mezi Až přijde kocour, Bylo nás pět, Pipi dlouhou punčochou a Rozmarným létem hozené trošku do parodie jako Mazaný Filip a takové filmy já můžu. 13. 1. V krátké době viděno podruhé . Arci musím říct, že tatík kurevník, kouzelník,kočovník, rovnoběžník, světoběžník básník, mystik, esoterik a k tomu všemu ještě slávista je můj nový hrdina, už i na ty psycho klobouky jsem si zvykla, nemůžu jinak a pálím 5*. Já se narodit tak o 150 let dříve, tak se dám hnedka k cirkusu. ()
Dům U Zlatého úsvitu působí nápaditě. Ale bohužel jen co se týče různorodých charakterů postav a jejich neřestí. Jako ucelený příběh se v něm především dětský divák (předpokládám, že hlavně pro ty je film určen) lehce ztratí a není divu. Těch motivů, které hlavní hrdinové řeší je prostě moc. A jsou navíc vzájemně propletené, takže dohromady to funguje jako dobře rozladěný stroj. A to přesto, že jednotlivě jsou postavy zajímavé. Možná kdyby toto dílo fungovalo jako seriál, byl by čas na to rozpracovat postavy a celý děj, působilo by to lépe. Tady je ale přehršel nápadů, které zůstávají nedotažené. Tvůrci si evidentně dali záležet na kostýmech. Mě osobně film přišel jako alegorie na Česko 90. let a místy i dnes. ()
Po shlédnutí příběhu jsem si říkala, že to ani pohádka nebyla. Objevily se tam sice kouzla a čáry, ale svým tématem o zneužívání politického místa, či bohatství proti spravedlnosti mi přišel dost realistický. Vystrašený novinář, zkorumpovaný právník, pomatená, zkostnatělá učitelka, kterou kryje její manžel ředitel, obecní blbečci jako slouhové-policajti v uniformách, umlčený knihkupec, povrchní, umanutá panička zblázní celé město a pak tiše blbnoucí věčšina. Na vykopenzování tohto městského marastu jsou ve městečku metař-kouzelník-smrtka a nově příchozí jasnovidec Heliodromus. Neošouchaný námět, který pobaví. ()
V kontextu současného českého filmu, současných českých pohádek, současné televizní tvorby je to slušný nadprůměr, i když ta televize z toho čiší ze všech stran. Ale několik parádních gagů tam bylo a to se zkrátka cení - babjař Javorský taky stál za to. V něčem to na mě lehoulince dýchlo dokonce mým oblíbeným Pratchettem - a to tou dobovou nezařazeností, rozmanitostí postav, lehkou moderností, absurdním humorem atp... "Dej mu pouta!" - "Na" ()
„Na konec na každého stejně jakou vyjde, co je zač.“ Po celou dobu sledování téhle vskutku originální pohádky se to ve mě dost mlelo, pokud jde o hodnocení, co je tahle pohádka vlastně zač. Na jednu stranu zde byla řada hluchých míst a někdy skoro až trapných, na druhou stranu jsem se místy docela skvěle bavil (včetně momentů kdy nám pohádka přešla do politické satiry) a místy se i zamýšlel nad trefnými moudry (viz třeba "každý musí přijmout svou bolest, aby se zas mohl radovat"). A když k tomu přidám poetické kulisy renesanční Telče, tak musím říct, že tahle pohádka je minimálně tím, co o ní prohlašují sami její tvůrci. Tedy "poetická pohádková groteska". A možná i o krapet víc. Ale opravu jen o krapet... ()
Galerie (35)
Zajímavosti (3)
- Natáčení tohoto pohádkového příběhu se uskutečnilo v červnu 2009 v magické Telči a jejím okolí, ale také v městečku Třešť na Vysočině, kde se filmovalo hlavně v sále Sokolského domu v židovské čtvrti. (Taninaca)
- Při scénách z náměstí Zachariáše z Hradce v Telči je možné si všimnou plotů, které záměrně opticky oddělují možné východy z náměstí nebo zakrývají všudypřítomné restaurace. (MTHRFCKR)
Reklama