Ene bene

Největší devizou filmu jsou herecké výkony. Nemá smysl jmenovat. Všichni do jednoho jsou tu skvělí. A největším problémem jsou mnohdy dialogy, které nejsou natolik trefné, aby mě udržely u filmu stopovat scénu za scénou a kochat se skvělým filmařským zážitkem. Ene bene je určitě dobrý kousek s dobrým námětem, ale o dost mladší Vlastníci jsou podobného ražení a dokáží na diváka udeřit výrazně víc. (27.05.2021)

Alice Nellis má vzásný dar vystihnout ve svém filmu přirozené lidské reakce, přirozené lidské chování. Ene bene sice vypráví jen o maličkostech našeho, pro zahraniční diváky zřejmě nezajímavého, přežívání, ale činí tak pohledem vnímavé, bystré scénáritky a režisérky. Navíc podání naší neochoty účastnit se voleb je velice přesné a hodno delší debaty někde v hospůdce. (07.10.2007)

Alice Nellis samotná ve mě nevzbuzuje žádný zájem, spíš bych řekl pravý opak, a totéž platí i pro její filmografii. Přesto jsem se odhodlal a její filmový debut jsem si pustil. Výsledek je takový, jaký jsem očekával, i když místy jsem byl mile překvapen. Film celkově je o ničem - tři volební dny v Přibyslavi, během kterých střídavě sledujeme dění ve volební komisi (v čele Holubová) a dění v dysfunkční rodině Zachových (Janžurová + Suchařípa + Janžurová Jr.). Zatímco tedy děj je neustálá nuda a šeď, musím říct, že dialogy jsou sepsány dobře a místy skutečně pobavily. Lví podíl na tom mají samozřejmě samotní herci; politická agitátorka Janžurová, nemocný manžel Suchařípa, zapálená Holubová - je radost je všechny tři sledovat, protože jsou skutečně zábavní a dialogy neváznou (uznávám, že Leoš je vtipnej už sám o sobě, i kdyby byl jen film o tom, jak leží v posteli a čte si noviny a občas by řekl nějakou píčovinu, stejně bych se smál). Dokonce i Javorský se ukázal v novém, dosud neviděném světle -- nebyl totiž totální mentál. Opačně se stavím k Theodoře, která mě příliš nezaujala a její finální výstup mě otravoval. Celkově film působil bohužel utahaně a tak dávám 2 hvězdy jen za ty skutečně dobré herecké výkony výše zmiňovaných, kteří hráli maximum toho, co mohli. (18.05.2016)

geniální Suchařípa, linie s ním je o několik tříd výš než ten zbytek.. "Ty si myslíš, že když někomu utřeš poslintanou bradu, žes ho zachránila? Já tady budu klidně sedět po krk v marmeládě, jen když si budu moct s někým pohovořit, normálně jako ČLOVĚK" .. jeho manželka - Janžurová - se o něj stará, celý její život se točí jen kolem něj - ona hledá únik z této situace - alespoň na chvíli, nějak se ještě realizovat na stará kolena - tuto možnost vidí v agitaci za kandidáta Čepušku. Chce po svém manželovi jedinou věc - aby ho volil. Jenže - pan Suchařípa se dostává před dilema - vyhovět manželce, která se o něj stará a zbavit se tak možná posledního svobodného práva, které mu zbylo? Které zachovává jeho lidskou důstojnost? Nikdy neřešil volby, o politiku se nezajímá - najednou mu je však zatěžko vhodit hlas, aby udělal radost manželce. Proč? Je starý, nemohoucí, sám se skoro ani nedokáže najíst a udržet moč - kdyby rezignoval i na své poslední právo, rezignoval by už úplně na život a na své lidství. Dává jeho manželce to, že se o něj stará a utírá mu poslintanou bradu (a kdovíco ještě), právo rozhodovat za něj? (16.12.2014)

Po průměrných Tajnostech a podprůměrném Výletu jsem dal Alici Nellis poslední šanci, takže jsem si pustil tuto "bravurní" (dle mnohých) prvotinou Ene bene. A po tomhle filmu jsem si definitivně potvrdil, že její filmy nejsou pro mě. U tohoto filmu pomíjím fakt, že Nellis v životě neseděla ve volební komisi (kdyby ano, tak by věděla, že tam sedí docela normální lidi, kteří by určitě zadrželi dceru Janžurové, kdyby chtěla trhat nesprávné kartičky). A ne, tohle neberu jako spoiler, protože to musí být každému jasné, co se stane. A tohle je velký problém tohoto filmu "ze života"… Postavy (či ty geniální dialogy?) šustí nehorázně papírem. No a (zřejmě díky scénáři) mi poprvé byla hodně nepříjemná Iva Janžurová. A to já tuto paní herečku opravdu mám rád, takže doufám, že tohle se mi stalo naposled. Zkrátka a dobře - film je to nudný, zasmál jsem se asi dvakrát. Zato nudit jsem se stihl skoro pořád. Jak říkám, potvrdil jsem si, že Nellis je nejpřeceňovanější českou režisérkou současnosti. 40 %. (28.05.2011)